Recenze: Uvěznění na Ostrovech Divadla Continuo vede k poznání vlastních okovů

Již čtyřiadvacátý speciální venkovní projekt, který připravil divadelní soubor Continuo, tentokrát pod názvem Ostrovy, nabízí osobitý pohled nejen na současnou realitu, ale má i obecnější přesahy – což je ostatně pro tvorbu Continua typické.

Po nějaké době se režisér a vedoucí Continua Pavel Štourač se svými herci rozhodl umístit projekt opět na hráz malovického rybníka Otrhanec, a jak je tomu u těchto letních projektů zvykem, diváci postupně prochází od jedné epizody (či obrazu) ke druhé, aby se nakonec sešli na louce za rybníkem.

A jako vždy, i tentokráte tak mezinárodní tým, složený z dvacítky umělců, studentů uměleckých škol i začínajících profesionálů ze šesti evropských zemí činí nejen velice nápaditě, ale také – a to je též pro Continuo charakteristické – neprvoplánově.

Soubor používá takovou míru abstrahující interpretace, že lze nejen v každém okamžiku představení nacházet řadu různých, a přesto relevantních čtení dané akce, ale také, díky citlivé práci se symboly i náznaky, docházet k již zmíněným, značně širokým obecným přesahům.

Ani před sebou samými

Sám Pavel Štourač k letošnímu projektu říká, že se při jeho vytváření „pokusili reflektovat současnou situaci, témata, o kterých všichni každý den mluví, věci, které každodenně žijeme, ale neodvažujeme se je vyslovit ani před sebou samými“.

Ostrovy (Divadlo Continuo)
Zdroj: Archiv Divadla Continuo

Názvem Ostrovy měl Štourač jistě na mysli události posledních měsíců, kdy nás všechny karanténa uzavřela na jakýchsi ostrovech, při komunikaci se vytratil tak důležitý osobní kontakt a my zůstali odkázáni na telefonáty, maily nebo sociální sítě…

Podobné „ostrovy“ ovšem existovaly vždy, jen jsme si je neuvědomovali. Nechtěli si přiznat, že možná jako jacísi trosečníci také čekáme na plachtu na obzoru, házíme do vody lahve se zprávami, voláme do prázdna.

Vlci a žalářníci

Projekt vedle ostrého a leckdy nelítostného nasvícení těchto individuálních „ostrovů“ zároveň popisuje důsledky, které má tato, ať již dobrovolná, či nedobrovolná izolace, na jednotlivé osobnosti a jejich vztahy k druhým. Při sledování celkem dvanácti epizod přicházejí na mysl ne zrovna přívětivá hodnocení našeho chování: jednak že vše je jeden nekončící boj, kdy jeden druhého potlačuje, ovládá, požírá, a pak že člověk člověku vlkem.

Dodejme, že ony „ostrovy“ jsou především vězeními, do nichž se ovšem zavíráme my sami, jsme sami sobě žalářníky – přesně jak to myslel básník William Blake veršem „okovy myslí ukuté“. Postavy v představení jsou ostatně často uzavřeny v různě velkých konstrukcích jako v klecích.

Happy end?

Všechny obrazy, leckdy pohybově i výrazově náročné, jsou mistrně zvládnuty, Pavel Štourač i celý tým skvěle – a tak tomu bylo při všech dosavadních ročnících – pracují s krajinou, využívají ji, dotvářejí. A když ve finále, kdy se všichni shromáždí na louce, scénu zalévá i svit měsíce, je to jakýsi bonus.

Ostrovy (Divadlo Continuo)
Zdroj: Archiv Divadla Continuo

Zároveň můžeme mluvit o happy endu, neboť poté, co se všichni herci setkají za dlouhým stolem, dojdou – možná – katarze. Jak také jinak vnímat scénu, při níž se mladé ženy i muži obnaží za doprovodu regulérní kapely do půli těla, aby se pomazali sádrou a ztuhli v jakési momentce. Ne na dlouho, jakmile první herečka začne ze sebe tento bílý krunýř odlamovat, učiní tak jeden po druhém všichni. A očištěni tímto přerodem zmizí ve tmě…

Co divák, to interpretace

Jak již bylo řečeno, continuovské speciální letní projekty hodně využívají rozmanitou symboliku, lze je tedy interpretovat různě. Například počet dvanácti epizod, při nichž se divák zastaví, může, chceme-li, asociovat čtrnáct zastavení Kristových, kdy dvanácté znamenalo smrt na kříži, finální proměnu za dlouhým stolem lze také vykládat různě.

V každém případě je dost možné, a je to dobře, že co divák, to vlastní interpretace. I to je známka silného a hlubokého díla.

Continuo své Ostrovy zobrazuje v jihočeských Malovicích až do 13. srpna.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatého lva získala v Benátkách Woman Unknown, porota ocenila dokument Naza

Hlavní cenu Zlatého lva na 83. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Benátkách získalo v sobotu historické drama Woman Unknown (Neznámá žena) dánsko-egyptské režisérky Mayi el-Toukhyové. Zvláštní cenu poroty pak obdržel dokumentární film Naza izraelských novinářů Juvala Abrahama a Rachel Szorové, v němž několik bývalých i současných izraelských vojáků anonymně vypovídá o zabíjení palestinských civilistů ve válce v Pásmu Gazy.
včeraAktualizovánopřed 5 hhodinami

Nejen Louvre. Ve Francii přibývá krádeží uměleckých děl

Francie se v poslední době potýká s loupením uměleckých děl, bilance za poslední rok činí deset vykradených muzeí. Naposledy zmizely dva obrazy impresionisty Pierra-Augusta Renoira, přičemž totožnost pachatelů ani osud vzácných pláten nejsou známé. Zloději v takovýchto případech většinou pracují na zakázku.
před 7 hhodinami

Knihovna ukradených nadějí vrací potomkům knihy obětí holocaustu

Projekt Knihovna ukradených nadějí si klade za cíl vrátit co nejvíce knih, jejichž majitelé přišli o život v koncentračních táborech, jejich příbuzným. Pracovníci brněnské židovské obce uložili na dvanáct tisíc svazků v provizorních prostorách, postupně je digitalizují a pátrají v nich po stopách, které by mohly pomoci identifikovat jejich původní majitele. Zatím se do rukou příbuzných dostaly dva.
před 21 hhodinami

Muse přepustili své jméno na sítích AI agentovi. Ironie, zní od fanoušků

Britská skupina Muse změnila názvy svých účtů na sociálních sítích. K čtyřpísmennému jménu přibylo slovo „band“. Důvodem je shoda jména kapely s názvem nového AI nástroje společnosti Meta. Část fanoušků nenechává bez komentáře ironii, že rockeři zpívající o úzkostech z rostoucího vlivu technologií ustoupili technologickému konglomerátu.
11. 9. 2026

Hrad vystaví korunovační klenoty a připomene Habsburky na českém trůně

Pražský hrad opět veřejnosti zpřístupní české korunovační klenoty. A to v rámci výstavy, která sleduje osud těchto symbolů české státnosti počínaje nástupem Habsburků na český trůn před pěti sty lety.
11. 9. 2026

V Benátkách uvedli film Naza o zabíjení Palestinců v Gaze

Na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách měl premiéru očekávaný dokumentární film Naza o válce v Pásmu Gazy od izraelských tvůrců Juvala Abrahama a Rachel Szorové. Tvůrci na tiskové konferenci řekli, že chtěli ukázat, jak zevnitř vypadá izraelský systém zabíjení Palestinců. Ve filmu anonymně vystupují izraelští vojáci a příslušníci tajných služeb, kteří popisují plánování vojenských operací v Pásmu Gazy včetně toho, jak se počítá s civilními oběťmi, napsala agentura Reuters.
11. 9. 2026

Závišův kříž vydal další tajemství. Vědci objevili druhou relikvii

Vědci při novém průzkumu Závišova kříže z vyšebrodského kláštera objevili další relikvii. Jde o část dřeva, která se podle badatelů po staletí dotýkala hlavní relikvie – údajného úlomku kříže, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Výzkum zároveň přinesl nové poznatky o drahokamech i dalších relikviích ukrytých uvnitř památky.
10. 9. 2026

Goethe ano, Bauhaus ne. AfD si může vyzkoušet vlasteneckou kulturu v praxi

Po vítězství Alternativy pro Německo (AfD) v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku zaznívají od zástupců německé kulturní sféry obavy, jaké důsledky bude mít volební výsledek pro kulturu. Tím spíš, že AfD má silnou podporu i celostátně. Strana považovaná německou tajnou službou za prokazatelně pravicově extremistickou se netají tím, že upřednostňuje „vlasteneckou kulturní politiku“.
10. 9. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.