Recenze: Ztratili jsme Stalina, ale ne smysl pro cynickou satiru

Film Ztratili jsme Stalina je historicky nekorektní, nicméně z reálných fakt vycházející adaptací francouzského grafického románu La Mort de Staline. Nepatřičně rozverně se tu balancuje mezi absurdním divadlem, mrazivě komickou černou groteskou, satirickým bizarem a cynickou reflexí toho, jak se tehdy žilo a živořilo na východ od Západu.

Nedotknutelný Josif Vissarionovič Stalin 5. března 1953 zemřel. Stalo se to v záchvatu vzteklého smíchu a papaláši z Kremlu se nevybíravě začínají rvát o to, kdo to teď vezme za něj. Ve hře je doživotní (to jest většinou nedlouhý) pobyt v gulagu, kulka popravčí čety za úsvitu a post generálního tajemníka, kvůli kterému se předchozí vyplatí risknout. 

Britský režisér Armando Iannucci, který má v žánru politické satiry slušně natrénováno, otevírá svět, kde se dějí šílené věci, o nichž vypráví se suchým a hodně černým britským humorem hojně zavlažovaným krví, slzami a také kaluží předsmrtné moče vraha Stalina (Adrian McLoughlin). 

Úchylná zábava a cynická legrace může začít a monstrózní figury, jejichž charaktery napsala reálná historie (z níž scenárista mohl opisovat) si může v totalitě ruského Absurdistánu zatančit kozáčka mezi trůnem a popravčí četou. Iannucciho klauni a vrazi vyrážejí na zteč – a vy se jim budete buď smát, nebo se otřásat odporem, případně (a zřejmě marně) testovat, jestli se dá stihnout obojí.

(Čeho) všeho jsou schopní

Pod režijním vedením, které není opatrné ani úzkostlivé, ožívá servilní a strachem pokřivené politbyro, v němž každá figura předvádí, čeho všeho je schopná, a anglosaský casting, jenž si odmítá vypomáhat falešným ruským přízvukem, si to náramně užívá.

Vyčnívá z něj zejména přesvědčivě tvárný a na tuto chvíli číhající intrikán Steve Buscemi alias Nikita Sergejevič Chruščov, těsně následovaný rvavým hlavounem NKVD Lavrentijem Berijou v robustním podání Simona Russella Bealeho. Své si tu odehrál i bývalý Monty Python Michael Palin, jehož úsměvný Molotov je ale stejně bezskrupulózní jako ostatní.

Jason Isaacs i to jako maršál Georgij Žukov zejména v závěru slušně odpracuje a asi nejvíce přehrává (k čemuž tohle aranžmá svádí) Jeffrey Tambor jako nomenklaturní úředník Malenkov, který se na chvíli ocitne na vrcholu „potravinového“ řetězce, ale evidentně nemá páru, o co tu vlastně jde. Ve stylu všichni proti všem, poslední bitva vzplála a monstra se dala na pochod.

Síla i slabina černého humoru

Ztratili jsme Stalina je svým způsobem šílený, nekonvenční a provokující výkřik, satirická parodie na smrt a to, kam až může člověk zajít, když jím přestane být. Je hodně umluvená a svým způsobem teatrální a vyvolává mrazivý a depresivní smích z věcí, které nejsou vůbec úsměvné. Je brutální, cynická a nemístně černohumorná, v čemž je její síla i slabina.

Není filmově nadprůměrná, ale je určitě odvážná a originální, byť někdy obtížně stravitelná. Její humor je jako kus syrové flákoty, kterou vás někdo vezme po hlavě, a na vás je, abyste se vyrovnali s tím, že následujících sto šest minut prožijete ve společnosti patologických hajzlů, vrahů a intrikánů, kteří se permanentně brodí v krvi, světovládných ambicích a pseudolegračním satirickém aranžmá.

Chce se tu po vás, abyste se smáli, a vy cítíte, že to nejde, protože si ze všeho nejvíce přejete, aby nikdy nebyli. Neboť za jejich karikaturami je skutečné zatýkání, mučení a zabíjení, reálné utrpení, slzy, krev a ztracené životy, což žádný žánrový formát (včetně obludné politické satiry) nemůže smáznout.

Zvláštním způsobem naléhavé

Tenhle pohled na zemi přidušenou hrůzou je prezentován hodně stylizovanou a netradiční formou, na které je nejšílenější fakt, že to takhle nějak skutečně bylo. To, že fauluje historii, je v satirickém formátu do jisté míry přijatelné. To, že varuje a nabádá, aby se nikdy neopakovala, je potřebné a vlastně i docela aktuální.

Ztratili jsme Stalina
Zdroj: CinemArt/Mitico/Main Journey/Gaumon

Že tahle nemocná doba úplně neskončila, naznačuje i finální sekvence z koncertu, kde se za vítězným Chruščovem už na svůj výpad chystá další politický predátor Leonid Iljič Brežněv. A do jisté míry to potvrzuje i současný zákaz promítání Iannucciho filmu v ruských kinech.

I když se nezasmějete tak, jak jste čekali, zajděte se na tenhle film o nesnesitelné těžkosti nedůstojného bytí podívat. Něco tak divného, bizarního a zároveň zvláštním způsobem naléhavého tu už dlouho nebylo.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Karel Šíp slaví osmdesátiny

Bavič, moderátor, textař, muzikant, herec a vášnivý fotbalový fanoušek. Karel Šíp slaví 80. narozeniny. Patří mezi nejdéle působící televizní osobnosti u nás. Diváci ho znají z řady pořadů, kde vystupoval po boku Jaroslava Uhlíře. Od roku 2005 moderuje pořad Všechnopárty. Jubileum připomněl celovečerní dokument s podtitulem Životpárty.
před 25 mminutami

Zahrát skutečného a fiktivního politika jsou dva rozdílné úkoly, říká Donutil

Za svou dlouhou a úspěšnou kariéru si zahrál několik skutečných historických postav, nyní ale dostal příležitost ztvárnit fiktivního prezidenta Viktora Tomana v minisérii Moloch, na něhož je spáchán atentát. Ani reálné události ze zahraničí v minulém roce ale herci Miroslavu Donutilovi jeho vnímání tématu nezměnily. „Nehrajeme si na to, že bychom karikovali někoho konkrétního,“ řekl k některým paralelám v snímku v Interview ČT24 moderátorce Tereze Willoughby. Zpodobnit skutečného politika je podle něj úplně jiný úkol.
před 6 hhodinami

Zemřela Loretta Switová, známá jako „Šťabajzna“ ze seriálu M.A.S.H.

V pátek krátce po půlnoci zemřela americká televizní a filmová herečka Loretta Switová. Bylo jí 87 let. Proslavila se hlavně rolí Margarety „Šťabajzny“ Houlihanové v americkém válečném komediálním seriálu M.A.S.H., který běžel mezi roky 1972 a 1983.
30. 5. 2025

„Dyť to zvládnou i malé holky!“ Ženy malovaly zátiší, šachy i traumata

Nebyli jen staří mistři, ale i staré mistryně, zdůrazňuje retrospektiva připravená Národní galerií Praha. Představuje umělkyně, které působily ve střední Evropě, Nizozemí a na území Itálie od středověku do konce devatenáctého století. Podle galerie jde o první soubornou přehlídku tohoto typu v Česku.
30. 5. 2025

Úředník slovenského resortu kultury odnesl z muzea Donatellovu bustu

Ze Spišského muzea ve slovenské Levoči zmizela busta mladé ženy od renesančního umělce Donatella, informoval slovenský server Aktuality.sk. Podle něj ji z depozitáře za doprovodu policie v kuklách ve čtvrtek odnesl generální tajemník služebního úřadu ministerstva kultury a nejbližší spolupracovník ministryně Martiny Šimkovičové Lukáš Machala na dosud neznámé místo. Dílo, jehož pravost se potvrdila teprve začátkem letošního roku, mělo být zpřístupněno veřejnosti na podzim.
30. 5. 2025

Dvě kamarádky a jeden manžel řeší v ostravské Aréně své životy

Dvě ženy a jeden muž, nevěra i pomsta. Hořká komedie Kamarádky nabízí v trpký pohled na manželství i přátelství. Hru slovenského dramatika Pavola Weisse, kterou uvádí Komorní scéna Aréna v Ostravě, inspirovaly skutečné příběhy.
30. 5. 2025

Ve Zlíně se promítají filmy pro děti a mládež z padesáti zemí

Ve Zlíně začal filmový festival pro děti a mládež. Téměř tři sta snímků z padesáti zemí světa se bude promítat do 4. června. Vítězné tituly Zlín Film Festivalu si odnesou Zlatý střevíček, cena za mimořádný přínos patří trikovému mistrovi Borisi Masníkovi a herečce Simoně Stašové.
29. 5. 2025Aktualizováno29. 5. 2025

Mimina lezou po Žižkovské věži už čtvrtstoletí. Nemají být roztomilá

Váží přes tři sta kilo, místo obličeje mají čárový kód a udrží se na svislé ploše. Na žižkovské televizní věži v Praze se černá laminátová mimina v nadživotní velikosti poprvé objevila 29. května 2000. Nejprve dočasně, nakonec pro velký úspěch nastálo. „Kdyby náhodou došlo k tomu, že sem Rusové pošlou atomovou bombu, tak věž asi půjde do kopru, ale mimina vydrží nekonečně,“ prohlásil jejich „otec“ David Černý v 90’ ČT24 moderované Jiřím Václavkem.
29. 5. 2025
Načítání...