Šivovo kolo života se dramaticky roztočilo 29. ledna večer, v pražském Divadle ABC. V taneční zkratce a bez přestávky doprovodilo příběh dvou sester dobra a zla, Rásy a Maji, aby s nimi prošlo koloběhem bytí od zrození k smrti. Iniciátorkou tanečně audiovizuálního představení byla choreografka, tanečnice a lektorka bollywoodského tance Jana Hemelíková Baudisová, režie se ujal Radim Špaček.
Spojujícím prvkem inscenace je energie a její proměny podle jednotlivých nálad obrazů a choreografií. Radostná energie sálající z indického popu, démonická energie indické mytologie, síla spojení ženství, doprovázená zvuky chřestidel na chodidlech… Plejáda barev kostýmů a různých hudebních tradic či fúzí. Propojení klasického indického tance s bollywoodským. Multikulturní projekt se k rozjezdu nového roku dramaturgicky hodí, Šiva představuje hybatele osudu. Choreografky a tanečnice Sangita Shresthová a Jana Hemelíková Baudisová oslovily Radima Špačka coby znalce bollywoodských filmů, aby jejich kompozici dodal nejen dokumentaristickou linii, ale především jednotu režijního pohledu.
"Autorky Šivova kola života věděly, že mám rád Indii a že mě baví bollywoodské filmy. Když se představení začínalo rýsovat, když už měli společně nacvičenu většinu choreografií, potřebovali někoho, kdo by ho doprovodil projekcemi a dal vše dohromady. Logicky padla volba na mě, známe se z Festivalu boolywoodských filmů. Šlo o zkušenost, kterou jsem ještě neabsolvoval. Některé filmy symbolizují chod denního života na vesnici, v jiných jsou záznamy klasických tanců, s různými detaily, které by třeba na dálku nebyly vidět," komentoval novinku po premiéře režisér Radim Špaček.
Vesmírný rej a svody lásky
Pára nad bílou látkou, barevné šátky. Prostor se zvolna zaplňuje, slyšíme rytmický dech, vidíme ženy v řadě za sebou, cítíme sílu tradice, působivé entrée. Hrají i stíny, na pozadí se objevují postavy před civilními záběry, ty kontrastují s výpravností děje na scéně, vše má spád. Archetypální se střídá s módním, občas si můžeme připadat jako na festivalu tance někde ve světě. Projekce, opatřena titulky v češtině a angličtině, podléhá jasnému řádu tanečních obrazů (zrození, láska, tradice, modlitba, smrt) našich i zahraničních choreografů.
Tanečník Vitor Tavares Mendes, učitel afrických tanců a propagátor portugalsko-afro-hispánské kultury, zapojuje prvky akrobacie, tělesné se mísí s indickými duchovními principy. Part Láska probouzí erotičnost, promítaným prostředím zábavního parku prolíná snímek sošky božstva v části nazvané Svod, děj dělí rychlé filmové střihy. Zvuk aut mezi tanečními rytmy, začíná Tradice. Na plátně se objevuje malba henou na kůži, totéž se odehraje na forbíně, probíhají Svatební přípravy… Svatební obřad vyniká bílým vyšívaným kostýmem ženicha, jehož charismatický představitel Óm-Sajwel Sasidharan je indický tanečník a choreograf, který vede kurzy bollywoodského tance a bhangry. Když tento miláček publika tančí, má takový drive, že se chce tančit i mnohým v hledišti. Plátky květů padají k zemi, ruchy a zvuky rolniček střídá zlověstné ticho, akcentující obavy nevěsty.
Podhledová světla, co tanečníky osvěcují z jevištní forbíny, vytvářejí působivý efekt. Často ale není některým aktérům vidět do obličeje, celkově je světelná koncepce premiérového kusu problematickou. Pohyb světel z rampy nad jevištěm je v některých pasážích dynamický, ale oslňuje diváky do očí. K využití velkého světelného parku by asi bylo třeba komfortu více samostatných světelných zkoušek. Předpokládám, že je dotažení světel otázkou blízkých repríz. Přesto má komplex pohybu, barev, světelné atmosféry (zvláště svou intimitou v obrazech Zrození nebo Modlitba), projekcí a hudby značnou sugesci.
Pozoruhodným jevištním dialogem je Rozprava sester (Jana Hemelíková Baudisová, Anežka Hessová), rytmicky náročná choreografie nohou se zvuky rolniček za doprovodu tleskání. Když se pak k sestrám přidají ostatní ženy, cítíme obrovskou sílu, sevřenou v šiku bohyní. Představení nese různou míru semknutosti příběhu, místy je uvolněné, místy více svázané. Některé přechody scén jsou náhlé. Závěrečné defilé s ohňostrojem na plátně precizně organizuje sled vjemů včetně děkovačky. Company je kompaktní a energie, co z ní sálá, oživující, což jistě souvisí i s pestrou hudební režií Petra Piňose a Pavla Linharta.
První reprízy Šivova kola života uvede Divadlo ABC 5. a 12. 2. v 19:00.
Taneční styly, které inspirují představení
Bollywood dance – dynamický tanec, vycházející z tradičních indických tanečních stylů a z lidových tanců, které propojuje s prvky moderních západních tanečních stylů. Používá tradiční indické taneční prvky, pozice a mudry, ale zahaluje je do moderních svěžích rytmů.
Bhangra dance - je označení pro hudbu a tanec pocházející z regionu Punjab. Tímto dříve lidovým tancem oslavovali Indové příchod jara. Dnes se jeho název používá pro moderní indický tanec, čerpající z mnoha původně odlišných tanců, které opět propojuje s moderními rytmy a vlivy západního tanečního stylu.
Kathak – tanec, který má své kořeny ve staré severní Indii. Jeho technika se opírá o rozvinutou choreografickou řeč, znázorňovanou mudrami (gesta rukou), rytmickými pohyby nohou, expresí obličeje a figurativními pozicemi těla. Práce nohou je prováděna na bázi složitých rytmických celků. Tanečník má na nohou uvázané „ghungaru“ (rolničky) a rytmické ozvuky úderů nohou jsou obdivuhodně synchronizované s gestickými pozicemi horní části těla.
Bharatanátyam – je klasický chrámový tanec z Tamil Nadu v jižní Indii, považovaný za jeden z nejstarších dochovaných tanečních stylů. Původně se tančil v chrámech v rámci obřadů a rituálů, zprostředkovával široké veřejnosti bohatou indickou mytologii. Tanečnice svým tancem vypráví příběhy, jako výrazový prostředek používá zejména mudry (gesta dlaní a prstů) a výraz obličeje.
