Londýnské Muzeum designu otevřelo výstavu čínského výtvarníka a disidenta Aj Wej-Weje. Po obsáhlejších retrospektivních výstavách v New Yorku či Vídni se londýnská expozice s názvem Making Sense (dávat smysl) zabývá především umělcovými novějšími díly, která lze označit za designová. Už poněkolikáté v nich hraje velkou roli lego.
Na výstavě návštěvníci nepřehlédnou slavné Lekníny Claudea Moneta. Příznačné dílo impresionismu je ale ve Wej-wejově pojetí složeno z 650 tisíc dílků lega a na délku zabírá patnáct metrů.
K původnímu Monetově pohledu na zahradní jezírko u svého domu v Giberny přidal čínský umělec ještě tmavé dveře. Symbolizují nucené vyhnanství v provincii Sin-ťiang, kde umělcova rodina bydlela poté, co byl jeho otec označen za nepřítele státu.
„Jde také o vzpomínky na mého otce. Studoval umění v Paříži ve dvacátých letech. Později jsme se oba ocitli v exilu. Černá dvířka jsem do Monetových Leknínů umístil, protože Monet byl oblíbený umělec mého otce,“ vysvětlil Aj Wej-wej.
Střepy z dynastie Sung i umělcova ateliéru
Instalace je dosud největším Wej-wejovým dílem vytvořeným z lega. Nicméně kostičky využíval i v minulosti. Vytvořil z nich například i více než sto sedmdesát portrétů politických vězňů z celého světa.
Dílky lega rozsypané po podlaze londýnského muzea získal díky veřejné sbírce. V roce 2015 totiž samotná firma Lego odmítla čínskému disidentovi své kostky dodat s vysvětlením, že nechce být spojována s politickou tvorbou. Rozhodnutí později litovala.
Vedle děl ze známé stavebnice vystavuje Wej-wej i třeba 200 tisíc střepů z hrnečků z dynastie Sung nebo urnu z období dynastie Han – ovšem s logem Coca-Coly. „U designu jde o dějiny, paměť a osobní i kolektivní zkušenost. O naše porozumění tomu, co se stalo. A o zručnost a materiály,“ vysvětluje umělec.
Do Londýna dovezl také porcelánové úlomky svých soch. Pocházejí z jeho pekingského ateliéru, který tamní úřady nechaly před pěti lety bez varování zdemolovat. „Jestli se vrátím do Číny? Ano, proč ne? Čína je přece jen místo na mapě,“ říká Aj Wej-wej.
V současné době žije v Portugalsku, vystavuje však po celém světě. Před několika lety svou tvorbu představil také v Praze, jeho instalace se zabývala především tématem uprchlíků a exilu.
