Rozpaky kuchaře Svatopluka rozsvítily žárovky v zemi

Praha – „Kuchař je umělec a psycholog a stratég, když plné mísy chytře vmísí do šarvátek,“ trefně zpívá Waldemar Matuška v úvodní písni k seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka. Ten přinesl na televizní obrazovku v roce 1985 zdánlivě revoluční prvek. Diváci totiž během jeho sledování měli možnost sami rozhodovat, jakým směrem se bude děj ubírat.

Žádná novinka to ale nebyla, protože už v roce 1967 přišel na světové výstavě EXPO v Montrealu filmový režisér Radúz Činčera (a spolu s ním i některé další osobnosti nové vlny 60. let) s tzv. Kinoautomatem. První interaktivní film na světě představil divákům možnost zasahování do děje, kdy si mohli v konkrétním okamžiku vybrat ze dvou variant, jak bude příběh dále pokračovat. Hlavního hrdinu ztvárnil Miroslav Horníček, jenž zároveň provázel i celým snímkem coby moderátor.

Podobný princip se opakuje také v Rozpacích kuchaře Svatopluka a jeho režisér František Filip to zpětně ani nijak nezastírá. „Ano, inspirace byla evidentní,“ vzpomíná Filip v knize Dobrodružství televize. Činčera přitom jevil velký zájem se na projektu podílet, jenže tehdejší vedení televize bylo proti. Asi proto, že původní Kinoautomat zatím tlel v trezoru. „Pro nejvyšší místa byla skupina tvůrců nepohodlná a neoblíbená – autoři patřili do skupiny protistátních živlů,“ objasňuje Činčerova dcera Alena. V premiérovém vysílání se ale celý projekt jevil jako naprosto zlomová událost. Pozadí vzniku Rozpaků ovšem tvůrci jaksi zapomněli zmínit.

Scénář napsal Jaroslav Dietl, který uměl vedle kombajnistů, lékařů a vysokých bolševických partajníků nahlédnout do tajů duše i kuchařům. „Dietlovi měli nějaké příbuzné na Moravě a někdo z nich patřil ke kuchařské branži a prožil totéž, co náš seriálový hrdina,“ odkrývá Filip. A tak se stalo, že podle reálného předobrazu vznikla postava Svatopluka Kuřátka v podání Josefa Dvořáka. I on se po vzoru Horníčka stal průvodcem třináctidílného seriálu a v živých vstupech nabádal diváky k hlasování (zároveň však do děje vstupoval i na jiných místech, kdy dění na obrazovce pouze komentoval).

Jak se hlasovalo?

Možnost hlasování měli jak diváci doma (pomocí zhasínání a rozsvěcování žárovek; od druhého dílu), tak i vybraná část v televizním studiu, a to skrze zařízení, které vyrobili inženýři z Československé televize. Původně se počítalo s některým z československých podniků, ale všechny měly dlouhé výrobní lhůty. Počítač přesně spočítal výsledek a v hlasovacím limitu přijímal i opravy. Když hlasování přestalo fungovat, hlasovalo se jako ve škole – rukama. Na reakce diváků u televizí byli připraveni v Centrálním energetickém dispečinku a několikrát jejich počínání snímaly i kamery umístěné na kulturním domě Krakov v pražských Bohnicích.

„Diváci při vysílání seriálů často píší a přejí si, aby hrdinové příběhu jednali tak či onak,“ přibližuje Filip, proč se do natáčení vůbec pustil. Zároveň tehdy doufal, že půjde o sociologickou sondu, která odkryje, jací v převážné většině diváci opravdu jsou. Sonda to tedy nebyla ani v nejmenším, a to nejen z toho důvodu, že diváci prostě „riskovat“ nechtěli – Kuřátka žádným rizikovým okamžikům nehodlali vystavovat, a to jak ve studiu, tak doma u televizních obrazovek. Příběh by se přitom nijak zásadně nezměnil. Dvě verze seriálu totiž nikdy neexistovaly. Natočeny byly pouze dvě varianty zlomových okamžiků (v převážné většině se jednalo o počínání Kuřátka, nastaly ale i okamžiky, kdy se rozhodovalo za jiné postavy – viz. kuchař Křikava v dílu Neděle), ale při nejbližším střihu se děj sbíhal do zajetých kolejí. Ač by tedy postava rozhodla sebevíc riskantněji, žádný vliv na další dobrodružství by to stejně nemělo.

„Není to klasická vypravěčská záležitost, nýbrž série drobných moralit,“ řekl Filip v jednom z dobových rozhovorů. A měl pravdu. Spíš než jako klasický televizní seriál jsou totiž Rozpaky kuchaře Svatopluka jakousi diváckou odpočinkovou hrou. Tak odpočinkovou, až některé několikaminutové pasáže, v nichž je zachycena příprava jídla, poměrně nudí.

Jak se vysílalo?

Natočený materiál byl rozmístěný na televizních magnetických záznamech. Na dvou strojích byly od začátku přímého přenosu připraveny obě alternativy příběhu. Obě začínaly totožným statickým záběrem. V televizní hantýrce se tomu říká 'mrtvolka'. V okamžiku, kdy diváci zvolili jednu ze dvou možností, rozjel se v televizi záznam s příslušnou variantou.

Krom toho se stala ještě jedna chyba, poměrně zásadní. Seriál totiž stojí a padá s hlavním představitelem. V tomhle případě kuchařem, jenž se z kuchtíka v horském hotelu Slovan vypracuje přes lázeňský grandhotel až na pozici šéfkuchaře do pražského interhotelu Vltava. A šlo mu to víc než snadně (on na to sice Dvořák v pátém díle naráží, leč díky chatrné scénáristické konstrukci to nijak přesvědčivě nevysvětlí). Jako hrdina, tahoun celého projektu, moc neuspěl. Nemastný, neslaný, taková rybka hodící se do každé vody, která se vždy přichomýtne k zásadní situaci, z níž pohotově vybruslí. Jako kuchařská pohádka docela fajn, jako odraz reality dost neuspokojující.

Ostatně divákům děj nebyl lhostejný, takže pak posílali dopisy třeba tohoto charakteru: „F. P. z Prahy 6 projevil rozpaky nad Rozpaky kuchaře Svatpoluka, protože udělení důtky v příběhu Pivař pokládá za přímo odstrašující příklad toho, jak se kárné opatření provádět nemá. V této souvislosti mu především vadí, že v hotelu, kde Svatopluk Kuřátko pracoval, jako by vůbec neexistovala stranická a odborová organizace.“

A i kdyby příběh zcela pokrýval realitu, stejně by v něm zůstaly takřka bizarní momenty, přestože se jednalo o seriál z gastronomického prostředí. Diváci tak rozhodovali třeba o tom, zda má Kuřátko kolegyni poradit, jak vařit knedlíky, či nikoliv. „Nejdůležitější je knedlík, to je kvalita,“ řekla jedna z přítomných ve studiu, když hlasovala pro ano.

Zajímavosti

- Seriál byl natočen v letech 1983–1984, premiéra se uskutečnila v roce 1985. Vysílalo se jednou za měsíc.

- Natáčení probíhalo v Paláci kultury nebo v Grandhotelu Moskva v Karlových Varech za plného provozu.

- Seriál odstartovala divačka – studentka Jana Valentová, která seděla mezi vzorkem diváků v televizním studiu na Kavčích horách.

- Mezi lidmi, kteří ve studiu hlasovali, byly zastoupeny nejrůznější profese. Od jeřábníka přes chemika, dojičku až po servírku a kuchaře.

- Josef Dvořák hrál kuchaře také v seriálu Hospoda. V něm mu pro změnu neříkali Kuře, ale Kachno.

- V posledním třináctém díle hlasovali ve studiu samotní herci ze seriálu.

- Poslední role Vítězslava Černého (hlídač v interhotelu Vltava).

- Jméno Waldemara Matušky zmizelo po jeho emigraci ze závěrečných titulků. Tedy podobný případ jako u seriálu Chalupáři.

Seriál sice svého času vyvolal docela bouřlivou diváckou reakci (do děje se zapojovalo v průměru okolo dvou až tří milionů lidí a hodně z nich zpočátku nevěřilo, že se skutečně jedná o přímý přenos; díky tomu pak Dvořák živě upozorňoval na probíhající Spartakiádu), kritici však k němu byli celkem neúprosní. Rudé právo začátkem ledna 1986 napsalo, že se jednalo o v zásadě nepodařené, leč jistě dobře míněné dílko. „S povzdechem, s vědomím toho, jak vzácnou surovinou pro pražské televizní tvůrce je film, jsme místo třinácti nejčastěji zcela vykonstruovaných moralit mohli vidět… no třeba takových sedm osm solidních televizních filmů.“

Svobodné slovo dokonce napsalo: "Ponecháme-li základní princip 'divácké hry' stranou jako přinejmenším diskutabilní, pak o estetických měřítkách samotného příběhu se už vůbec nedá hovořit,' stálo v článku, jenž si stěžoval i na respekt minima zákonitostí dramatické tvorby, díky němuž se mohli diváci rozloučit se seriálem opravdu s lehkým srdcem.

Rozpaky kuchaře Svatopluka po 14 letech

V roce 1998 se uskutečnila repríza seriálu. I během ní mohli diváci hlasovat o ději, tentokrát už pomocí telefonů. Nejen proto se jich zúčastnilo o něco méně, zřejmě kvůli ceně hovoru. Přímý přenosem tehdy vedle Josefa Dvořáka provázela i Kateřina Macháčková, která si v Rozpacích zahrála Kuřátkovu manželku Hedviku. Oba si do studia zvali zajímavé hosty. Vedle herců třeba kartářku.

„Hele, drž sosák. Každej pořádnej kuchař musí zavlažovat,“ vypustil ze sebe Venca Macák v podání Jiřího Brudera ve zmíněném dílu s názvem Pivař. V podstatě se jedná o nejlepší část celého seriálu, což podtrhává i sugestivní kamera Jiřího Lebedy. Díky Evě Hudečkové a jejímu hysterickému výstupu před Jiřinou Petrovickou se (podotýkám, že herecky) povedl i díl Podmínka. Z něj však zůstala hořká příchuť v podobě kádrování. „Soudruhu, takhle bychom si tedy nerozuměli,“ dozvěděl se Kuřátko, když chtěl zaměstnat muže, který měl „škraloup“ v papírech.

„Když mi režisér František Filip svěřil a nabídnul tuto roli, tak jsem měl ze začátku radost. Ale pak, jak říká naše maminka, to se mnou málem cinklo o podlahu. Upozorňoval jsem, že vařit neumím. Pokud si chcete zachovat dokonalé zdraví, vyhledávejte pouze restaurace, kde nevaří Svatopluk Kuřátko,“ řekl před lety v nadsázce Josef Dvořák. Možná měl dodat, že díky většině částí (viz urputná Přepadovka) to je se seriálem relativně podobné.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Mezinárodní porota Benátského bienále podala demisi, píší média

Mezinárodní porota bienále v Benátkách podala demisi. Vedení přehlídky nezveřejnilo důvody tohoto kroku, který pravděpodobně souvisí s kritizovanou přítomností ruské národní expozice a také s rozhodnutím poroty vyloučit z udělování cen Izrael, uvádějí italská média. O udělení cen, Zlatých lvů, tak letos rozhodnou návštěvníci. Porota demisi ohlásila jen týden před začátkem bienále, který připadá na středu 6. května.
včeraAktualizovánopřed 23 hhodinami

Talankinův ztracený Oscar se našel, v USA s ním režiséra nepustili do letadla

Sošku Oscara ruského režiséra Pavla Talankina nalezly aerolinky Lufthansy poté, co s ní režisérovi ostraha newyorského letiště Johna F. Kennedyho zakázala vstoupit na palubu letadla. Cenu, kterou získal za česko-dánský dokument Pan Nikdo proti Putinovi kritizující ideologickou indoktrinaci ruských školáků, musel Talankin odbavit k přepravě mimo kabinu. Po příletu do Německa se už ale soška nenašla, informovala dříve stanice BBC.
včeraAktualizovánovčera v 16:03

Film o Jacksonovi postrádá skandály, diváci se ale hrnou

Hraný film o králi popu Michael vynesli diváci k návštěvnickému rekordu. Za převyprávění začátku příběhu Michaela Jacksona utratili první víkend jen v severoamerických kinech 97 milionů dolarů (přes dvě miliardy korun). Zato kritici nadšením šetří, mimo jiné tepají do povrchnosti snímku, který ignoruje, že zpěvácká superhvězda čelila obvinění ze sexuálně nevhodného chování. Tvůrci tyto pasáže přetočili, aby se vyhnuli právním problémům.
29. 4. 2026

Do očí se jim propsal život i válka, říká fotograf o lidech z Náhorního Karabachu

Antonín Kratochvíl, Karel Cudlín a Jan Mihaliček fotografovali na přelomu milénia Národní Karabach. V konflikty poznamenané enklávě v jihozápadním Ázerbájdžánu zachytili hrůzy války, uprchlíky, ale také obnovu ve vzácných chvílích klidu. Jejich snímky jsou do poloviny června k vidění na výstavě Když se Bůh nedíval v pražské Leica Gallery. Mihaliček o Náhorním Karabachu mluvil s moderátorkou Terezou Řezníčkovou v Událostech, komentářích.
29. 4. 2026

Mužům se špatně vyjadřují emoce, říká tvůrce seriálu o toxické maskulinitě

Skotský scenárista, komik a herec Richard Gadd na sebe upozornil autobiografickou zpovědí ze zkušeností se stalkingem a znásilněním. Osobní příběh Sobík nejprve uspěl na britských jevištích a jeho televizní zpracování sbíralo jednu cenu za druhou. Teď se pustil do čisté fikce – mrazivého dramatu Poloviční chlap „o dvou zlomených mužích“.
29. 4. 2026

Koloseum chystá obranu proti překupníkům se vstupenkami

Pokud se lidé chystají do Itálie, musí se připravit na komplikace se vstupenkami na nejžádanější památky. Z oficiálních předprodejů je totiž vykupují překupníci a nabízejí za vyšší ceny. Platí to například pro římské Koloseum, které už kvůli tomu chystá změnit podmínky on-line prodeje. Podle redaktora ČT Vladimíra Piskaly většina lidí vstupenky na prohlídku tohoto amfiteátru nekupuje v oficiálním předprodeji, ale u někoho jiného a většinou dráž.
28. 4. 2026

Rocky konečně zdolal „své“ schody. Philadelphské muzeum ale sochu léta odmítalo

Herec, scenárista a režisér Sylvester Stallone už v osmdesátých letech věnoval městu Philadelphia sochu znázorňující nejslavnějšího tamního obyvatele, který nikdy nežil – filmového hrdinu Rockyho Balbou. Stát měla u ikonických schodů, na nichž hollywoodský boxer-outsider trénoval. Jenže ty vedou k Muzeu umění, které se desetiletí stavělo proti umístění kýčovité rekvizity. Názor změnilo až nyní – a spornou sochu rovněž uznalo jako outsidera, který nakonec díky vytrvalosti dosáhl svého.
28. 4. 2026

Touha po dokonalosti nás dohání, upozorňuje Šindelka v Systémech něhy

Dvojnásobný držitel Litery za prózu Marek Šindelka vydal nový román Systémy něhy. Ve své zatím nejrozsáhlejší knize se zaměřil na vztah otce s dcerou a také na posedlost dokonalostí, která člověka může proměnit ve stroj.
27. 4. 2026
Načítání...