V Praze zahrál kytarista Estas Tonne. Osobitý styl hry a charismatický projev přilákaly do pražského divadla Hybernia několik stovek diváků. Muzikant s ukrajinskými kořeny vystoupil v Česku už potřetí, tentokrát v rámci svého světového turné Integration.
Jako novodobý trubadúr objíždí Estas Tonne svět se svou kytarou. Deset let hrál v bezprostřední blízkosti diváků přímo na ulici, než se rozhodl vyzkoušet koncertní sály nebo festivaly. Jeho vystoupení dodnes nemají pevnou dramaturgii, vždy jsou zcela spontánní.
„Vnímám to jako přírodní sílu. Trochu tuším, kam se to bude ubírat, ale nikdy nevím v jaké dynamice. Každý příběh se pokaždé píše jinak. Jako nevyzrazené tajemství. Každý si v něm najde to, co zrovna potřebuje vidět nebo cítit. Včetně mě samotného,“ popisuje svůj přístup.
Identita skrytá v hudbě
Svou hudbu prý neskládá, ale žije. Tóny tvoří nejčastěji v přírodě. Inspirují ho i kulturní tradice národů, které navštívil. V dlouhých kompozicích jsou slyšet kromě klasiky techniky flamenca nebo romský folklor.
„Kam směřujeme? To je přirozené hledání každého člověka. Tak staré jako život sám. Všichni musíme najít vlastní cestu a prostor pro přirozený vývoj, který nebude rušen nadbytkem zbytečných informací. Já jsem to našel díky kytaře,“ uvažuje. Estas Tonne má kořeny na Ukrajině, žil ale také v Mexiku, Indii nebo ve Spojených státech. Šest měsíců sloužil v izraelské armádě. V žádné zemi přitom nestrávil víc než rok.
„Ukrajina je můj přístav, ale nikdy jsem tam nevyrůstal. Vyrůstal jsem v Sovětském svazu. Jsem z poslední generace, která zažila, jaké to bylo, než se země začala otvírat. Takže kdo jsem? Když jdeme hlouběji k našim kořenům, nevzpomeneme si ani na sedm generací. Jako národy jsme se stěhovali. Ve dvacátém prvním století sice máme své místo, ale skutečná identita se nevztahuje k národnosti,“ tvrdí Estas Tonne.
Cestou k vlastní identitě může být podle něj právě hudba, která osvobozuje a nabízí nekonečné možnosti k poznání sebe i okolního světa.
