Co se nosilo v Československu v době vlády jedné strany, ukazuje kniha Móda za železnou oponou. Ilustrovanou publikaci vydala Konstantina Hlaváčková, vedoucí sbírky textilu 20. století v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Kniha dokumentuje, jak způsob oblékání po roce 1948 výrazně poznamenala komunistická ideologie, ale i to, jak lidé oděvnímu diktátu vzdorovali.
Nejtvrdší příkazy a zákazy, co týče oblékání, platily na začátku padesátých let. Móda v Československu se tehdy nesměla ani trochu inspirovat tou světovou, která vycházela z buržoazní Paříže. Komunistický režim raději po roce 1948 vytvořil svou vlastní teorii módy.
„Došli k tomu, že prostřednictvím oděvu můžou působit na občany, že je to jakási ideologická zbraň,“ vysvětluje Konstantina Hlaváčková. „Jedni ideologové prosazovali módu čistě funkční. Byly zakázány různé variace límců, klop, na kostýmové kabátky se nesměly našívat falešné kapsy, protože kapsa buď musela sloužit, nebo neměla právo existovat.“
Poměrně nebezpečné bylo podle autorky knihy v této době vyjít na ulici třeba v klobouku. „Klobouk po roce 1948 představoval buržoazní oblek. Ženám bylo doporučováno, aby nosily šátky, protože v šátcích byl spatřován oděv městského proletariátu. Šátek zavázaný na babku rozhodně neměl nic společného s elegancí,“ popisuje Hlaváčková.
K razantnímu uvolnění v módě došlo až v roce 1956. Oděvnictví se mohlo opět inspirovat světem a ve vývoji československé módy tak začalo nové období. „V roce 1956 byl otevřen Dům módy, jakýsi chrám komunistické módy,“ připomíná autorka. „V rámci pětiletek ale bylo těžké módu plánovat, kromě toho začal být československý lehký průmysl velice zaostalý. Pro tento dům mělo být vyráběno speciální zboží v malých sériích, které nebylo k dostání nikde jinde.“
Nabízené zboží proto nebylo pro každého. Ceny v Domě módy byly daleko vyšší než v ostatních obchodech. V nich zase nebylo mnoho na výběr. A to v podstatě až do devadesátých let.
