Praha – 17. listopadu 1989. Koupili jsme si koberce do obýváku… stojí například v jednom z deníků, které si vedl otec jedné „obyčejné“ rodiny od narození svého prvního syna. A právě od této chvíle začala tuto rodinu sledovat i dokumentaristka Helena Třeštíková. Film Soukromý vesmír, jenž je optimistickým a zároveň dojemným svědectvím o důležitosti role rodiny, o jedinečnosti a pestrobarevnosti lidského života a neustálém hledání jeho smyslu, natáčela 37 let. Snímek vznikl ve spolupráci s Českou televizí.
Zatímco u předchozích časosběrných dokumentů Heleny Třeštíkové sledovalo nenechavé oko kamery pohnuté životní osudy recidivisty Reného či narkomanky Katky, hrdiny jejího nejdelšího projektu jsou členové zcela obyčejné české rodiny. Jako statisíce Čechů i Kettnerovi v éře nesvobody soustředili pozornost na svůj „soukromý vesmír“. Hlavní prostor tady tak nemá dusné období normalizace, ale narození, výchova a zrání dětí.
Režisérka začala rodinu vystudované socioložky a své kamarádky Jany natáčet v roce 1974. Na námět „jak ženu změní mateřství“ vznikl krátký, patnáctiminutový snímek nazvaný Zázrak, v němž se přímo před kamerou narodí její první syn Honzík. Osnovou filmu se staly také rodinné deníky, které si vedl Janin manžel Petr.
Helena Třeštíková, režisérka
„Natáčet poklidně plynoucí všední život bylo vždycky mým filmařským snem. Už i proto, že je to mnohonásobně obtížnější, a tím i lákavější než život plný zvratů.“
První polovina filmu zaznamenává především život rodičů, až ve chvíli dospívání, tedy v době sametové revoluce, převezmou otěže jejich děti. Pozornost je věnována především Honzovi, jeho divoké pubertě, cestovatelským únikům i zakotvení ve svazku se španělskou přítelkyní a jejím pubertálním synem.
Karel Gott: jedna z mála jistot našeho života
Jako ilustrace doby, ve které se příběh rodiny odehrává, jsou použity televizní archivy z celospolečenského dění. Témata připomínající kariéru Karla Gotta či dobývání kosmu se táhnou jako nit celým dokumentem. „Pronikání lidstva do vesmíru mě celý můj život fascinuje, a když jsem v denících rodiny Kettnerovy viděla opakovaně Honzovy kresby raket a kosmonautů, bylo jasno. To je vertikála našeho života, velké téma 20. století a symbol lidské touhy přesáhnout daný prostor a čas,“ podotýká Třeštíková. Jako horizontálu pak označuje osobnost Karla Gotta: „Je jednou z mála jistot našeho života,“ doplňuje.
Film Soukromý vesmír, jenž je čtvrtým režisérčiným celovečerním počinem, byl jejím nejsložitějším snímkem z hlediska zpracování. „Střihali jsme 100 dní, což je dosud můj rekord,“ říká. Střihačem filmu byl Jakub Hejna, s nímž Třeštíková spolupracovala i na snímcích René a Katka. Obtížné bylo podle jejích slov i shánění kamery za dob normalizace.
Život rodiny Kettnerových byl stejně obyčejný jako životy ostatních rodin v tehdejším Československu. A právě v oné všednosti tkví síla filmu, který je poutí i do vzpomínek mnohých z nás či našich rodičů. Zdánlivě banální okamžiky dětství se tu střetávají s proměnami představ rodičovství, role v rodině, ale i se společenskými proměnami v zemi.
Soukromý vesmír (2011), 83 min. Scénář a režie: Helena Třeštíková, střih: Jakub Hejna, zvuk: Lukáš Moudrý. V kinech od 26. ledna 2012.
