Recenze: Sanctum

Jestliže to vzdají, zemřou! Speleologicko potápěčský „survivall thriller“ o tom, že bojovat je třeba až do posledního nádechu – a mrtvé mohou oplakávat jen ti, kteří přežijí. Věřte, že jich nebude mnoho… Těžký je život profesionálních dobrodruhů, obzvláště když musí podle mělkého scénáře sestoupit hluboko do podzemních jeskynních labyrintů, které zdivočelá macecha příroda vzápětí napumpuje gigantickým přívalem vodních spoust. Cesta zpátky je zničena a jim v pasti temných hlubin a 3D technologie dochází vzduch, baterky a postupně i síla rvát se dál o své životy. Ten, komu se ekluje vzít na sebe neopren po mrtvé, dlouho nepřežije, ten, kdo ztratí nervy, na místě končí a tomu, kdo se při úprku zaplaveným podzemím zraní tak, že nemůže dál, bude těmi, kterým ještě nezvadly ploutve humánně (byť brutálně), pomoženo z tohoto světa. Protože všechno je lepší, nežli tu v rdousivé tmě zešílet při bezmocném čekání na jistou a pravděpodobně i hodně nepříjemnou smrt.

Místo konání Papua Nová Guinea, kde se nachází Esa Ala, největší neprobádaný jeskynní systém této planety. Jižní Pacifik je místo, kde k sobě ráj a peklo mají proklatě blízko. Zjistili byste to také, kdybyste, tak jako adrenalinový milionář Carl Hurley, který tuhle partu všehoschopných pošuků financuje, skočili padákem přímo do chřtánu matky všech jeskyň (zatímco vaši parťáci mastňácky slaňují po tradičních lanech). Největší drsňák ale čeká v podzemí. Je to povoláním světový dobrodruh a šéf téhle divoké expedice, potapěč, speleolog a tak trochu i horolezec a táta lehce odcizeného syna Joshe (vsaďte se, že tam dole k sobě konečně najdou cestu).

Tenhle umanutý parchant Frank McGuire je téměř nezničitelná houžev, která už nedokáže normálně žít na povrchu známého světa (kde už stejně nic nového neobjevíte) a jediné, čemu rozumí, jsou jeskyně, pod jejichž klenbami konečně poznává, kdo je. Prostě takový jednoduchý a normální chlapík, se kterým být na jednom laně znamená akutní zvýšení rizika, že v dohledné době zemřete. Tahle pravděpodobnost začne hraničit s jistotu ve chvíli, kdy udeří tropický cyklon, který poznamená jejich životy a v řadě případů je zkrátí na dobu, která nepřekračuje stopáž tohoto snímku.

Jak to zařídit, aby se magické (a solidní tržby generující) jméno Jamese Camerona objevilo na plakátu? Žádná věda. Stačí nahodit udici s dobře namíchanou návnadou, kterou je pozice výkonného producenta na filmovém projektu s dobrodružnou mokrou story, odehrávající se povýtce  pod vodní hladinou a točené s řadou technických vychytávek ve 3D formátu. Tomu tvůrce Propasti a Avataru přece nemůže odolat. A taky že ne! Dokonce z něj, tak jako v tomto případě vcelku neznámý australský režisér Alister Grierson (který do toho odvážně šel se zkušeností z jediného celovečeráku), můžete vyrazit jeho geniální 3D kamerový systém (Cameron / Pace Vision 3D Kamera System), nad nímž údajně koumal sedm let, s nímž natočil vzpomínaný Avatar a jež skromně označuje za nejlepší (ale opravdu nejlepší!) na světě, neboť dodává IMAXu novou dimenzi.

Téměř debutant Alister měl prostě kliku a také snaživě a flexibilně pochopil, že se po něm nechce artový ani oscarový opus, ale sugestivní 3D atmosféra, která v klaustrofobicky sevřeném prostředí podzemního jeskynního labyrintu jde od ruky skoro sama. Aby ji nic nepatřičně nerušilo, je třeba smířit se s mdlým scénářem a snadno předpověditelným dějem a zvolit spíše béčkový casting, jehož druholigoví herci nemají moc co hrát, takže je Sanctum nijak nezviditelní (což jim ostatně nemusí vadit, neboť většina stejně nepřežije). A v krátkých přestávkách mezi nádechy a syčivými gerojši dýchacích přístrojů tohle všechno nakonec propojit bezduchými dialogy, signalizujícími, že k odkysličení mozků vystresovaných jeskyňářů došlo dřív, nežli opravdu došel kyslík v poslední záložní lahvi. A je hotovo! Kdo tohle všechno skousne a bude programově rezignovat na příběh, jeho interpretaci a charaktery protagonistů, ten si může v multikině za černýni brýlemi lebedit, protože 3D vizuál ho bude nemilosrdně (byť i poněkud monotónně) válcovat kontaktní podzemní a podvodní realitou, ve které by to sám už dávno vzdal.

Kdyby tenhle rutinní „survival“ nebyl natočen ve 3D formátu, byl by téměř k neukoukání, neboť po celou dobu stereotypně pokládá jedinou otázku – kdože je příště na řadě – a v otrle znuděném divákovi paradoxně nastoluje postupně sílící úlevný pocit, že už jich mnoho nezbývá a tiché přání, aby to oni i on už měli za sebou. Není tu nabídnuta uchopitelná možnost s někým se výrazněji identifikovat, komu držet palce a o koho se bát. Není tu nabídnuto nic víc (ale také nic méně!), nežli pocit intenzivní fyzické sounáležitosti - třeba když budete spolu s Joshem hledat v zatopených dutinách a 3D formátu nepatrné vzduchové kapsy, které vám dají šanci udělat ještě pár temp. Za pozitivum je možno považovat i fakt, že se tu alespoň nepoflakují monstrózní „gumíci“ z podzemního debaklu Jeskyně nebo vyhládlí humanoidní slepýši z dámské jeskyňářské jízdy Pád do tmy. A ke kladům je možné ještě přičíst pár oslovujících podmořských a přírodních záběrů ve chvílích, kdy kamera opustí umělou meganádrž queenslandského filmového studia, kde se točily ty „nejvýživnější“ scény.

Na to, že jeden ze spoluscenáristů (Andrew Wright) něco podobného zažil (a muselo to z něj evidentně ven), toho Sanctum v narativní rovině opravdu příliš nenabízí. Je to film o pocitech a také o staré známé pravdě, že když si to člověk rozdá s přírodou, dá mu to vždycky pořádně zabrat. Ve spíše „béčkovém“ aranžmá je tu do zrádných jeskynních katakomb spláchnuto každé žánrové klišé, které je na dosah, a má alespoň zdání věrohodnosti. Ale i když jde místy o vskutku sugestivní podívanou, nenechte se zmanipulovat a nevěřte všemu, co slyšíte! Třeba takové tvrzení Franka McGuirea, že ten, kdo umí dýchat a plavat, se umí i potápět, bych v zatopeném jeskynním světě bral přece jen s rezervou. Ale hlavně bych radil: Nelezte tam!

                                                                                                                   SANCTUM: USA 2011, 109 min., 3D. Režie: Alister Grierson, scénář: John Garvin, Andrew Wight, kamera: Jules O´Loughlin, hudba: David Hirschfelder, hrají: Richard Roxburgh, Ioan Gruffudd, Rhys Wakefield, Alice Parkinsonová, Dan Wyllie.

  • Sanctum zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2400/239999.jpg
  • Sanctum zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2400/240000.jpg
  • Sanctum zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2400/239994.jpg
  • Sanctum zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2401/240002.jpg
  • Sanctum zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2401/240004.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
před 4 hhodinami

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
před 12 hhodinami

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026

VideoFilmové premiéry: Pravda a zrada, Made in EU či další Přání k narozeninám

Čtvrteční premiéry přinesly do tuzemských kin snímek Made in EU. Sociální drama bulharského režiséra Stefana Komandareva nabízí s kritickým odstupem pohled na kapitalismus, moderní otroctví a korupci v Bulharsku. Do dob druhé světové války se zase vrací americko-litevský snímek Pravda a zrada založený na skutečném osudu německého mladíka, který se musí rozhodnout, co to znamená být dobrým Němcem. Českou tvorbu zastupuje komediální Přání k narozeninám: Křtiny. Jde o volné pokračování příběhu z roku 2022 od režisérky Marty Ferencové, v hlavních rolích se i tentokrát objevují Eva Holubová, Jaroslav Dušek nebo Simona Babčáková.
12. 3. 2026

Útok na Írán je „cool“, chce Bílý dům ukázat pomocí SpongeBoba či Call of Duty

Prezident USA Donald Trump rád komentuje dění pomocí memů. V nejnovější kampani se takhle Bílý dům pokouší americké veřejnosti „prodat“ útoky, které vedou Spojené státy spolu s Izraelem vůči Íránu. Záběry na skutečné zbraně a exploze ovšem administrativa USA „smontovala“ dohromady se scénami z Irona Mana, SpongeBoba či videohry Call of Duty. Kritici postupu namítají, že válka přece není akční střílečka.
12. 3. 2026

Grand designérem roku 2025 je Krejčiřík, do Síně slávy vstoupila Eisler

Hlavním vítězem Ceny Czech Grand Design 2025 se stal Jiří Krejčiřík za kolekce svítidel a hudební nábytek. Do Síně slávy vstoupila designérka, architektka a pedagožka Eva Eisler. Celkem jedenáct ocenění, o nichž rozhodli porotci Akademie designu ČR, převzali designéři v pražském Stavovském divadle. V letošním dvacátém ročníku měly ceny podobu pečetních prstenů, které navrhl loňský hlavní vítěz, módní návrhář Jan Černý.
11. 3. 2026

Zajímá nás boj za pravdu, environmentální téma i Gen Z, říká ředitel Jednoho světa

Začíná filmový festival o lidských právech Jeden svět. Po pražské premiéře se přesune do šesti desítek dalších měst po celém Česku. Hlavní soutěžní sekce festivalu letos podle pořadatelů propojují naléhavá svědectví z krizových oblastí s osobními sondami do lidského nitra.
11. 3. 2026

VideoRozčiluje mě způsob, jak se o homosexualitě mluví, říká spisovatel Maňák

Spisovatel a literární vědec Vratislav Maňák vydal knihu S Wittgensteinem v gay sauně. V sociologických reportážích sleduje místa ve střední Evropě spojená s gay kulturou. Zmiňuje brněnskou operu či vídeňské sauny, ale i píseň Lucie Bílé Láska je láska. „Dlouhodobě mě rozčiluje, jakým způsobem se o homosexualitě mluví. Nejde o to, že by nebyla veřejné téma, s ohledem na kulturní války je queer identita diskutovaná dost, ale způsob, jakým je diskutovaná, mi přijde hodně reduktivní, protože gaye buď démonizujeme, bagatelizujeme nebo litujeme. Já jsem chtěl ukázat gay identitu a gay kulturu v širší plastičnosti,“ vysvětluje.
10. 3. 2026
Načítání...