Suterénní studio Švandova divadla se proměnilo v drsnou severskou přírodu. V ní se odehrává původní hra Srpnové světlo, které pro tuto pražskou scénu napsal její umělecký šéf Martin Františák. Slibuje poetický příběh lásky s prvky thrilleru.
„Ten nápad vznikl z potřeby pokusit se napsat silný dramatický příběh a najít v něm pravdivé postavy,“ svěřil se Martin Františák, který je rovněž režisérem inscenace. Přiznává, že v Srpnovém světle se odráží jeho fascinace severskými dramaty, okouzlení norskými fjordy i prý láska k psychoterapii.
„V srpnu se, myslím, zvýší viditelnost a věci jsou nesmiřitelnější. Tak jsem se odvážil napsat příběh, v němž jsem se pokusil podat zprávu o nesmiřitelném cítění a vidění mezní lidské situace,“ podotýká k názvu své hry.
Pudy a emoce
Ta diváky zavede do hor, kde na opuštěném statku po rodičích žijí dva bratři. „Sirotci, řečeno sociologickou terminologií trochu groteskní sociopati,“ představuje své postavy Františák. Na samotě oddělené od světa stržemi a propastmi ukryjí sourozenci prchající dívku. Vlastní plány s nečekanou novou obyvatelkou má stárnoucí rodinná známá, která na statku také žije. Za sourozenci chodí ještě věčně opilý pastor.
„Zajímaly mě základní, pudové vazby, hluboké vášně a emoce člověka,“ přiznává Františák. Jeho hra je příležitostí pro nové členy souboru Švandova divadla. Anežka Šťastná hraje ukrývanou dívku.
„Je to o společné chemii, je důležité, abychom na sebe slyšeli,“ podotýká ke zkoušení chystané inscenace. Nováčkem v angažmá je i představitel jednoho z bratrů Jan Mansfeld. „Nehrajeme tolik textem, ale spíš rovinami pod ním,“ dodává.
Srpnové světlo čerpá inspiraci ze severských tragédií Henrika Ibsena i irských černých komedií Martina McDonagha. Výrazný tvůrčí podíl má hudba Ondřeje Mikuly, známého na elektronické scéně jako Aid Kid.
