Režisér Pavel Ondruch zrežíroval známý román Emily Brontëové Na Větrné hůrce jako romantický horor a premiéroval ho 11. října v pražském Divadle Na Prádle. Nutno říci, že se mu podařilo udržet diváky v napětí a emoci po celou inscenaci. „Cit? To je, jako když se prořezává zub - čím víc bolí, tím víc na něj koušu,“ tvrdí Heathcliff, jeden z hlavních protagonistů osudové nerealizované lásky. Jeho herecký představitel drží otěže svých citů zprvu pevně, aby se pak postupně proměnil v sadistického cynika, zraněného sžíravou touhou po ženě, která se provdala za vlídného bohatého muže přesto, že milovala povahou komplikovaného Heathcliffa.
Román Na Větrné hůrce vyšel v roce 1848 a ve své době se nedočkal zvláštní pozornosti. Expresivitou nezapadal do literárních poměrů viktoriánské Anglie a autorka se bohužel nedožila úspěchu díla, který se dostavil až později. "Číst Větrnou hůrku a nemyslet u toho na její herecké a scénické zpodobení je snad úplně vyloučené. Přestože vyprávěné situace jsou pro dramatizaci velice nosné, problém nastává ve chvíli, kdy nacházíme strukturu a koncipujeme celek. Nezbytná selekce tak už sama o sobě definuje naši autorskou adaptaci," říká režisér Ondruch.
Hra opravdu není nadbytečně dlouhá, ani po obsahové redukci nepozbývá logiky a rovnoměrně rozděluje pozornost všem šesti aktérům. Tragiku příběhu fatálního vztahu nesou postavy nerozlučných přátel z dětství Kateřiny (energická Anežka Rusevová) a Heathcliffa (autoritativní Lukáš Král), stejně tak je prostor věnován silnému sourozeneckému poutu Isabely (dojemně submisivní Marta Sovová) a Edgara (noblesně jemný Ondřej Novák). Vztahovou kompozici doplňují pořádkumilovná komorná Nelly (skvělá Hana Marie Maroušková, čerstvá absolventka DAMU) a bohémský Hindley (ležérní, leč skrytý cholerik Petr Besta). Spontaneita vztahu k přírodě, k magickému temnému místu Větrné hůrky, bojuje s uhlazeným životem v blahobytu.
Svižný sled jakoby filmových scén je hlavní formou ztvárnění tématu, jedenkráte nenudí, dynamicky posouvá epizody. Dramatický výraz scénické hudby talentovaného komponisty Pavla Trojana jr. se místy střídá s romantičtějším podkladem. Nejen hudební pasáže lemuje vynikající „barokní světlo“ Tomáše Lohina, který se světelnou atmosférou doslova kouzlí. Tajuplné vřesoviště vyvstává v modrozelené, kostýmy Zuzany Mazáčové vyniknou v dekadentní žluté, řada situací proběhne na hranici světla a stínu. Výtvarnou i hereckou stylizací nová hra připomene éru režijního mága Petra Lébla, respektive se zde můžete cítit vtaženi do podobně bizarního a působivého emočního světa.
Rytmice kratších obrazů dává vyniknout jednoduchost scény. Jeviště je potaženo světlešedou netkanou textilií, spojuje podlahu s horizontem a dodává prostředí hloubku. Scénografka a kostymérka Zuzana Mazáčová uplatnila několika kusů drobnějšího nábytku, z nichž některé solitéry natřela nabílo, a ty slouží jako dekorace panského přijímacího pokoje.
- Na větrné hůrce autor: Tomáš Lohin, zdroj: Divadlo Na Prádle
- Na větrné hůrce autor: Tomáš Lohin, zdroj: Divadlo Na Prádle
„Každý máme občas představu, že nás život přerůstá,“ zmiňuje Kateřina a nemůže se vzpamatovat ze setkání se svou láskou po letech právě v tomto domácím salonu, kde je čaj uchystán vždy na pátou a kde si o dobrodružství nočních toulek lesem může nechat jen zdát. Dříve divoká a nespoutaná Kateřina se po svatbě stává elegantní paní domu. Uvnitř však bojuje sama se sebou. K výtvarnému konceptu patří i zdařilá grafická práce Davida E. Cíglera na programu ke hře, který je vizuálně i obsahově perfektně vybaven.
Nový Heathcliff je zkušený z ciziny, vypadá jinak i jinak působí. Zalíbí se švagrové Kateřiny Isabele a využije jejího citu pro svou frustraci. Hrátky a manipulace, co poté nastávají, nejsou nepodobné úspěšnému francouzskému románu Nebezpečné známosti. „Jestli si myslíš, že budu trpět a nebudu se mstít…,“ vyhrožuje Heathcliff a Kateřina se stahuje do samoty své ložnice, propuká hysterie, blouzní. „Kdybych se tak mohla vrátit do dětství, divočit…“ Ani Isabele se nesplní sen o šťastném manželství, týrána Heathcliffem se stává obětí domácího násilí. I přes všechnu poznanou bolest cítí, že se její muž chová nenávistně a hrubě proto, že je velmi nešťastný. Všechno, co jsme kdy udělali proti vůli srdce, totiž hluboce poznamená naši celistvost.
První reprízy kusu Na Větrné hůrce (podle románové předlohy Emily Brontëové v překladu Květy Maryskové) proběhnou v Divadle Na Prádle 31. 10. v 10:00, 2. 11. v 10:00 a 19:00 a 28. 11. v 19:00.
