Recenze: Ztratili jsme Stalina, ale ne smysl pro cynickou satiru

Film Ztratili jsme Stalina je historicky nekorektní, nicméně z reálných fakt vycházející adaptací francouzského grafického románu La Mort de Staline. Nepatřičně rozverně se tu balancuje mezi absurdním divadlem, mrazivě komickou černou groteskou, satirickým bizarem a cynickou reflexí toho, jak se tehdy žilo a živořilo na východ od Západu.

Nedotknutelný Josif Vissarionovič Stalin 5. března 1953 zemřel. Stalo se to v záchvatu vzteklého smíchu a papaláši z Kremlu se nevybíravě začínají rvát o to, kdo to teď vezme za něj. Ve hře je doživotní (to jest většinou nedlouhý) pobyt v gulagu, kulka popravčí čety za úsvitu a post generálního tajemníka, kvůli kterému se předchozí vyplatí risknout. 

Britský režisér Armando Iannucci, který má v žánru politické satiry slušně natrénováno, otevírá svět, kde se dějí šílené věci, o nichž vypráví se suchým a hodně černým britským humorem hojně zavlažovaným krví, slzami a také kaluží předsmrtné moče vraha Stalina (Adrian McLoughlin). 

Úchylná zábava a cynická legrace může začít a monstrózní figury, jejichž charaktery napsala reálná historie (z níž scenárista mohl opisovat) si může v totalitě ruského Absurdistánu zatančit kozáčka mezi trůnem a popravčí četou. Iannucciho klauni a vrazi vyrážejí na zteč – a vy se jim budete buď smát, nebo se otřásat odporem, případně (a zřejmě marně) testovat, jestli se dá stihnout obojí.

(Čeho) všeho jsou schopní

Pod režijním vedením, které není opatrné ani úzkostlivé, ožívá servilní a strachem pokřivené politbyro, v němž každá figura předvádí, čeho všeho je schopná, a anglosaský casting, jenž si odmítá vypomáhat falešným ruským přízvukem, si to náramně užívá.

Vyčnívá z něj zejména přesvědčivě tvárný a na tuto chvíli číhající intrikán Steve Buscemi alias Nikita Sergejevič Chruščov, těsně následovaný rvavým hlavounem NKVD Lavrentijem Berijou v robustním podání Simona Russella Bealeho. Své si tu odehrál i bývalý Monty Python Michael Palin, jehož úsměvný Molotov je ale stejně bezskrupulózní jako ostatní.

Jason Isaacs i to jako maršál Georgij Žukov zejména v závěru slušně odpracuje a asi nejvíce přehrává (k čemuž tohle aranžmá svádí) Jeffrey Tambor jako nomenklaturní úředník Malenkov, který se na chvíli ocitne na vrcholu „potravinového“ řetězce, ale evidentně nemá páru, o co tu vlastně jde. Ve stylu všichni proti všem, poslední bitva vzplála a monstra se dala na pochod.

Síla i slabina černého humoru

Ztratili jsme Stalina je svým způsobem šílený, nekonvenční a provokující výkřik, satirická parodie na smrt a to, kam až může člověk zajít, když jím přestane být. Je hodně umluvená a svým způsobem teatrální a vyvolává mrazivý a depresivní smích z věcí, které nejsou vůbec úsměvné. Je brutální, cynická a nemístně černohumorná, v čemž je její síla i slabina.

Není filmově nadprůměrná, ale je určitě odvážná a originální, byť někdy obtížně stravitelná. Její humor je jako kus syrové flákoty, kterou vás někdo vezme po hlavě, a na vás je, abyste se vyrovnali s tím, že následujících sto šest minut prožijete ve společnosti patologických hajzlů, vrahů a intrikánů, kteří se permanentně brodí v krvi, světovládných ambicích a pseudolegračním satirickém aranžmá.

Chce se tu po vás, abyste se smáli, a vy cítíte, že to nejde, protože si ze všeho nejvíce přejete, aby nikdy nebyli. Neboť za jejich karikaturami je skutečné zatýkání, mučení a zabíjení, reálné utrpení, slzy, krev a ztracené životy, což žádný žánrový formát (včetně obludné politické satiry) nemůže smáznout.

Zvláštním způsobem naléhavé

Tenhle pohled na zemi přidušenou hrůzou je prezentován hodně stylizovanou a netradiční formou, na které je nejšílenější fakt, že to takhle nějak skutečně bylo. To, že fauluje historii, je v satirickém formátu do jisté míry přijatelné. To, že varuje a nabádá, aby se nikdy neopakovala, je potřebné a vlastně i docela aktuální.

Ztratili jsme Stalina
Zdroj: CinemArt/Mitico/Main Journey/Gaumon

Že tahle nemocná doba úplně neskončila, naznačuje i finální sekvence z koncertu, kde se za vítězným Chruščovem už na svůj výpad chystá další politický predátor Leonid Iljič Brežněv. A do jisté míry to potvrzuje i současný zákaz promítání Iannucciho filmu v ruských kinech.

I když se nezasmějete tak, jak jste čekali, zajděte se na tenhle film o nesnesitelné těžkosti nedůstojného bytí podívat. Něco tak divného, bizarního a zároveň zvláštním způsobem naléhavého tu už dlouho nebylo.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRole si nehledám, najdou si mě, říká herečka Jana Nagyová

Pro generace diváků zůstane navždy spojena s princeznou Arabelou. Teď se ale na televizní obrazovky a filmová plátna vrací v rolích, které mají k pohádkové bezstarostnosti daleko. Po letech věnovaných rodině zažívá herečka Jana Nagyová svůj velký návrat, který potvrdila i v novém životopisném snímku Šampión o krasobruslaři Ondreji Nepelovi. „Role si nehledám, ty role si najdou mě,“ poznamenala v Interview ČT24, kde ji vyzpovídala Tereza Willoughby. „Už jsem nad věcí, zažila jsem v životě aplaus i kritiku i pády i smích,“ říká Nagyová. Lidem chce prý rozdávat radost a štěstí.
před 45 mminutami

Michal Prokop a James Cole s Ideou mají po dvou cenách Anděl

Patnáct kategorií cen Anděl za rok 2025 zná své vítěze. Nejlepší loňské album natočil sólový interpret roku Michal Prokop s kapelou Framus Five. Po dvou cenách si za společný projekt odnesli také rappeři James Cole a Idea. Sólovou interpretkou je Klára Vytisková, kapelou Mňága a Žďorp. K významným osobnostem v síni slávy se připojila Lenka Filipová.
včeraAktualizovánopřed 12 hhodinami

Baron Prášil v Laterně magice vypráví beze slov i Zemana

Baron Prášil ožívá na jevišti. Klasický příběh o síle představivosti, který je známý především díky filmu Karla Zemana, nastudovala Laterna magika v Praze jako multimediální inscenaci.
včera v 10:04

K nalezení nacisty ukradeného Modiglianiho napomohly i Panama Papers

Do Francie by se měl po letech sporů vrátit obraz od Amedea Modiglianiho s pohnutou historií. Malba Sedící muž (opírající se o hůl) urazila cestu z nacisty okupované Francie až do New Yorku, kde letos v dubnu nejvyšší soud rozhodl o navrácení obrazu vnukovi původního majitele. K dohledání díla napomohla i kauza Panama Papers.
10. 4. 2026

Buckinghamský palác vystavuje oblečení královny Alžběty II.

Královská galerie Buckinghamského paláce v pátek zahájila výstavu zachycující život zesnulé královny Alžběty II. prostřednictvím jejího stylu a oblečení. Mezi přibližně třemi sty kusy vystavených předmětů jsou Alžbětiny šaty, doplňky či návrhy oblečení, nechybí ani pláštěnka, kterou se chránila před proslulým britským proměnlivým počasím, píše agentura AP. Británie se tak připravuje na oslavy stého výročí narození bývalé královny, které připadá na 21. dubna.
10. 4. 2026

Autorka bestselleru Pomocnice odhalila svou totožnost

Spisovatelka Freida McFaddenová prorazila před čtyřmi lety díky thrilleru Pomocnice, který neunikl ani českým příznivcům knižního napětí. I když jí popularita nedovolila zůstat úplně v ústraní, na veřejnosti dosud vystupovala pod pseudonymem a s parukou. Svou totožnost odhalila až nyní listu USA Today.
10. 4. 2026

VideoSoud poslal do vězení „ketaminovou královnu“ spojenou se smrtí Matthewa Perryho

Soud v Los Angeles poslal na patnáct let do vězení pětačtyřicetiletou Jasveen Sanghaovou, přezdívanou v Hollywoodu ketaminová královna. Žena se přiznala k prodeji drog, které vedly ke smrti amerického herce Matthewa Perryho. Hvězda komediálního seriálu Přátelé zemřela v roce 2023 ve věku čtyřiapadesáti let na předávkování právě ketaminem. Herec, který měl během svého života problémy s alkoholem i drogami, se látkou léčil kvůli depresím. Přes prostředníka si ji ale od Sanghaové objednal i nad rámec léčby. Žena verdikt přijala v slzách. Její právníci argumentují, že patnáct let za mřížemi je příliš a že není správné, aby jako dealerka dostala několikanásobně vyšší trest než osoba, která Perrymu drogu aplikovala. Tou byl hercův asistent, který zatím na verdikt čeká. Stejně jako prostředník, který padesát lahviček tekutého ketaminu sehnal od Sanghaové.
9. 4. 2026

V Mexiku se přou o díla Fridy Kahlo. Pocházejí ze sbírky české emigrantky

V Mexiku se vedou spory o spravování děl Fridy Kahlo, jedné z nejzajímavějších postav světového malířství. Sbírka, z níž pochází, nese i českou stopu. Kulturní veřejnost se ozvala proti plánům vystavit obrazy ve Španělsku. Postrádá totiž garanci, že se ze zahraničí vrátí.
9. 4. 2026
Načítání...