Kdo sleduje dramaturgickou linii studiového prostoru Švandova divadla, zřejmě mu nedávno neunikla hra o Karlu Krylovi Země Lhostejnost. Další z trojice cyklu o básnících a prorocích Nesvatí je Šaman, inspirovaný novelou undergroundového myslitele Egona Bondyho. V plánu je ještě zpracování osobnosti Jana Balabána v inscenaci Možná, že odcházíme.
Šamanský mejdan s Egonem Bondym
Režisérka Viktorie Čermáková mapuje Bondyho s velkou ambicí postihnout různé fragmenty tvorby a morálně naléhavou atmosféru mocenského útlaku. Šaman nepochybně atmosféru má, také ji dociluje všemi možnými prostředky. Užívá strašidelných domorodých masek s vyčesanými vlasy, mračen dýmu, soudružského obcování i podzemní hudby. Kapela patří k atraktivitě divadelní koláže, která přes všechny herecké snahy nedrží pevně pohromadě.
Příběh přináší záblesky naděje (ve vztahu Šamana s mladičkou Muškou) i skepsi z nemožnosti realizace skutečné svobody v lidském společenství. Ani všemi obdivovaný a léčivou mocí obdařený Šaman (Robert Jašków) nedokáže uniknout z osidel politických strážců. Jeho milostný poměr s Gestapačkou (Kristýna Frejová) je toho důkazem. Scény Šamana a Gestapačky patří k nejpůsobivějším, vlastně si dovedu kus dobře představit pouze s těmito hlavními aktéry.
GALERIE
Šaman / Robert Jašków zdroj: Švandovo divadlo
„Hovořit o potěšení ze života, radosti, štěstí já nemohu, protože s tím nemám vůbec žádnou zkušenost,“ uvádí v programu Egon Bondy (1930-2007) alias Zbyněk Fišer, filosof, básník a bohém. „Ovšem filosof je od toho, aby dodal lidem odvahy tím, že dá lidem příklad, že selským rozumem se dá na to přijít.“ Syntetický tvar obsahuje úryvky Bondyho básní a korespondence, má precizně vybavenu úvahovou část, realizovanou přes videoprojekce z televizních obrazovek. Právě tato didaktická - a ve hře frekventovaná - náplň není divácky přitažlivá.
Poezie, magické rituály, kapela s vůní půlnoci, průhledné modré sukně s červenými trenýrkami ke svazáckým košilím, fotografie Gustáva Husáka s dlaněmi pod bradou. Bizarní chaos světa, podtržený rytmem bicích (překvapivý bubeník Robert Jašków). Primitivní lidská tlupa má své zákonitosti. Šaman je kontrolován a nucen k tomu, aby donášel na svůj lid. „Jsme rebelové, volající po bouři. Pokud se tě dotkne světový duch, nečekej, že se to obejde bez bolesti.“
Šaman
Výprava Jany Prekové zabydluje suterénní scénu stupňovitě, využívá schodů k rudému oltáři a také spodní prostor s kancelářským stolem a na zemi poházenými knihami. Vpravo u zdi sídlí nevábný kutloch Šamanova pomocníka Kukučky (Jiří N. Jelínek). Svícení jde občas do diváků jako syrová součást důmyslné mašinérie. Gestapačka fotí koncert i nás. Zaujaly mě Šamanovy rekvizity: náhrdelník z otvíráků na lahve, nůž, co umí kreslit krví… a všechny varianty kostýmů Gestapačky.
„Ty nám, soudruhu, nějak nespolupracuješ,“ opakuje Gestapačka. „Ty jsi velký šaman, ale špatně jim tady kážeš.“ Zralé ženství, co umí dosáhnout svého, v kontrastu s dívčí přírodní citlivostí Mušky (Tereza Nádvorníková), jejíž uzdravovací rituál vypadá dost autenticky. Spisovatel je na jevišti všudypřítomný, což by byl i v případě, kdyby nebyl ilustrován hereckou figurou. „Jaké jsou hranice tolerance - a co když se tolerance stává kolaborací, konformitou?“ To bychom si měli zapamatovat.
Hrají: Robert Jašków, Kristýna Frejová, Jiří N. Jelínek, Tereza Nádvorníková, Jakub Gottwald, Jiří Pěkný nebo Vít Kremlička. Hudební spolupráce Petr Kofroň. Šaman své rituály předvede ve Studiu Švandova divadla 25. února a 6. března od 19:00. Kouzlí asi půldruhé hodiny bez přestávky.