Nikomu nevěř a nikdy nebudeš zklamaný, dozvídá se velkou poučku ve svém vlastním filmu Han Solo, slavný pilot a pašerák ze Star Wars. Věřit se tomu opravdu nechce, ale pašerákovo sólo je jednoznačně zklamání. Snímek se vrací ke kořenům této postavy, aniž by tvůrci věděli, proč tak činí.
Co je podstatou Star Wars? Boj dobra se zlem? Rozmanité planety s neobyčejnými rasami? Světelné meče? C-3PO a R2-D2? Napínavé souboje vesmírných stíhaček? Komplikované rodinné vztahy? Hudba Johna Williamse?
Definice není jednoduchá. Když v roce 2012 koupilo studio Disney od George Lucase práva na jeho úspěšný fikční svět, přesná receptura na Star Wars film v ceně zřejmě nebyla a je to vidět.
Noví vlastníci sice chtějí svět Star Wars rozvíjet, když už za značku utratili čtyři miliardy dolarů, ale čím dál víc to vypadá, že neví, co chtějí vyprávět, a nutí se do příběhů, které vedle Lucasových filmů působí chudě a bez motivace.
Aktuální film, který se poohlíží do minulosti slavného pašeráka Hana Sola, je zatím nejzbytečnějším příspěvkem ságy za Disneyho nadvlády. Předně proto, že o Hanu Solovi nic nového pořádně neřekne, ale i proto, že je lajdácky natočený.
Hra na většího podrazáka, během níž mimochodem vznikne legendární Han Solo
Nedostatečná motivovanost a děravý příběh byly patrné už u Rogue One a Posledního z Jediů, oba tyto filmy ale v sobě měly dynamiku a dokázaly nadchnout řadou památných scén.
Solo naopak zcela dostál své pověsti problémového produktu, ze kterého bylo vyhozeno režisérské duo Phil Lord a Christopher Miller (tvůrci nápaditého a neobčejně zábavného Lego příběhu). Zastoupil je Ron Howard, který má střídavou míru úspěšnosti (je podepsán stejně tak pod Apollem 13 jako pod Šifrou mistra Leonarda). U Sola se jako zázračný spasitel neprojevil.
Platí to i pro scenáristy Jonathana Kasdana a Lawrence Kasdana (který se přitom podílel na scénáři páté, šesté i sedmé epizody). Společně nabídli lupičské dobrodružství, které se mění v únavnou hru na to, kdo koho kdy zradí, protože každá z postav je větší či menší podrazák. Na to téměř omylem navěsili očekávané body Solova životopisu, jako je výhra legendární lodi Millenium Falcon nebo spřátelení s chlupatým Chewbaccou.
Soudržnosti a smysluplnosti filmu by přitom prospělo, kdyby tyto prvky byly integrální součástí, dějotvornými momenty, které hýbou zápletkou i dušemi postav. Nemusely by se potom vymýšlet spousty nových postav, které tvůrcům přicházejí vhod jenom jako vedlejší ztráty. Žádná z těchto postav nemá velký potenciál stát se po vzoru Hana a Chewieho kultovní – třeba padouch Paula Bettanyho spíš než hrozbu vzbuzuje úvahy, jestli má doma nevychovanou kočku.
Prim přitom má hrát Han Solo a jeho odysea – za čím? To právě není úplně jasné. Vývoj mu tvůrci nenabídli, jenom neustálé omílání, že je dobrák od kosti. Nejtragičtější je, že mu tvůrci nedopřáli uzavřený příběh, místo toho věří v pokračování podpořené hodně nesmyslným cameem známé postavy.
I když Alden Ehrenreich jako náhrada za Harrisona Forda není zlý, dokáže se vtělit do frajírkovitého floutka, jeho herecký um ukazuje meze. A to když není jisté, jestli se postava skutečně ohání nafouknutým sebevědomím, jestli to předstírá, nebo jestli to Ehrenreich jenom nešikovně hraje.
Příšeří skrývá utracené miliony
Podobně jako Rogue One se Solo každopádně snaží držet při zemi a pohybovat se v kruté realitě imperiální dominance. Jeho postavy jsou z masa a kostí a nemají žádné nadpřirozené schopnosti. Válka je ze Solova pohledu špinavá věc, která je děsivá a chaotická, nikoli epická. Stejně tak se rozmělňuje jasný boj dobra se zlem, prozkoumáváme šedou zónu, v níž i dobrákovi nezbývá než jednat hrubě.
Je to přípustná alternativa standardnímu přístupu ke Star Wars, jenom by stálo za to, aby jiný pohled tvůrci dotáhli a nezůstali u toho, že se jenom tváří jinak, ale v jádru se nabízí tuctový velkofilm.
Solo je navrch vizuálně podivně nudný. Jednak je to důsledek komornosti, která Sola vyděluje z galaktických konfliktů a kvůli níž dost často nevypadá ani jako sci-fi za zhruba čtvrt miliardy dolarů. Také se ale lokace neustále halí do příšeří, protože v takových podmínkách se nejlépe hemží zločinci.
Nicméně oko lačnící po fantastických světech a neuvěřitelných mimozemšťanech má tentokrát dost smůlu. Šetří se také s většími záběry, hlavní postavy jsou neustále centrem blízké pozornosti kamery. Že by nás to přiblížilo emocím mezi postavami, ale nehrozí. Vyhrocenému dramatu se film vyhýbá podobně jako každý pašerák imperiální kontrole.
Trpí i akční sekvence, které se velmi často zmítají v agonii střihové nepřehlednosti. Od blockbusterů Solova typu se očekává špičková práce, nápady a unikátní choreografie, ale Howardův film má problémy akci strukturovat do přehledných a funkčních struktur. Nevytrhne ani hudba Johna Powella, která většinou zazáří až tehdy, když cituje Williamse.
Pro slavnou ságu bude Solo spíš trpěným příbuzným. Vášeň, jaká je cítit i u jeho současné konkurence – ať už vypiplaných Avengers: Infinity War, nebo drze sprostého Deadpoola 2, v nových Star Wars nahrazuje nechvalně známé duo rutina a slabá vize.
