Po celé zemi se v úterý koná ojedinělý happening, do něhož se zapojilo 355 základních uměleckých škol. Mladí umělci v ulicích tančí, hrají na hudební nástroje nebo malují na náměstích, v parcích a v dalších objektech, aby tak představili jednotlivé obory „zušek“. Projekt ZUŠ Open je iniciativou nadačního fondu Magdaleny Kožené. Cílem je mimo jiné poukázat na pozitivní roli uměleckého vzdělávání v rozvoji dětí.
Slavná pěvkyně se také do některých z téměř tisícovky akcí po celém Česku zapojila. Setká se s dětmi v Bystřici nad Pernštejnem, ve Zlíně a v Brně, kde tamní program vyvrcholí společným koncertem s žáky „zušek“ na Moravském náměstí. Podobně akci v dalších městech podpoří garanti projektu: režisérka Alice Nellis za literárně-dramatický obor, designér Maxim Velčovský za výtvarný obor a bratři Bubeníčkovi za tanec. V Praze se k „zuškám“ připojí na vystoupení na náměstí Jiřího z Poděbrad i členové České filharmonie.
Magdalena Kožená o ZUŠ Open
Díky „zuškám“ mohou děti získat ucelené a často velmi kvalitní umělecké vzdělávání za poměrně nízké ceny. Je v této možnosti Česko unikát?
Snažíme se nadací poukázat právě na to, jak ojedinělý a originální tento systém je. Můžu ho porovnat třeba se systémem v Německu, kde žiju, a německé děti rozhodně možnost rozvíjet se a vzdělávat v takovém měřítku nemají.
Jak vás osobně ovlivnila ZUŠ?
Pro mě byla velmi důležitá. Byla jsem takové divné dítě, kterému museli říkat: „Už nehraj a pojď se najíst.“ Takže jsem ve sboru Kantiléna a v lidové škole umění strávila celé dětství. Naučila jsem se tam základům všeho, co používám dodnes.
Jak celý projekt vznikl? Jak náročné bylo projit více než 350 škol z celé republiky?
Jako mamince tří dětí mně téma podpory uměleckého vzdělání dětí připadalo smysluplné. A co mě potěšilo a překvapilo, bylo, jak se projektu chytily i další osobnosti, jak si ho „zušky“ vzaly za své. To předčilo moje očekávání.
Má tato akce přitáhnout více dětí do „zušek“? Nedá se říct, že by se tyto školy potýkaly s malým zájmem, zvlášť u některých oborů.
Od prvního ročníku si především slibujeme, že zviditelníme, jak je systém „zušek“ unikátní a jak je důležité děti v takovém vzdělávání podporovat. Samozřejmě doufám i v to, že budeme třeba moci poskytnout talentovanějším dětem více hodin. „Zuška“ je výběrová škola, děti musí dělat zkoušky, musí se také trochu snažit. Na jednu stranu je škoda, že se do uměleckých škol nedostane každé dítě, na druhou stranu si myslím, že tím vychováváme opravdu děti, které k umění mají nejblíže a které se mu mohou věnovat i v budoucnu.
