Smyšlené příběhy o pandemiích bychom zažít nechtěli, protože jsou schválně vyhrocené, na druhou stranu jsou na rozdíl od reality přehlednější, míní Zdeněk Rampas. Vydavatel, spisovatel a předseda sdružení Československý fandom byl hostem Událostí, komentářů. V rozhovoru také rozebral, proč se science fiction těšilo čtenářskému zájmu už za socialistického Československa.
Žánr sci-fi a fantasy patřil k oblíbeným už za socialismu. „Možná byl tehdy populárnější než dnes, některé knihy měly náklad i sto tisíc výtisků. Pravda, bylo to celkovou bídou, kdy vycházelo tak málo knih, že si sci-fi koupili i lidi, kteří by dali třeba přednost detektivce,“ vysvětluje Zdeněk Rampas. V Česku i na Slovensku vznikaly i kluby science fiction.
Na popularitě žánru se podle Rampase podílela i doznívající fascinace kosmickými lety a zároveň obavy z jaderné apokalypsy během studené války. A také bylo na co navazovat, byť šlo o literaturu různých kvalit: k science fiction se hlásí díla Karla Čapka, J. M. Trosky či Jana Weisse.
„Většinu náctiletých let jsme prožili vlastně po srpnové okupaci, kdy soudruzi na vše velmi dohlíželi a vyšla třeba jedna nebo dvě dobré sci-fi knihy ročně. Takže jsme prolézali antikvariáty a vlastně jsme měli načteno od první republiky až do toho osmašedesátého,“ dodává Rampas. Dostali se i k literatuře ze Západu. Částečně ve fanouškovských překladech z angličtiny, částečně přes překlady z ruštiny, byť někdy se zkomoleným jménem původního autora.
Sci-fi o pandemii není realita
Námětem science fiction jsou i pandemie. V mnohém podobné té, kterou svět nyní zažívá s covidem-19. Fikci ale podle Rampase nejde zaměňovat za realitu. „Jako ve spoustě případů to nakonec bylo úplně jinak, než autoři předpokládali. Sci-fi nás na to nijak nepřipravilo,“ domnívá se.
Zmiňuje třeba thriller Nákaza od Stevena Soderbergha, premiéru měl už před deseti lety, ale u diváků se stal populární zvláště v začátcích koronavirové vlny. Agresivní vir, který se přenáší vzduchem a kvůli němuž jindy nevinné zakašlání může být předzvěstí smrtícího nakažení, v lecčems připomínal aktuální situaci. I když ta filmová byla mnohem vyhrocenější. To si ale podle Rampase fiktivní příběh žádá.
„Kdyby byla pandemie jako ve filmu Nákaza, mluvíme spolu maximálně po Skypu a jsme nervózní, protože se bojíme o život,“ předpokládá. Rozdílů vidí víc. Něco by si naopak podle něho realita mohla ze smyšleného scénáře vypůjčit. „Ve sci-fi bychom našli spoustu návodů, jak jednat, a motivů, proč se vláda chová, jak se chová. Ale něco na půl cesty, jak teď zažíváme, o tom asi nikdo nepsal,“ říká.
