Praha - Přesně před 125 lety se veřejnosti otevřely poprvé prostory pražského Rudolfina. Jméno dostala budova na počest svého patrona, rakouského korunního prince Rudolfa, který se otevření osobně účastnil. Rudolfinum svým dispozičním řešením a víceúčelovým využitím prakticky předběhlo dobu téměř o jedno století. Stalo se důstojným stánkem pro různé oblasti umění.
Monumentální novorenesanční budova byla postavena podle plánů Josefa Zítka a Josefa Schulze a také architektů Národního divadla. První návštěvníci Rudolfina v roce 1885 si prohlédli i expozici nově založeného Uměleckoprůmyslového musea.
V lednu 1896 pak zahájila v Rudolfinu své působení Česká filharmonie. Na počest prvního koncertu pod taktovkou Antonína Dvořáka byl koncertní sál později pojmenován jako Dvořákova síň.
Po vyhlášení Československé republiky sloužilo Rudolfinum jako sídlo Parlamentu, který zde s výjimkou německé okupace fungoval do dubna 1946. Po roce 1945 se sem opět vrátila Česká filharmonie, která v budově sídlí dodnes. V květnu 1946 se tu konal i první festival Pražského jara.
Prostory využívala svého času také Pražská konzervatoř a Akademie múzických umění. V letech 1990 až 1992 byla budova rekonstruována a navrácena původnímu společnému využití pro koncertní a galerijní účely.
