Recenze: Zvěrosnubnost

Zvěrosnubnost není sice špatný název, zní lehce zoofilně, ale já bych se klonil k názvu jinému: Souhrnná zpráva o sdílené vášni a workoholismu. Protože si na místě znovu uvědomíme to, co jsme tak trochu věděli a tak trochu tušili, ale neměli jsme představu - že stav může být tak vážný! Ano, životní i tvůrčí partneři Michal Cihlář a Veronika Richterová jsou opravdu workoholici. A to ne ledajací. To, co se vešlo do rozeklaných a komplikovaných prostor Domu umění v Opavě, dokládá patologické zaujetí tématem a neuvěřitelnou pracovitost.

Stovky linoritů, plastových sekvencí, papírových modelů, sbírkových předmětů, svařovaných a nastavovaných plechových „zvířat“, dalších technologií a nápadů, většina v drobných až mikroskopických formátech, vás přinutí setrvat na výstavě řadu hodin. To proto, abyste vychutnali nádherný až anekdotický humor této tvůrčí dvojice, humor laskavý i ironický. Abyste vychutnali nadsázku, ocenili dokonalé řemeslo, přístup autorů. Abyste se ponořili do hravosti obou autorů.

O Michalu Cihlářovi jsme to už dvacet let věděli, ale Veronika Richterová svými PET plastikami (doslova!) a novými plechovými artefakty mílovými kroky Michala doběhla a spolu teď udivují vyjevené publikum. Napadne nás, ale ve zcela jiných souvislostech, jistá podobnost s realizacemi Věry Janouškové (k sympatii k této autorce a k jejímu dílu se Richterová veřejně hlásí). Ta podobnost je ovšem jen formální a jen u některých děl – startovní čáry a realizovaná díla jsou odlišná, jak nejvíce to jde.

Vysledovatelná je až mnohostranná šíře záběru zobrazované přírody nepřírody, tam vidíme možná partnerův zásadní vliv. No a PET lahve, to je vynález, který Veronika zpracovává nad samou hranicí brilance a ekvilibristiky. Protože to, jak umělou hmotu pojímá, jak ji tvaruje, stříhá, kroutí, svařuje či co, to opravdu chce přístup na hranici geniality.

Michal Cihlář se pohybuje v oblastech, které již častokrát zmapoval. Pouze se posouvá dále formátově i určitou tvrdostí přístupu. Protože jde ale o soubor vznikající minimálně dvě desítky let, dá se jen konstatovat – ano, díváme se na práce velmistra linoritu. Obohacuje nabízený sortiment o některé prvky, které ne každý vídá – modely, objekty z papírových cupanin a podobně. Tím, co všechno je na výstavě k vidění, dokládá současně i zcela originální vývojový záběr. Můžeme sledovat nepřímo i onu hořkou zookauzu, časté práce pro tištěná média, části jeho rozsáhlých sbírkových souborů, ilustrace, známky, koláže, plakáty, tapety… Samozřejmé je u Cihláře přímo nabití sdělením, úhlem pohledu, nápadem, humorem, komentářem…, vždy však hloubkou a kvalitou sdělení, novými souvislostmi.

Zajeďte si do Opavy. Uvidíte jednu z mála výstav sezony. Osvěžíte se, zamyslíte, zasmějete. Mne jen napadá, kam v tom malém domku  v Buštěhradu Michal a Veronika ty stovky exponátů dávají. Že by měli někde poblíž nějaký skladový hangár?

Dům umění Opava - do 2. října.

Vydáno pod