Sochy na pražském Staroměstském orloji si protahují záda a na čas se stěhují do Středokluk. Dřevěné skulptury na fasádě jsou totiž vystaveny negativním vlivům počasí (zejména slunečnímu záření) a potřebují ošetřit. Odborníci očistí jejich povrch, odstraní degradované vrstvy laků, opraví polychromii, obnoví lakové vrstvy a opraví zlacení a stříbření. Restaurátorské práce budou probíhat až do října.
Původní barokní sochy pocházely z roku 1659, ty současné jsou však pouze kopie z poválečné doby. Jsou vyrobeny ze dřeva a pokryty lakem. Restaurátoři snímají sochy vždy po dvojicích, tudíž bude Orloj strážit vždy alespoň šest plastik. V pondělí byl sejmut Kronikář a Hvězdář, a jakmile se vrátí budou následovat další dvě. Periodická údržba probíhá zpravidla každé dva roky, letos se tak děje až po třech letech. Jejich stav ohrožuje počasí, ale nepomáhají mu ani turisté - např. před pěti lety se někomu podařilo urazit ruku hvězdáři.
I význam soch se změnil. Ten původní odkazoval na alegorii tří nejlepších a nejhorších lidských vlastností. Restaurátor Vojtěch Sucharda jejich význam ve 20. století ale nepochopil a upravil si je podle sebe. Např. někdejší alegorii soucitu přetavil na Písaře, neboli Filozofa, aby měl údajně nějaký vztah k radnici.
Legendy a pověry
Vzhledem k tomu, že byl Orloj důležitý ve všech českých historických obdobích, v každém z nich se k němu pojí určitá legenda.
Jedna z nich se váže k pověře, podle níž má každý, kdo do hodin jakkoliv zasáhne, upraví jejich vzhled nebo změní jejich chod, zešílet a zemřít. A právě i to se podle lidových povídaček stalo Josefu Mánesovi, který v roce 1866 dokončil kresbu kalendářní desky. Jeho přítel mu radil, aby tak nečinil, protože už i to znamenalo nějakou úpravu. Výtvarník ho však neposlechl a za rok zemřel na syfilis napadající jeho mozek nebo na tuberkulózu mozkových blan.
Další legenda ze 17. století vypráví o vězni odsouzeném na smrt. Na popravu čekal ve vězení v Orloji, avšak v průzoru měl výhled přímo na sochu smrtky, do jejíž čelisti vletěl vrabec zrovna v momentě, kdy se zavírala. Po hodině se čelist zase otevřela a pták odlétl nezraněn. Vězeň tak získal naději, že ho propustí a jeho život bude ušetřen. A měl pravdu.
Nejslavnější hodiny v Praze čeká příští rok velká oprava; tedy pokud to památkáři dovolí. Podle orlojníka Petra Skály je potřeba přemalovat Mánesovu desku, upravit kamenickou výzdobu a dohlédnout na celkový chod stroje.
Orloj přitom není jediný, koho čekají renovace. Správa Pražského hradu počítá na příští rok s opravami a investicemi za 228 milionů korun. Kompletně zrekonstruovat by se mohla třeba Hrobka českých králů nebo Nejvyšší purkrabství či Ústav šlechtičen.
