Právě teď po ní velkolepě a nepřehlédnutelně vykročil také letošní Projekt 100, jenž nám hodlá připomenout nebo představit (jak komu) vybrané filmové lahůdky s neomezenou dobou poživatelnosti. A začíná se zostra a na plný plyn legendárním filmem hollywoodské režijní ikony Billyho Wildera. Jeho Sunset Boulevard je zhruba pětatřicet výživných kilometrů, protínajících LA a nabušených příběhy o nadějích, touhách, horečnatých ambicích a nenaplněných snech těch, kteří usilují o své místo na slunci, v nemilosrdné továrně na falešné sny, zvané Hollywood.
Jsou tu herečky s hladovýma očima, bezbranně věřící svým agentům, že to s nimi myslí dobře, nezaměstnaní herci, kteří po tuctech nenávratně padají do anonymních řad komparsu, a neklidní scenáristé, potící se nad příběhy, které jsou pro velká studia pořád ještě příliš malé. Jedním z nich je sympaťák se stále ještě vzpurným pohledem Joe Gillis, jenž dokáže pravidelně psát každý týden dva příběhy, které nejdou na odbyt.
Právě zemřel, což ho vlastně zachránilo před potupným návratem do druhořadého plátku v jakémsi zapadákově v Ohiu (odkud už není návratu), a jeho prostřílené tělo se tak nějak nepatřičně vznáší na osvětlené hladině bazénu (po kterém vždycky toužil). Slavnou schodišťovou scénou proplouvá šťastná, protože šílená hvězda němé éry Norma Desmondová – a laskavý cynik Billy Wilder, jemuž nic hollywoodského není cizí, právě přibrzdil luxusního veterána z 20. let Isotta Fraschini, abyste si mohli pohodlně nastoupit a rozjet se s Maxem proti proudu času jejich krutým a dojemným, cynickým a láskyplným příběhem.
Všechno začalo před nějakými šesti měsíci, kdy Joe Gillis, jenž ještě ani zdaleka nepřipomínal mrtvolu, čile zdrhal před věřiteli a prasklé kolo způsobilo, že nakonec zaparkoval v luxusní, ale zanedbané rezidenci, jež se řadila k těm, jaké si na téhle prominentní adrese stavěly velké filmové hvězdy dvacátých let. A jedna z nich, velká Norma Desmondová, pro kterou jsou dnes filmy příliš malé (takže na filmovém plátně již není prakticky k vidění), tu sní svůj sen o comebacku, pro který si právě nahrubo spíchla scénář Salome. Ale potřebuje někoho, kdo by ho pro Paramount a Cecila B. DeMillea (s nímž kdysi natočila spoustu úžasných filmů) dotáhl do konečné podoby.
Zdá se, že Joe jí takhle spadl z nebe, nejdříve k psacímu stroji a pak do postele. A on s ní a oddaným Maxem je ochoten cynicky a s rozmyslem hrát tuhle falešnou hru na lepší Hollywood, protože vlastně všechno, včetně toho, stát se gigolem vyhaslé hvězdy, která už žije v jiné galaxii, je lepší nežli se nenávratně nechat pohřbít v Ohiu.
Poslední šanci mu nabídlo setkání s mladou lektorkou scénářů Betty, která by s ním ráda psala úplně jiný, vlastní příběh. A přestože problém lektorů je, že znají všechny zápletky, ani Betty včas neodhadla, že tu jeho prostě neustojí. Neboť o záchranu všemi prostředky bojující Joe nepochopil dvě základní pravidla světa, do něhož pronikl, ale kam v zásadě nepatří. Podle nich hvězdy nikdy nestárnou a také se nikdy(!) neopouštějí. Komu tohle včas nedojde, ten může v Hollywoodu přijít snadno k úrazu…
V tomhle snímku, který je hodně vzdálen Wilderovým romantickým komediím typu Někdo to rád horké či Nebožtíci přejí lásce a patří k tomu vskutku nejlepšímu, co z jeho plodné tvůrčí dílny vzešlo, všichni touží po něčem, co nemohou získat. Ale se sebezničující zarputilostí se o to stále pokoušejí. Neuznávaný scenárista a zapomenutá hvězda tak tvoří nesourodý, ale přesto si v mnohém podobný ústřední tandem, který se bude prát, i když tuší, že nemůže vyhrát. Protože tohle je Hollywood a kdo to tu dobrovolně položí, ten přestává existovat.
Přestože Billy Wilder rozhodně patří mezi hollywoodské vítěze, musel i on nějakých deset let počkat, nežli se vypracoval do pozice, kdy mohl prosadit svůj nepřikrášlený pohled na tuhle nelítostnou továrnu na sny a poslat do háje i mogula MGM Louise B. Mayera, který by ho (jak nasupeně prohlásil) za takovéhle zostuzení Hollywoodu nejraději podle starých dobrých zvyků polil térem, vyválel v peří a vyhnal možná až do Haliče, kde se v roce 1906 Wilder narodil.
Jeho nekompromisní a před ničím neuhýbající pohled na fascinující i zničující Hollywood nesou na svých bedrech především tři skvěle napsané a odehrané figury. Gloria Swansonová jako s citem dokonale přehrávající hvězda minulosti Norma Desmondová, která (tak jako mnozí, viz The Artist) nezachytila nástup zvukového filmu a zmizela z filmového plátna. Její utkvělá představa comebacku je stejně šílená jako dojemná a scéna, kdy na ni při návštěvě „rodného“ Paramountu zacílí v ateliéru velký reflektor, jenž ji na okamžik ozáří odleskem staré slávy, je téměř stejně silná jako její kultovní závěrečná a vlastně milosrdná mystifikace na schodišti její rezidence.
Hollywoodský loser, scenárista námětů, které nikdo nechce, Joe Gillis je brilantně odehraný Williamem Holdenem, jehož Wilder obsadil tak trochu jako z nouze ctnost a on se mu odměnil přesvědčivým a koncentrovaným výkonem, jenž vás přinutí balancovat na hraně mezi sympatií a odsouzením. Posledním z této ústřední trojice je téměř mýtická hollywoodská postava, režisér a herec Erich von Stroheim. Ztělesnil poněkud tajuplnou postavu řidiče, komorníka a ochránce Normy Maxe, jenž má pro svoji práci osobní důvody, které prozradit by znamenalo připravit vás o jedno z dobře načasovaných překvapení. K těmto třem uvedeným si pak přihoďte reálné hollywoodské postavy, které akcentují autenticitu příběhu a rafinovaně hrají sebe samotné, jako je Cecil B. DeMille, Buster Keaton či obávaná filmová novinářka Hedda Hopperová.
Sunset Boulevard je nadčasová filmová seance, jež oslovuje další a další filmové generace, opakovaně činí potěšení těm, kteří ji již viděli, a přivádí k tichému úžasu a souznění ty, kteří ji právě objevili. Ať již patříte k těm či oněm, nenechte si tenhle super kousek, uváděný v restaurované kopii, ujít. Neboť byl natočen s láskou a empatií pro vás, kteří sedíte v bezpečné intimitě ztemnělého kinosálu a sledujete, jak jiní bojují, nenávidí a milují i za vás. Tak, jak vám to ostatně Norma vzkazuje i z filmového plátna: „Tohle je můj život. Nic jiného neexistuje. Jen my, kamery a ti báječní lidé ve tmě…“
SUNSET BLVD. USA 1950, 115 min., české titulky, od 12 let, 2D+DVD. Režie: Billy Wilder. Scénář: Billy Wilder, Charles Brackett, D.W. Marshman, Jr. Kamera: John F. Seitz. Hudba: Franz Waxman. Hrají: William Holden (Joe Gillis), Gloria Swansonová (Norma Desmondová), Erich von Stroheim (Max von Mayerling), Nancy Olsonová (Betty Schaeferová), Fred Clark (Sheldrake), Jack Webb (Artie Green), Cecil B. DeMille, Hedda Hopperová, Buster Keaton. V kinech od 24. ledna 2013.
