Recenze: Uvěznění na Ostrovech Divadla Continuo vede k poznání vlastních okovů

Již čtyřiadvacátý speciální venkovní projekt, který připravil divadelní soubor Continuo, tentokrát pod názvem Ostrovy, nabízí osobitý pohled nejen na současnou realitu, ale má i obecnější přesahy – což je ostatně pro tvorbu Continua typické.

Po nějaké době se režisér a vedoucí Continua Pavel Štourač se svými herci rozhodl umístit projekt opět na hráz malovického rybníka Otrhanec, a jak je tomu u těchto letních projektů zvykem, diváci postupně prochází od jedné epizody (či obrazu) ke druhé, aby se nakonec sešli na louce za rybníkem.

A jako vždy, i tentokráte tak mezinárodní tým, složený z dvacítky umělců, studentů uměleckých škol i začínajících profesionálů ze šesti evropských zemí činí nejen velice nápaditě, ale také – a to je též pro Continuo charakteristické – neprvoplánově.

Soubor používá takovou míru abstrahující interpretace, že lze nejen v každém okamžiku představení nacházet řadu různých, a přesto relevantních čtení dané akce, ale také, díky citlivé práci se symboly i náznaky, docházet k již zmíněným, značně širokým obecným přesahům.

Ani před sebou samými

Sám Pavel Štourač k letošnímu projektu říká, že se při jeho vytváření „pokusili reflektovat současnou situaci, témata, o kterých všichni každý den mluví, věci, které každodenně žijeme, ale neodvažujeme se je vyslovit ani před sebou samými“.

Ostrovy (Divadlo Continuo)
Zdroj: Archiv Divadla Continuo

Názvem Ostrovy měl Štourač jistě na mysli události posledních měsíců, kdy nás všechny karanténa uzavřela na jakýchsi ostrovech, při komunikaci se vytratil tak důležitý osobní kontakt a my zůstali odkázáni na telefonáty, maily nebo sociální sítě…

Podobné „ostrovy“ ovšem existovaly vždy, jen jsme si je neuvědomovali. Nechtěli si přiznat, že možná jako jacísi trosečníci také čekáme na plachtu na obzoru, házíme do vody lahve se zprávami, voláme do prázdna.

Vlci a žalářníci

Projekt vedle ostrého a leckdy nelítostného nasvícení těchto individuálních „ostrovů“ zároveň popisuje důsledky, které má tato, ať již dobrovolná, či nedobrovolná izolace, na jednotlivé osobnosti a jejich vztahy k druhým. Při sledování celkem dvanácti epizod přicházejí na mysl ne zrovna přívětivá hodnocení našeho chování: jednak že vše je jeden nekončící boj, kdy jeden druhého potlačuje, ovládá, požírá, a pak že člověk člověku vlkem.

Dodejme, že ony „ostrovy“ jsou především vězeními, do nichž se ovšem zavíráme my sami, jsme sami sobě žalářníky – přesně jak to myslel básník William Blake veršem „okovy myslí ukuté“. Postavy v představení jsou ostatně často uzavřeny v různě velkých konstrukcích jako v klecích.

Happy end?

Všechny obrazy, leckdy pohybově i výrazově náročné, jsou mistrně zvládnuty, Pavel Štourač i celý tým skvěle – a tak tomu bylo při všech dosavadních ročnících – pracují s krajinou, využívají ji, dotvářejí. A když ve finále, kdy se všichni shromáždí na louce, scénu zalévá i svit měsíce, je to jakýsi bonus.

Ostrovy (Divadlo Continuo)
Zdroj: Archiv Divadla Continuo

Zároveň můžeme mluvit o happy endu, neboť poté, co se všichni herci setkají za dlouhým stolem, dojdou – možná – katarze. Jak také jinak vnímat scénu, při níž se mladé ženy i muži obnaží za doprovodu regulérní kapely do půli těla, aby se pomazali sádrou a ztuhli v jakési momentce. Ne na dlouho, jakmile první herečka začne ze sebe tento bílý krunýř odlamovat, učiní tak jeden po druhém všichni. A očištěni tímto přerodem zmizí ve tmě…

Co divák, to interpretace

Jak již bylo řečeno, continuovské speciální letní projekty hodně využívají rozmanitou symboliku, lze je tedy interpretovat různě. Například počet dvanácti epizod, při nichž se divák zastaví, může, chceme-li, asociovat čtrnáct zastavení Kristových, kdy dvanácté znamenalo smrt na kříži, finální proměnu za dlouhým stolem lze také vykládat různě.

V každém případě je dost možné, a je to dobře, že co divák, to vlastní interpretace. I to je známka silného a hlubokého díla.

Continuo své Ostrovy zobrazuje v jihočeských Malovicích až do 13. srpna.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
včeraAktualizovánopřed 12 hhodinami

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
16. 1. 2026

Alright, alright, alright. McConaughey má kvůli AI ochrannou známku na svůj obličej

Matthew McConaughey si nechal zaregistrovat záběry z filmu Omámení a zmatení se svou podobou a hlasem jako ochrannou známku. Hvězda snímku Interstellar či krimi seriálu Temný případ tak bojuje proti zneužití svého obličeje umělou inteligencí, píše Wall Street Journal. Podle všeho jako vůbec první herec.
16. 1. 2026

I v Ostravě zůstává Idiot obrazem společnosti

Jeviště Národního divadla moravskoslezského patří knížeti Myškinovi, hlavnímu hrdinovi románu Idiot od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nová jevištní dramatizace vznikla přímo pro ostravskou scénu.
15. 1. 2026

Kulturní zpráva o Grónsku: Audiokniha Cit slečny Smilly pro sníh nebo seriál Vláda

Beletrie, audioknihy i seriál dávají českým čtenářům a divákům možnost, jak se seznámit s příběhy z Grónska. Včetně koloniální minulosti, která se odráží i v kultuře a o níž se v současné době znovu mluví v souvislosti se zájmem amerického prezidenta Donalda Trumpa tuto zemi získat.
15. 1. 2026

Zoe Saldanaová se stala díky Avataru nejvýdělečnější herečkou

Scarlett Johanssonová dokralovala, prvenství mezi nejvýdělečnějšími herečkami zaujala Zoe Saldanaová. A to díky třetímu pokračování série Avatar, která sama láme kasovní rekordy.
15. 1. 2026

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
15. 1. 2026

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026
Načítání...