Fenoménu selfie se poprvé věnuje velká samostatná výstava v londýnské Saatchi Gallery. Ukazuje dlouhou historii zobrazování sebe sama – od Rembrandta přes Warhola až po současnost.
Autoři výstavy chtějí také vyvolat diskusi o tom, zda selfie může být uměleckým dílem anebo proč mají lidé potřebu svoje autoportréty, kterých se denně na sociálních sítích objeví přes milion, sdílet se zbytkem světa.
Zálibu v zobrazování sebe sama našli už Rembrandt nebo van Gogh. „Myslím si, že Rembrandt se snaží přijít na to, co ho dělá člověkem, odhalit svou lidskost. Na to, jak být součástí lidstva. Vlastně se snaží pochopit to nejpodstatnější. A zjistit, jak jeho vzhled a obličej promlouvá o jeho povaze,“ vysvětluje ředitel Saatchi Gallery Nigel Hurst.
V sedmdesátých letech fotil černobílé selfie s celebritami americký sběratel umění Jean Pigozzi. Dnes si selfie pořizuje takřka každý, kdo má v ruce chytrý telefon. „Všichni máme nějakou zkušenost se selfie. Je to nedílná součást našich životů,“ doplňuje Hurst.
Někteří umělci společenský fenomén selfie zkoumají. Například britská umělkyně Juno Calypso na fotografiích zachytila svůj unavený obličej jako narážku na to, že hodinové přípravy na dobrou selfie jsou někdy velmi vysilující.
Výstava se zabývá i myšlenkou, že samotný vývoj technologií může diktovat směr, kterým se současná fotografie bude ubírat. „Technologie chytrých telefonů dala lidem svobodu v tom, jak vyjádřit sebe sama a zároveň zachytit svět kolem,“ dodává galerista Hurst.
