Prvního ducha viděla Edith Cushingová v deseti letech. Jeho přítomnost napovídala tomu, že tato na svou dobu emancipovaná dívka skončí daleko od svých knih, otce i budoucnosti, kterou si pro sebe vysnila. Geniální režisér Guillermo del Toro diváka vede k viktoriánské zborcené usedlosti na Purpurovém vrchu a skvělé horor fantasy rozehrává tak vznešeně, jak to dovede jen on.
Recenze: Z Purpurového vrchu tryská krev. A je to nádherná podívaná
Až diváci rozhodnou, jestli se nám práce podařila. Pokud ano, budete se během filmu nepřetržitě bát, a to nejenom duchů. Pamatujte si, že nejděsivější bývají živí lidé.
Purpurových vrch je kombinací Ospalé díry Tima Burtona, Torova předchozího počinu Faunův labyrint a Ženy v černém s Danielem Radcliffem v hlavní úloze. I tady hraje důležitou roli majestátní dům, který se sice od základů rozpadá, ale stále v sobě uchovává krásu starých časů, k nimž si divák 21. století ochotně přivoní: vyřezávané zábradlí, těžké sametové závěsy, vaření v krbu nebo masivní rustikální nábytek. Každý záběr je jako pečlivě vymalovaný obraz, v němž není ani o jeden tah štětcem navíc.
Když ptáčka lapají…
Mezi rozkošně hnijícími zdmi se pohybují tři profesionálové táhnoucí celý film. Mia Wasikowska není žádná amatérka a vyděšená postava romantičky, která nebezpečí čelí zásadně v rozevláté noční košili a s dlouhými rozpuštěnými vlasy, jí sedne jako ulitá. Její pohledy plaché laně naproti tomu polyká vynikající Jessica Chastain, která teď ještě v kinech lítá po vesmíru s Marťanem Mattem Damonem. Právě ona je hvězdou celého snímku, protože svůj charakter okamžitě nevybalí na stříbrném podnose.
GALERIE
Purpurový vrch
Roli uhrančivého sira Thomase Sharpa původně připadla Benedictu Cumberbatchovi. Ten ji ale vzápětí odmítl a přenechal dlouholetému kamarádovi Tomu Hiddlesteonovi. Lepšího náhradníka si filmař nemohl přát. Charisma z něj totiž prýští po litrech. Jeho modravé oči světácky mrkají, aby se v nich v další vteřině zračila nejistota a strach, který ho proti jeho vůli přemáhá.
Hlavně nezavírat oči
Snímek se nebojí detailů: roztříštění lebky o umyvadlo nebo šroubovák vražený přímo pod oko ale nejsou prvoplánové, stejně jako zbytek podobných scén. Mají smysl a nelákají jen na podprůměrnou řezničinu. Všechno do sebe zapadá jako listí do děravé střechy, a přestože finální příběh se v obměněné podobě vyskytl už mnohokrát, Toro zkrátka přiměje se dívat. Své řemeslo ovládá dokonale a ve změti thrillerů ze současnosti svým fantasy krásně vyčnívá.