Retrospektiva Maxe Ernsta je vyzkoušená klasika

Stále ještě štědře finančně státem, městem i soukromými donátory dotovaná vídeňská výstavní scéna dospěla vlastně logicky do přehledné polohy. Možná dnes jako nejvýkonnější evropské přehlídkové (rozuměj výstavní) molo se vyprofilovalo do systému, který nabízí vedle sebe  prostory pro představování směrů a trendů hledajících, představujících zejména moderní či ještě neznámá směřování a umělce, přes místa nabízející pohledy a hodnoty stvrzující a hodnotící až po místa, kde se můžeme vracet k prověřené konzervativní klasice. Souhrnem všech těchto činností a pohledů je ve svých jubilejních deseti letech po rekonstrukci rozsáhlá Albertina, která bez výjimky souběžně nabízí všechny výše uvedené polohy. Navíc se tím stal takřka výstavní zázrak – to vše v místech, jehož geniem loci byla po mnohá desetiletí práce s grafikou, nanejvýš s fotografií.

Nemůžeme pominout, že celá vídeňská výstavní scéna se při nedostatku energie, prostředků, výkonnosti a představivosti na straně české, reprezentováno takřka opuštěnými podobnými českými místy a institucemi, dáno vlastně celým pochmurným ne-konceptem zdejšího kulturního provozu, stala součástí pravidelného zájmu českého a moravského publika. Jen si vzpomeňte na Goghovu výstavu v Albertině před nedávným časem, kdy i vídeňské listy se podivovaly a otevřeně radovaly nad tím, že do Vídně denně přijíždí až 36 českých autobusů s diváky!!! Násobte si!

Právě zmíněná Albertina teď nabízí rozsáhlou výstavu, nepatřící sice do prezentací objevujících a seznamujících, ale k těm potvrzujícím a shrnujícím. Retrospektiva Maxe Ernsta, malíře, grafika, sochaře, teoretika umění či básníka má košili střiženou stejně, jako celá řada předchozích zdejších výstav. Nabízí vyzkoušené a stále ještě vzrušující jméno ve vzorné prezentaci rozsáhlého souboru děl. Divák spatří více než 160 obrazů, kreseb, koláží, plastik, fotografií a částí filmů (nepomiňme také tištěné dokumenty a ukázky časopisů, které Ernst vydával - Bulletin D a Der Ventilator) nabízených ve vzorně osvětleném prostoru, vše přesně chronologicky seřazeno a jako vždy bohatě popsáno. Pomalu se posunující davy vnímají totiž tyto výstavy nejen jako estetický harmonický zážitek, ale také jako vzdělávací a studijní prostor, jehož informační hodnotu přiřazují k původně základnímu poslání. Navíc je nutno připojit, že tato výstava je kupodivu prvním autorovým představením v Rakousku!

  • Max Ernst - Ptačí pomník zdroj: galerie Albertina
  • Max Ernst - Po čistém slově zdroj: galerie Albertina

Byť určitá posunující a revoluční role Ernsta jako spolutvůrce dvou významných výtvarně-společenských hnutí (dada a surrealismus) časem vyhasla, dostala jeho díla dnes již zcela jinou hodnotu, zejména onu dokumentární. Až na místě si však znovu divák uvědomí, že celá řada Ernstových děl se stala kultovním sdělením, možná odtržena od původních souvislostí, výkladů a úkolů a prověřena časem si žije svůj další nezávislý život a ponechala si převážně roli estetického oslovení, nestárnoucího a překvapujícího. Přesymbolování, tak nutné v určitých fázích vývoje zejména surrealismu, zde vnímáme již spíše jen jako hru, o to více vystupují zmíněná díla, kterých je – kupodivu –opravdu nemálo. Divák je tak, často i proti svému původnímu naladění, strháván a postupně propadá celému kouzlu  Ernstova díla znovu a znovu. Tematický a výrazový vývoj řazení výstavy a Ernstovy tvorby navíc nenechává usnout divákovu pozornost, takže vždy, kdy dojde k nebezpečí ztráty pozornosti a tolerance, vystrčí kurátoři další a nové Ernstovy (ďábelské a hravé) růžky.

Navíc se v celém jeho životě a tvorbě otiskuje plasticky celé to šílené evropské dvacáté století, jehož pozadí Ernst svým způsobem spolužil a spoluvytvářel. Jeho setkávání či častá spolupráce s Apollinairem, Delaunym, Arpem, Kleem, Eluardem, Miróem, Dalím, Duchampem, Chagallem či Buňuelem byla oboustranně oplodňující a posouvající. Patřil zcela jasně spolu s Matissem, Picassem, Beckmannem, Kandinským a Warholem k hlavním postavám uměleckého dění této doby. Navíc používal a vytvářel celou řadu výtvarných technik, od koláže, přes frotáž, gratáž po dekalkomanii. Ernstův nesporný vliv pokrýval celou tehdejší dynamickou moderní tvůrčí Evropu, rozkročen jsa mezi Kolín nad Rýnem a Paříž. Potrval však i mimo běžný čas a jeho tehdejší prostor – připomeňme například jasný přiznaný vliv na Jacksona Pollocka.

Nebylo by od věci připomenout, že celá řada postojů a tvůrčích nápadů, ať již v jakémkoliv směru, určitě vznikala i na pozadí spolužití Ernsta s řadou výjimečných žen (Luise Strausovou, Marie-Berthe Aurenche, Leonorou Carringtonovou, Peggy Guggenheimovou, Dorotheou Tanningovou).

Výstavu vytvořili spolu s Nadací Beyeler hostující kurátoři Werner Spies a Julia Drost. Vy si ji však uložte jako setkání s dávným přítelem, jehož kvality můžete možná lehce přehodnotit a některé nečekaně svěží znovu přijmout.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Sorrentino má rád momenty zastavení, říká střihač jeho filmů

Festival Dny evropského filmu se letos věnuje tvorbě italského režiséra Paola Sorrentina. Jak se spolupracuje s oscarovým režisérem, popsal České televizi jeho dvorní střihač Cristiano Travaglioli. Mluvil o přístupu Sorrentina k filmu i o natáčení seriálu Mladý papež.
14. 4. 2026Aktualizovánopřed 1 hhodinou

Historickým městem roku 2025 je Náměšť nad Oslavou na Vysočině

Titul Historické město roku 2025 získala Náměšť nad Oslavou. Cena je odměnou za využití peněz na obnovu památek z programu ministerstva kultury. Ocenění převzal starosta Jan Kotačka (Spolupráce – aktivity).
16:18Aktualizovánopřed 6 hhodinami

Zachytil dobu, kdy v Praze „žil divadelní bůh“. Fotograf Koudelka pokřtil publikaci Divadlo

Nejvíce proslul svými Cikány, Invazí a Exily. Počátky kariéry Josefa Koudelky jsou přitom pevně spjaty s pražskými jevišti. Asi nejslavnější žijící český fotograf a jediný tuzemský člen prestižní agentury Magnum Photos ve svých osmdesáti osmi letech osobně představil soubor snímků z 60. let.
před 13 hhodinami

VideoPřed 70 lety přišel na trh první videorekordér

Před 70 lety se začaly používat k záznamu obrazu dvoupalcové, zhruba pět centimetrů široké magnetické pásky. Na trh tehdy přišel první videorekordér. Vynalezla ho americká firma Ampex. Technologie byla určená hlavně pro televizní stanice, časem se ale dostala i do domácností. Přístroj výrazně zjednodušil záznam televizního vysílání. Do té doby se totiž živě vysílané pořady mohly zachycovat jen ve speciálním zařízení na tradiční filmový pás. V polovině šedesátých let se první studiové videorekordéry dostaly i do Československé televize. O podrobnostech této technologie hovořil v 90' ČT24 dramaturg a scénárista filmu Králové videa Petr „Hrošík“ Svoboda. Pořadem provázeli Mariana Novotná a Daniel Takáč.
před 14 hhodinami

VideoGenerace si někdy přestávají rozumět, říkají k proměnám češtiny jayzykovědci

Odborníci z Ústavu pro jazyk český Akademie věd (ÚJČ) už přes osmdesát let zkoumají vývoj slovní zásoby českého jazyka. Třeba to, jak do češtiny pronikají cizí slova nebo jak mluvu mladých ovlivňuje internet. Vývoj a proměna jazyka je podle nich naprosto přirozená. „V poválečném období měl vliv na češtinu ruský jazyk, v současné době určitě jazykem číslo jedna, který má vliv na češtinu, je angličtina,“ přibližuje Michaela Lišková z oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ. Problém je podle jazykovědců v tom, že někdy si generace mezi sebou přestávají rozumět.
před 16 hhodinami

Dominanta nad Plzní má prvního kastelána a novou expozici

Zřícenina hradu Radyně ve Starém Plzenci u Plzně má poprvé v historii svého kastelána. Město získalo pozdně gotický strážní hrad postavený ve 14. století za vlády Karla IV. v roce 1920. Zříceninu, zdaleka viditelnou dominantu okolí, chce město za desítky milionů korun revitalizovat, už zadalo studii úprav. V letošní návštěvnické sezoně nabízí památka novou expozici.
včera v 18:46

Slovenští herci odříkají spolupráci s veřejnoprávní stanicí. Ta mluví o polarizaci

Ve slovenské kultuře pokračuje napětí. Někteří herci se rozhodli nespolupracovat s tamní veřejnoprávní televizí a rozhlasem, vedení stanice hovoří o zbytečném polarizování společnosti. Přetrvávají také výhrady části umělců vůči ministerstvu kultury v čele s Martinou Šimkovičovou. Kritika se dotýká možné cenzury, změn v podpoře umění i personálních čistek.
včera v 16:03

Kdo platí, rozkazuje, míní o financování ČT a ČRo Havel. Politizace není cíl, říká Šťastný

Vládní koalice představila návrh, podle kterého financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) přejde na stát. Podle předsedy TOP 09 Matěje Ondřeje Havla je cílem vlády dostat média veřejné služby pod politický vliv. Řekl to v Událostech, komentářích moderovaných Lukášem Dolanským. „Naším cílem nikdy nebylo jakýmkoli způsobem politizovat média veřejné služby,“ uvedl naopak ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný (Motoristé). Hosty byli také generální ředitelé ČT Hynek Chudárek a ČRo René Zavoral.
včera v 09:26
Načítání...