Nízkotučný život slovenského dramatika Viliama Klimáčka uvedlo tento týden v pražské premiéře Divadlo GUnaGU v rámci Léta slovenských hvězd v divadle Studio DVA. Šestinásobný nositel Ceny Alfréda Radoka nezklamal a svým pohotovým humorem diváky sytil půldruhé hodiny bez pauzy.
Viliam Klimáček, autor a režisér inscenace, umělecký šéf Divadla GUnaGU, známý aktuálním jazykem a nadsázkou, umí tnout do živého. Podtitul hry Nejím, nežiju, nemiluju svým názvoslovím připomněl americký snímek Jíst, meditovat, milovat, v němž se Julia Robertsová ani ve vysněném ášramu v Indii necítí svobodně. Komercializace náboženství diktuje klientovi vysoké částky za pobyt s duchovními učiteli, byznys péče o fyzické tělo přináší vědecké metody hubnutí se sebevědomými kouči.
Slavo Solovic inscenaci frázuje dynamickou hudbou. Scénograf Peter Janků neměl s prostředím sanatoria moc práce, jeho jednoduchá a neměnná dekorace se snadno přenese do jiných divadel. V centru přehledného horizontu s židlemi, košem na prádlo a zástěnou stojí alfa a omega hubnoucího školení, flipchartová tabule se vzorci a hesly. Kostýmy Renáty Ormandíkové využívají civilní sportovní outfity, vyplněné oblými tvary aktérek.
Futuristický oblek přísné cvičitelky (Zuzana Šebová) připomíná sci-fi uniformu. Oblečení společného alter ega hlavních postav je uvolněné. Stejného muže (Viktor Horján) postupně zdobí říza a květiny, přiléhavá kombinéza či černý hábit. I bez převleků bychom se bavili, všichni podávají skvělý výkon. Redaktorka Anita (Zuzana Mauréry), pokladní Krista (Petra Polnišová) i poslankyně Ingrid (Darina Abrahámová) sálají entuziasmem a opravdovostí účastnic progresivního dietického programu.
Viliam Klimáček herečkám umožnil podílet se na scénáři hry, navíc mají tvůrci osobní zkušenost s redukcí váhy. Slovník dialogů zasahuje do všech sfér jazyka, aniž by to někoho pobuřovalo. Konstrukci díla tvoří tři nešťastné příběhy hlavních hrdinek. Rozehrávají a sdílejí je jako terapii. Story mají společensko-politický přesah, reprezentovaný profesemi a pracovním prostředím figur. Vše je hodně realistické, pravdivé a zároveň zábavné. Kompoziční střihy vedou světlo, svižná muzika (zazní i slovenská lidovka a spirituály) nebo rozcvička.
Z rekvizit vyčnívá mikrofon, využitý k nadosobnímu hlasu, například k liturgii dietního desatera (…„nevezmeš jméno své diety nadarmo, neosladíš, neosmažíš“…). Speciálně tato pasáž se setkala s ohromným ohlasem. Zaujal mě rituál utažení opasku. Zhubnutí o jednu konfekční velikost vede k aktu proražení nové dírky pásku. Dotyčná žena zůstává v nepohodlném, okolím vynuceném, stavu vlastní fysis…
Divák fandí závislým pacientkám a v různých situacích se s nimi ztotožňuje. „Když si k snídani nedám hemenex, jako bych ani nežila,“ svěřuje s vášní v hlase Ingrid. Účinnou komedii tmelí tato politička s bulimií vstupy z parlamentních rozprav. Opatrná intelektuálka Anita vyvažuje krizové situace svou odlišností. Submisivní Krista, která před dvaceti kily vypadala jako Monica Bellucci, má srdce i sladké bonpari na dlani. Nízkotučný život? Elán slovenských bab a svoboda jíst.
Na Nízkotučný život můžete zajet v říjnu do bratislavského Divadla GUnaGU, v českém nastudování uvede titul Divadlo Letí 16. září na scéně pražského Švandova divadla.
