Praha - Jedno z nejznámějších děl moderního světového malířství nesídlí v Národní galerii v Praze, ale ve vesnici s pěti sty obyvatel. Jedná se o obec Lidice, kterou v roce 1942 vypálili nacisti. Dostalo se tam před pětačtyřiceti lety v rámci akce, kterou jako výraz solidarity podpořili umělci na celém světě. Vedle stovky zajímavých děl přišel i obraz od tehdy ještě neznámého německého malíře Gerharda Richtera s názvem Strýček Rudi. Ten je dnes nejcennějším dílem současného umění, které můžete v našich sbírkách vidět. Sice není na prodej, ale jeho cena by se v aukcích šplhala do mnoha milionů eur.
Před sedmdesáti lety měly Lidice navždy zmizet z povrchu zemského. Po atentátu na Heydricha zavedla nepřímá stopa gestapo právě sem. Následovala mimořádně krutá pomsta, kterou přežila jen asi třetina obyvatel, převážně žen. Z Lidic se stal téměř okamžitě symbol odporu proti nacistickému Německu nejen u nás, ale i za hranicemi. Místní si dodnes váží anglického lékaře Barnetta Strosse, který se osobně zapojil do obnovy obce nejen finančně. „To on přišel s nápadem zřídit zde kulturní muzeum. Vyzval umělce, aby dávali nějaké dary do Lidic a tím napomohli k založení muzeální sbírky,“ vzpomíná pamětnice paní Miloslava Kalibová.
Na výzvu v roce 1967 mezi jinými zareagoval galerista René Block z Berlína. Jak vzpomíná, oslovil tehdy přes 20 převážně mladých německých umělců a všichni se k výzvě připojili. Z malé galerie zorganizoval převoz všech darů za hranice svou dodávkou.
„Umělci sami vybírali práce, které chtěli dávat. Byl to vlastně dárek umělců pro toto muzeum v Lidicích. Já jsem byl pouze zprostředkovatelem tohoto projektu. Samozřejmě u některých objektů jsem byl překvapený, ale na druhé straně jsem považoval za důležité, že některá díla mají politický obsah a že vyvolají pozdější diskusi. Jako příklad můžeme uvést dílo Vostella nebo Alvermanna nebo také právě dílo, které vybral Gerhard Richter,“ komentoval akci René Block.
Nejvíc uměleckých děl tak do Lidic přišlo z Německa. Mezi nimi byl také na první pohled provokativní obraz důstojníka wehrmachtu, což zrovna v Lidicích musí dodnes vyvolávat přinejmenším rozpaky. Tato olejomalba podle momentky, která vypadá jako rozmazaná fotografie, se přitom stala stěžejním dílem tvorby Gerharda Richtera. Na obrazu je v uniformě wehrmachtu zachycený Richterův vlastní strýc z matčiny strany, který zahynul během druhé světové války, vlastně rok před jejím koncem.
„Je to velmi ambivalentní věc, představuje vojáka, tento voják je strýček Rudi, to znamená, že my jsme tu válku zažili jako děti a strýček Rudi měl dovolenou, přijel z fronty na několik dní domů a doma byl velmi milý a přátelský a nikdo nevěděl, co se odehrává na frontě. A já si myslím, že právě u tohoto obrazu se jedná o úžasný dar, protože právě tento obraz vysvětluje, co to znamená být vojákem. Je to dobrý člověk? Je to špatný člověk? To zůstává otevřené… Je to strýček Rudi,“ zamýšlí se nad obsahem obrazu Block.
Naproti tomu kurátorka lidické sbírky Luba Hedlová upozorňuje na další dobový kontext, když připomíná následující Richterův obraz: “Ve stejném roce zpodobnil svoji tetu Marianet, která vlastně drží v náručí jeho samotného jako dítě. A tato teta je vlastně jakýmsi druhým pólem té nacistické mašinérie. Jako mentálně postižená zahynula v ústavu pro choromyslné, kde se prováděla nucená sterilizaci a euthanasie."
Gerhard Richter o obrazu:
„Spíše je to pomník, je to způsob vyrovnání se. Vlastně o něm vím velmi málo mimo to, že jeho matka a jeho sestra, o něm mluvili. Viděl jsem ho jenom zřídka, ale velmi mi imponoval. Tehdy mi bylo zhruba 10 let. Měl slušivou uniformu, byl velmi milý, vtipkoval a velice dobře vypadal. Ještě si vzpomínám, jak pošťák přinesl telegram s touto zprávou: váš syn padl. Obě ženy, tedy moje babička a moje matka vykřikly, přečetly si ten text podrobněji a ještě víc naříkaly.“
"Při otevření nové expozice v roce dva tisíce tři byl obraz umístěn přímo naproti vchodu do expozice, což vzbudilo velké kontroverze, protože to bylo prezentováno vlastně jako hlavní dílo sbírky. Ohlasy místních byly velmi bouřlivé. Lidé si stěžovaly na to, že zrovna na takovémto místě se musí dívat na nacistického důstojníka. Tehdejší kurátorka nechala tehdy expozici přestavět a Strýček Rudi byl jaksi odsunut na vedlejší místo, aby tolik návštěvníky nerozrušoval. V připravované expozici bude mít toto dílo opět prominentní místo. Galerie se však snaží pracovat s místními lidmi a vysvětlovat jim důvody, proč je toto dílo význačné, proč by si ho vlastně měli vážit i jako svého vlastnictví,” doplnila Hedlová.
Pojistná hodnota díla je kolem 8 miliónů Eur. Přesto ředitel Galerie Rudolfinum, kunsthistorik Petr Nedoma upozorňuje, že hodnota díla nevězí jen v částce. “Myslím sil, že Gerhard Richter tímto gestem, velmi důležitým gestem, otevřel jak Němcům, tak především Čechům možnost vnímat vlastní dějiny poněkud odlišným prizmatem než jak se doposud dělo. Jde totiž o to, že v polovině 60. let byli Němci ti agresoři, kteří byli poraženi a jejich úloha a role byla daná. Nikdo si nedovolil uvažovat o tom, že ten německý voják byl stejná lidská bytost jako kterýkoli jiný člověk na světě a že ten německý voják se mohl dokonce i velmi nedobrovolně ocitnout v zákopech. A další důležitá věc je pohled toho chlapce, který tuto rovinu odkrývá, pro osmiletého chlapce důstojník wehrmachtu byl prostě strýček Rudi."
„Ve svém životě jsem udělal mnoho výstav, také velké výstavy, velmi důležité výstavy, ale když se podívám zpátky, byla vlastně nejosobnější a nejdůležitější výstavou ta malá výstava Pocta Lidicím v roce 1967. Byla to akce, která v umělecké společnosti vzbudila tolik solidarity, kdy se všichni umělci s tímto projektem ztotožnili, že by se dalo mluvit téměř o rodinné historii,“ uzavírá causu René Block.
