Galerie hlavního města Prahy se zaobírá Transformací geometrie. Nepořádá ovšem matematický kongres, ale výstavu, na níž ukazuje díla českých i zahraničních umělců, kteří se zabývají strukturálním uměním. Geometrickými díly zobrazují emoce, které se tak jednoduše „narýsovat“ nedají.
Jedním z vystavujících je průkopník digital artu Manfred Mohr. Jeho díla, tvořená černými čárami na bílém podkladu, připomínají notové zápisy. „V hudbě máme také pět čar a body, které zaznamenávají tóny. Když ale dáte čáry pryč, podle bodů už nic hrát nemůžete. Tady je to stejné. Je to vizuální muzika,“ vysvětluje německý umělec, který od osmdesátých let žije a pracuje v New Yorku.
Inspirace hudbou není náhodná, Mohr totiž začínal jako jazzový muzikant. Nakonec u něj ale zvítězilo výtvarné umění, na konci šedesátých let, když pobýval ve Francii, jej začal trořit pomocí počítačů. „Tenkrát bylo v celé Paříži pár počítačů a on se k jednomu z nich, který ale jinak sloužil ministerstvu dopravy, dostal. A po nocích, když se počítač nevyužíval k hlídání letového provozu, na něm mohl experimentovat s algoritmy,“ popisuje Mohrovy začátky Miroslav Velfl.
Geometrické umění je na výstavě zastoupeno obrazy, plastikami, kresbami i objekty také od Karla Malicha, Zdeňka Sýkory, Horsta Bartniga nebo Victora Vasarelyho. Jejich geometrie skrývá to, co by v jednoduchých čarách mnozí na první pohled nehledali: pocity a vnitřní rozpoložení umělců.
„Stav duše a geometrie příliš nejde dohromady, ale je to tak,“ potvrzuje kurátorka Hana Larvová. „Nicméně můžeme se nechat oslovit geometrií, formou, kterou nám obraz předkládá, ale nemůžeme za tím hledat žádné obsahy jako v jiném umění. Tady na nás skutečně hovoří pouze vizuál, obraz jako takový.“
Výstava Transformace geometrie spojuje soukromé sbírky dvou sběratelů: Siegfrieda Grauwinkela a Miroslava Velfla. Jedny z nejvýznamnějších představitelů poválečného geometrického umění bude předvádět až do konce března.
