Srdce patří za mříže zní striktní název nové studiové inscenace Švandova divadla. Zrežírovala ji Alžběta Burianová a spolu s autorem kusu Davidem Košťákem tak efektně završila trojdílný jevištní cyklus Intimita - Anonymita - Agresivita. Látka staví na kontrastnosti a projevech globálních problémů světa, akcentuje skryté násilí a tabuizovaná lidská i politická témata.
Novinka se zabývá kontroverzními tématy čínské politiky, otevřeně se dotýká transplantační turistiky a kupčení s orgány i s lidskými ostatky. Odvaha a intenzita sdělení jsou na hře sympatické. Kompozice pracuje s principem prolínání, vkládání tematických úseků do sebe a jejich opětovného vynořování, což nemusí umět každý divák dobře scelit. Na druhou stranu kolážová metoda pozornost hlediště aktivizuje. Vnímání souvislostí napomáhá výtvarný mobiliář Anny Brotánkové, využívající schodovitá mola.
Nejdůležitějšími obsahovými motivy jsou manipulace, lži a útlak. Jako chytrá demonstrace na hlavu postavené humanity slouží scény z výstavy mrtvých těl, z jejichž podivné estetiky mrazí. Zkušenost nás přivádí k zamyšlení nad pomíjivostí všeho. „Trousíme se po světě, dokud se neproměníme v prach,“ varuje jedna z postav.
Český Krteček a čínská Panda
Hra k divákovi hloubavě promlouvá přes parodii a trefné personifikace. Módní kabelka, co se tváří jako značková, ukrývá pláč dětí, kteří ji vyrábějí. Stává se zvláštní bytostí s emocemi. Její majitelka (Martina Krátká) trénuje sestavy duchovních cvičení přinášejících snášenlivost, zatímco stejnou filozofii v jiné zemi utlačují. Muž (Jacob Erftemeijer), moderní poutník hledá blízkost - tlukot srdce svého otce, nachází ho ale už v jiném těle. Potřebný orgán si lze totiž zakoupit, etický kodex v tomto případě vnímají různé země odlišně.
Dojde i na dětmi i dospělými oblíbeného hrdinu kresleného seriálu. Krteček (Marek Pospíchal) si dopřává návštěvu kouzelné zahrady, kterou ho provází jeho nová kamarádka Panda (Klára Cibulková) s nečitelnými úmysly. Ukazuje mu, jak se správně zachází s rostoucí „populací“, jak výhodné je ji zavčas spoutat a podchytit přivázáním k tyči. Marek Pospíchal je obsazen záměrmě proti svému typu, jeho vysoká hubená postava působí v montérkových kalhotách s laclem dojemně komicky.
Agrese na dálku
Z hereckých výkonů bych nejvíce vyzdvihla Kláru Cibulkovou coby rutinovanou lékařku, sošný exponát, vychytralou Pandu i vulgární moderátorku. Zaujal mne také hudební doprovod Robina Schenka. Populární pasáž děje tvoří obdoba televizní Pošty pro tebe, pořadu cílícího na city. V daném místě se každý zorientuje a po svém vyhodnotí hysterii konferenciérky.
„Existence všech druhů agrese na dálku, na které se v inscenaci zaměřujeme, je závislá na poptávce. Pokud by například neexistoval zájem o kožešiny, nebyly by kožešinové farmy. Jelikož žijeme v propojeném, globalizovaném světě, většina z nás se dopouští násilí tohoto typu velmi často a snadno,“ vysvětluje námět režisérka. Autor zastává názor, že je dnes vlastně nemožné být dobrým, což je frustrující pocit.
Na to, jak se v současnosti dá ztratit lidské srdce a co vše mimořádná situace obnáší, se diváci do Studia Švandova divadla můžou přijít podívat opět 29. května.
