Režisérka Anna Novotná, s herci Apolenou Veldovou a Milanem Kačmarčíkem, připravila v rámci sezony Vztahy v rodině novinku Tiché dny v Mixing Part. V překladu Kateřiny Krištůfkové - a na minimální ploše Auerbachova sklepa Strašnického divadla - tak společně s herci dosáhla takřka maximálního účinu, a to jak pro diváky v období krize středního věku, tak i pro ty mladší, kteří hru sledovali při první repríze neméně zaujatě. Ve sklepě se totiž divák před herci neschová, mají zde k sobě hmatatelně blízko, čehož oba aktéři v průběhu inscenace dobře využijí.
Dramatizace úspěšného románu norského spisovatele Erlenda Loeho měla svou premiéru 12. února a nutno říci, že se jevištní zpracování příběhu povahově odlišných manželů na dovolené povedlo. Provedení napomáhá právě i určitá domáckost hracího prostoru, v němž se oba hlavní protagonisté perfektně zabydleli. Zapojili vše, co šlo, včetně chodby, oddělené od sálku závěsem. Ta dobře posloužila jako předsíň dovolenkového apartmánu, v níž je umístěno příslušenství. Pomocí světla a zvuků se scéna stala mnohem plastičtější, než tomu bylo u jiných kusů hraných na stejném místě. Kromě světel (postupného rozsvěcování či stmívání částí jeviště) dialogům slouží jen dva stolky (u sebe, od sebe, podle momentální vztahové situace) a několik židlí.
Věčné debaty
„Nemám žádné sexuální fantazie. Všichni je mají. Já ne. Jasně že jo. Ne. Dřív jsi je míval. Dřív ano. Ale pak jsi s tím přestal? Ano. Na co teda myslíš? Nevím. Na všechno možné. Na divadlo. V podstatě myslím nejvíc na divadlo.“
Brorovi Telemannovi, dramaturgovi Národního divadla, je dvaačtyřicet. Miluje červené víno a divadlo, které zcela zaměstnává jeho mysl. Z duše nenávidí Německo a vše německé, čímž ale popuzuje svou ženu, učitelku norštiny Ninu, která Německo zbožňuje. Dvojici poznáváme ve chvíli, kdy přijede na svůj letní byt v bavorském horském středisku. V jejich rutině vybalování koberečků, ubrusů a knih je očekávání čehokoli nového, co jim pobyt přinese. Dny volna přinášejí, kromě pár výletů a večeře s přáteli, jen různé debaty nebo spory.
Telemannovi mají s sebou tři děti, ty ale v příběhu figurují minimálně, pouze v kontextech tenisových tréninků dcery či v dramatické situaci, kdy se synek počůrá, protože toaletu blokuje (se svou oblíbenou knihou Vaříme expres, kterou vydala žena, co ho vzrušuje) sexuálně frustrovaný otec. Mimochodem scéna, odehrávající se v chodbě za závěsem, kdy manželka muže přistihne v osamělé intimní chvíli na záchodě, patří k těm nejvíce důvěrným a působivým. Zatímco chutě k milování se jim málokdy sejdou k potěše obou, rituály rodiny jejich dny postupně scelují. Do chvíle, než se přihodí něco vážnějšího.
- Tiché dny v Mixing Part / Apolena Veldová a Milan Kačmarčík autor: Daniel Poláček, zdroj: Strašnické divadlo
- Tiché dny v Mixing Part / Apolena Veldová a Milan Kačmarčík autor: Daniel Poláček, zdroj: Strašnické divadlo
Začátek hry je zcela civilní, nenápadný, začíná se ze tmy, která zvolna ožije příchodem nových hostů do pokoje. Zprvu tiché dialogy časem sílí, spolu s dalšími činnostmi. Zrovna jako sílí německá klasická hudba, kterou žena relaxuje a zároveň tak trestá muže ve chvílích nepohody. „Lidi potřebujou divadlo,“ říká přesvědčeně Bror a bezděčně podepisuje Ninou nadepsané pohlednice. „Jsem na tebe alergická,“ křičí Nina a brání se důvěrnostem. Vynutí si nahlídnutí do Brorových zápisků o divadle. Nakonec se z nich dozví víc, než měla v úmyslu.
Hra má přirozený rytmus, stále vtahuje do děje a nenechá nás relaxovat, protože prázdniny v Mixing Part rozhodně idylu nenabízejí. Mezi herci to jiskří a srší (možná i proto, že jsou v reálu životními partnery). Apolena Veldová střídá učitelskou, partnerskou i mateřskou polohu - lehce, bez afektu a velkých gest. Když jde rozespalá bosa chodbou na toaletu, jako bychom byli na bytě společně… Milan Kačmarčík se nenuceně pohybuje ve všech místnostech, nečiní mu potíž mít kalhoty částečně spuštěné, věříme mu, jak ženu za mnohé nenávidí i jak ji stále miluje. Je živočišný, vášnivě pije, kouří, umí se dojmout, je nenásilně kontaktní k divákům, což skvěle funguje.
Bližší okolnosti nechci prozradit (určité katarze se dočkáte), chci se jen podělit o sugesci noční scény s cigaretou, kdy si manželé povídají. (Dýchla na mě atmosféra prázdninové terasy, kdy jsem v noci psávala poznámky k budoucí hře, stejně jako Bror). V té upřímné chvilce se mezi Ninou a Brorem klenula blízkost. Dva, co se ještě potřebují a zároveň se už málo respektují, málo spolu doopravdy mluví. A ve skutečnosti si nepřejí, aby ten druhý zemřel, třeba kvůli vášni k cigaretám, o pár let dříve…
Nejbližší termíny pro Tiché dny v Mixing Part nabízí Strašnické divadlo, v pohodlné stopáži osmdesáti minut bez přestávky, 7., 13. a 26. března v 19:30.
