Praha - V prostoru mezi Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze a Starým židovským hřbitovem, v části bývalé Malé Pinkasovy ulice, se pravděpodobně do konce roku 2011 objeví sochařský projekt s názvem Tři brány. Zhruba pětimetrové brány mají symbolizovat cestu životem a měly by otevřít dosud málo známý prostor původní uliční sítě Josefova. Projekt představili autor, sochař Aleš Veselý a ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát. Celkový rozpočet projektu bude činit asi 16 mil. korun.
„Je to nádherné místo, které připomíná, jak vypadala Praha před 150 lety,“ uvedl primátor Pavel Bém a dodal: „A protože Židovské muzeum Praha chce tento prostor zpřístupnit veřejnosti, chceme přispět k realizaci Tří bran.“ Projekt je technicky velmi náročný a žádá si větší finanční obnos. Město se proto rozhodlo přispět osmi miliony korun. Dalších osm milionů pak má přijít ze sbírky, kterou pořádají přátelé a příznivci profesora Aleše Veselého v USA.
„Když jsem před čtyřmi lety při příležitosti mezinárodní konference Fórum 2000 poprvé hovořil s Alešem Veselým o tom, jak dát uličce u Pinkasovy synagogy nový život, Aleš Veselý navrhl vypracovat projekt. Považoval jsem za vhodné, aby právě on mohl být tím, kdo dotvoří Pinkasovu uličku svými objekty: člověk s osobním židovským prožitkem, vynikající umělec mezinárodního věhlasu, jakých tato země mnoho nemá. Je nesporné, že prostor Pinkasovy uličky může projekt “Tři brány„, jak nakonec Aleš Veselý svůj projekt nazval, zhodnotit ve všech jeho významech – a navíc poskytnout i hluboký zážitek vlastní skutečnému uměleckému dílu,“ řekl k projektu ředitel Židovského muzea Leo Pavlát.
„Výsledkem mého uvažování o prostoru Pinkasovy uličky je environmentální projekt “Tři brány„. Nevím, proč zrovna tři. Není v tom žádná mystika. Prostě jsem věděl, že musí být tři. Začal jsem si uvědomovat, že to vše souvisí s diasporou, že je to cesta, že to souvisí s dvoutisíciletým putováním rozprášeného národa, s hledáním dočasných domovů a kontaktů v jinak cizím a odlišném světě, a současně se silným a věčně přetrvávajícím vědomím vzájemné sounáležitosti,“ poodkryl svou inspiraci Aleš Veselý.
O projektu, na kterém profesor Veselý pracuje již sedm let, dále uvedl:
"Ve všech branách je přítomen balvan, kámen, skála – je vždy nade mnou. Kámen je pro mě spojen s místy, kde se odehrávaly všechny důležité okamžiky minulosti. Začal jsem sám sobě dekódovat, co asi bylo mým nejvnitřnějším důvodem tohoto konceptu bran.
Ta první, s kamenem na pružině nad hlavou, je určité memento – je to zřejmě ta Brána-Připomnění, kterou jsem si po mnoho let utvářel v paměti. V tomto konceptu je obsaženo ono připomnění, ale zároveň a především je v něm pro mě důležitý souběh přítomnosti a minulosti, to, co je permanentní a nezávisle na čase stále přítomné.
Prostřední brána je kusem skály vyzdviženým mezi dvěma ocelovými deskami. Je v ní úzký koridor, kterým musíme projít lehce sehnuti. Tato brána je možnou spojnicí dlouhého putování a může znamenat i přetrvávající podvědomou touhu po Jeruzalému.
Čtvercový architráv poslední, ocelové brány spočívá na třech trojbokých podpěrách z leštěné nerez oceli. Středem architrávu proniká shora do centra brány velký neopracovaný kámen. Vcházím, ale není jeden přímý východ. Uvnitř jsem rozdvojen volbou. Vpravo? Vlevo? Obojí vypadá stejně – není priority. Je tu ona ambivalence. Musím projít dál, ale rozhodnutí musím udělat sám. Stále budu mít v sobě současně obojí: dávnou touhu vycházející z vědomí sounáležitosti a reálnou (byť odcizenou) skutečnost, ve které se nacházím. Pro mě je tato třetí brána věčnou esencí diaspory."
Aleš Veselý (* 3. února 1935, Čáslav) V letech 1952–1958 studoval v ateliéru profesora Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1990 vede tamtéž vlastní školu monumentální tvorby. Žije v Praze, pracuje převážně ve svém ateliéru ve Středoklukách. Za svou práci získal v průběhu let několik prestižních mezinárodních i domácích ocenění. Jeho realizace ve veřejném prostoru se nacházejí v Německu, Jižní Koreji, Japonsku, České republice, Nizozemí a Litvě, je zastoupen v mnoha soukromých i veřejných sbírkách po celém světě.
