Recenze: Ztratili jsme Stalina, ale ne smysl pro cynickou satiru

Film Ztratili jsme Stalina je historicky nekorektní, nicméně z reálných fakt vycházející adaptací francouzského grafického románu La Mort de Staline. Nepatřičně rozverně se tu balancuje mezi absurdním divadlem, mrazivě komickou černou groteskou, satirickým bizarem a cynickou reflexí toho, jak se tehdy žilo a živořilo na východ od Západu.

Nedotknutelný Josif Vissarionovič Stalin 5. března 1953 zemřel. Stalo se to v záchvatu vzteklého smíchu a papaláši z Kremlu se nevybíravě začínají rvát o to, kdo to teď vezme za něj. Ve hře je doživotní (to jest většinou nedlouhý) pobyt v gulagu, kulka popravčí čety za úsvitu a post generálního tajemníka, kvůli kterému se předchozí vyplatí risknout. 

Britský režisér Armando Iannucci, který má v žánru politické satiry slušně natrénováno, otevírá svět, kde se dějí šílené věci, o nichž vypráví se suchým a hodně černým britským humorem hojně zavlažovaným krví, slzami a také kaluží předsmrtné moče vraha Stalina (Adrian McLoughlin). 

Úchylná zábava a cynická legrace může začít a monstrózní figury, jejichž charaktery napsala reálná historie (z níž scenárista mohl opisovat) si může v totalitě ruského Absurdistánu zatančit kozáčka mezi trůnem a popravčí četou. Iannucciho klauni a vrazi vyrážejí na zteč – a vy se jim budete buď smát, nebo se otřásat odporem, případně (a zřejmě marně) testovat, jestli se dá stihnout obojí.

(Čeho) všeho jsou schopní

Pod režijním vedením, které není opatrné ani úzkostlivé, ožívá servilní a strachem pokřivené politbyro, v němž každá figura předvádí, čeho všeho je schopná, a anglosaský casting, jenž si odmítá vypomáhat falešným ruským přízvukem, si to náramně užívá.

Vyčnívá z něj zejména přesvědčivě tvárný a na tuto chvíli číhající intrikán Steve Buscemi alias Nikita Sergejevič Chruščov, těsně následovaný rvavým hlavounem NKVD Lavrentijem Berijou v robustním podání Simona Russella Bealeho. Své si tu odehrál i bývalý Monty Python Michael Palin, jehož úsměvný Molotov je ale stejně bezskrupulózní jako ostatní.

Jason Isaacs i to jako maršál Georgij Žukov zejména v závěru slušně odpracuje a asi nejvíce přehrává (k čemuž tohle aranžmá svádí) Jeffrey Tambor jako nomenklaturní úředník Malenkov, který se na chvíli ocitne na vrcholu „potravinového“ řetězce, ale evidentně nemá páru, o co tu vlastně jde. Ve stylu všichni proti všem, poslední bitva vzplála a monstra se dala na pochod.

Síla i slabina černého humoru

Ztratili jsme Stalina je svým způsobem šílený, nekonvenční a provokující výkřik, satirická parodie na smrt a to, kam až může člověk zajít, když jím přestane být. Je hodně umluvená a svým způsobem teatrální a vyvolává mrazivý a depresivní smích z věcí, které nejsou vůbec úsměvné. Je brutální, cynická a nemístně černohumorná, v čemž je její síla i slabina.

Není filmově nadprůměrná, ale je určitě odvážná a originální, byť někdy obtížně stravitelná. Její humor je jako kus syrové flákoty, kterou vás někdo vezme po hlavě, a na vás je, abyste se vyrovnali s tím, že následujících sto šest minut prožijete ve společnosti patologických hajzlů, vrahů a intrikánů, kteří se permanentně brodí v krvi, světovládných ambicích a pseudolegračním satirickém aranžmá.

Chce se tu po vás, abyste se smáli, a vy cítíte, že to nejde, protože si ze všeho nejvíce přejete, aby nikdy nebyli. Neboť za jejich karikaturami je skutečné zatýkání, mučení a zabíjení, reálné utrpení, slzy, krev a ztracené životy, což žádný žánrový formát (včetně obludné politické satiry) nemůže smáznout.

Zvláštním způsobem naléhavé

Tenhle pohled na zemi přidušenou hrůzou je prezentován hodně stylizovanou a netradiční formou, na které je nejšílenější fakt, že to takhle nějak skutečně bylo. To, že fauluje historii, je v satirickém formátu do jisté míry přijatelné. To, že varuje a nabádá, aby se nikdy neopakovala, je potřebné a vlastně i docela aktuální.

Ztratili jsme Stalina
Zdroj: CinemArt/Mitico/Main Journey/Gaumon

Že tahle nemocná doba úplně neskončila, naznačuje i finální sekvence z koncertu, kde se za vítězným Chruščovem už na svůj výpad chystá další politický predátor Leonid Iljič Brežněv. A do jisté míry to potvrzuje i současný zákaz promítání Iannucciho filmu v ruských kinech.

I když se nezasmějete tak, jak jste čekali, zajděte se na tenhle film o nesnesitelné těžkosti nedůstojného bytí podívat. Něco tak divného, bizarního a zároveň zvláštním způsobem naléhavého tu už dlouho nebylo.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Mezinárodní porota Benátského bienále podala demisi, píší média

Mezinárodní porota bienále v Benátkách podala demisi. Vedení přehlídky nezveřejnilo důvody tohoto kroku, který pravděpodobně souvisí s kritizovanou přítomností ruské národní expozice a také s rozhodnutím poroty vyloučit z udělování cen Izrael, uvádějí italská média. O udělení cen, Zlatých lvů, tak letos rozhodnou návštěvníci. Porota demisi ohlásila jen týden před začátkem bienále, který připadá na středu 6. května.
včeraAktualizovánopřed 23 hhodinami

Talankinův ztracený Oscar se našel, v USA s ním režiséra nepustili do letadla

Sošku Oscara ruského režiséra Pavla Talankina nalezly aerolinky Lufthansy poté, co s ní režisérovi ostraha newyorského letiště Johna F. Kennedyho zakázala vstoupit na palubu letadla. Cenu, kterou získal za česko-dánský dokument Pan Nikdo proti Putinovi kritizující ideologickou indoktrinaci ruských školáků, musel Talankin odbavit k přepravě mimo kabinu. Po příletu do Německa se už ale soška nenašla, informovala dříve stanice BBC.
včeraAktualizovánovčera v 16:03

Film o Jacksonovi postrádá skandály, diváci se ale hrnou

Hraný film o králi popu Michael vynesli diváci k návštěvnickému rekordu. Za převyprávění začátku příběhu Michaela Jacksona utratili první víkend jen v severoamerických kinech 97 milionů dolarů (přes dvě miliardy korun). Zato kritici nadšením šetří, mimo jiné tepají do povrchnosti snímku, který ignoruje, že zpěvácká superhvězda čelila obvinění ze sexuálně nevhodného chování. Tvůrci tyto pasáže přetočili, aby se vyhnuli právním problémům.
29. 4. 2026

Do očí se jim propsal život i válka, říká fotograf o lidech z Náhorního Karabachu

Antonín Kratochvíl, Karel Cudlín a Jan Mihaliček fotografovali na přelomu milénia Národní Karabach. V konflikty poznamenané enklávě v jihozápadním Ázerbájdžánu zachytili hrůzy války, uprchlíky, ale také obnovu ve vzácných chvílích klidu. Jejich snímky jsou do poloviny června k vidění na výstavě Když se Bůh nedíval v pražské Leica Gallery. Mihaliček o Náhorním Karabachu mluvil s moderátorkou Terezou Řezníčkovou v Událostech, komentářích.
29. 4. 2026

Mužům se špatně vyjadřují emoce, říká tvůrce seriálu o toxické maskulinitě

Skotský scenárista, komik a herec Richard Gadd na sebe upozornil autobiografickou zpovědí ze zkušeností se stalkingem a znásilněním. Osobní příběh Sobík nejprve uspěl na britských jevištích a jeho televizní zpracování sbíralo jednu cenu za druhou. Teď se pustil do čisté fikce – mrazivého dramatu Poloviční chlap „o dvou zlomených mužích“.
29. 4. 2026

Koloseum chystá obranu proti překupníkům se vstupenkami

Pokud se lidé chystají do Itálie, musí se připravit na komplikace se vstupenkami na nejžádanější památky. Z oficiálních předprodejů je totiž vykupují překupníci a nabízejí za vyšší ceny. Platí to například pro římské Koloseum, které už kvůli tomu chystá změnit podmínky on-line prodeje. Podle redaktora ČT Vladimíra Piskaly většina lidí vstupenky na prohlídku tohoto amfiteátru nekupuje v oficiálním předprodeji, ale u někoho jiného a většinou dráž.
28. 4. 2026

Rocky konečně zdolal „své“ schody. Philadelphské muzeum ale sochu léta odmítalo

Herec, scenárista a režisér Sylvester Stallone už v osmdesátých letech věnoval městu Philadelphia sochu znázorňující nejslavnějšího tamního obyvatele, který nikdy nežil – filmového hrdinu Rockyho Balbou. Stát měla u ikonických schodů, na nichž hollywoodský boxer-outsider trénoval. Jenže ty vedou k Muzeu umění, které se desetiletí stavělo proti umístění kýčovité rekvizity. Názor změnilo až nyní – a spornou sochu rovněž uznalo jako outsidera, který nakonec díky vytrvalosti dosáhl svého.
28. 4. 2026

Touha po dokonalosti nás dohání, upozorňuje Šindelka v Systémech něhy

Dvojnásobný držitel Litery za prózu Marek Šindelka vydal nový román Systémy něhy. Ve své zatím nejrozsáhlejší knize se zaměřil na vztah otce s dcerou a také na posedlost dokonalostí, která člověka může proměnit ve stroj.
27. 4. 2026
Načítání...