Recenze: Sanctum

Jestliže to vzdají, zemřou! Speleologicko potápěčský „survivall thriller“ o tom, že bojovat je třeba až do posledního nádechu – a mrtvé mohou oplakávat jen ti, kteří přežijí. Věřte, že jich nebude mnoho… Těžký je život profesionálních dobrodruhů, obzvláště když musí podle mělkého scénáře sestoupit hluboko do podzemních jeskynních labyrintů, které zdivočelá macecha příroda vzápětí napumpuje gigantickým přívalem vodních spoust. Cesta zpátky je zničena a jim v pasti temných hlubin a 3D technologie dochází vzduch, baterky a postupně i síla rvát se dál o své životy. Ten, komu se ekluje vzít na sebe neopren po mrtvé, dlouho nepřežije, ten, kdo ztratí nervy, na místě končí a tomu, kdo se při úprku zaplaveným podzemím zraní tak, že nemůže dál, bude těmi, kterým ještě nezvadly ploutve humánně (byť brutálně), pomoženo z tohoto světa. Protože všechno je lepší, nežli tu v rdousivé tmě zešílet při bezmocném čekání na jistou a pravděpodobně i hodně nepříjemnou smrt.

Místo konání Papua Nová Guinea, kde se nachází Esa Ala, největší neprobádaný jeskynní systém této planety. Jižní Pacifik je místo, kde k sobě ráj a peklo mají proklatě blízko. Zjistili byste to také, kdybyste, tak jako adrenalinový milionář Carl Hurley, který tuhle partu všehoschopných pošuků financuje, skočili padákem přímo do chřtánu matky všech jeskyň (zatímco vaši parťáci mastňácky slaňují po tradičních lanech). Největší drsňák ale čeká v podzemí. Je to povoláním světový dobrodruh a šéf téhle divoké expedice, potapěč, speleolog a tak trochu i horolezec a táta lehce odcizeného syna Joshe (vsaďte se, že tam dole k sobě konečně najdou cestu).

Tenhle umanutý parchant Frank McGuire je téměř nezničitelná houžev, která už nedokáže normálně žít na povrchu známého světa (kde už stejně nic nového neobjevíte) a jediné, čemu rozumí, jsou jeskyně, pod jejichž klenbami konečně poznává, kdo je. Prostě takový jednoduchý a normální chlapík, se kterým být na jednom laně znamená akutní zvýšení rizika, že v dohledné době zemřete. Tahle pravděpodobnost začne hraničit s jistotu ve chvíli, kdy udeří tropický cyklon, který poznamená jejich životy a v řadě případů je zkrátí na dobu, která nepřekračuje stopáž tohoto snímku.

Jak to zařídit, aby se magické (a solidní tržby generující) jméno Jamese Camerona objevilo na plakátu? Žádná věda. Stačí nahodit udici s dobře namíchanou návnadou, kterou je pozice výkonného producenta na filmovém projektu s dobrodružnou mokrou story, odehrávající se povýtce  pod vodní hladinou a točené s řadou technických vychytávek ve 3D formátu. Tomu tvůrce Propasti a Avataru přece nemůže odolat. A taky že ne! Dokonce z něj, tak jako v tomto případě vcelku neznámý australský režisér Alister Grierson (který do toho odvážně šel se zkušeností z jediného celovečeráku), můžete vyrazit jeho geniální 3D kamerový systém (Cameron / Pace Vision 3D Kamera System), nad nímž údajně koumal sedm let, s nímž natočil vzpomínaný Avatar a jež skromně označuje za nejlepší (ale opravdu nejlepší!) na světě, neboť dodává IMAXu novou dimenzi.

Téměř debutant Alister měl prostě kliku a také snaživě a flexibilně pochopil, že se po něm nechce artový ani oscarový opus, ale sugestivní 3D atmosféra, která v klaustrofobicky sevřeném prostředí podzemního jeskynního labyrintu jde od ruky skoro sama. Aby ji nic nepatřičně nerušilo, je třeba smířit se s mdlým scénářem a snadno předpověditelným dějem a zvolit spíše béčkový casting, jehož druholigoví herci nemají moc co hrát, takže je Sanctum nijak nezviditelní (což jim ostatně nemusí vadit, neboť většina stejně nepřežije). A v krátkých přestávkách mezi nádechy a syčivými gerojši dýchacích přístrojů tohle všechno nakonec propojit bezduchými dialogy, signalizujícími, že k odkysličení mozků vystresovaných jeskyňářů došlo dřív, nežli opravdu došel kyslík v poslední záložní lahvi. A je hotovo! Kdo tohle všechno skousne a bude programově rezignovat na příběh, jeho interpretaci a charaktery protagonistů, ten si může v multikině za černýni brýlemi lebedit, protože 3D vizuál ho bude nemilosrdně (byť i poněkud monotónně) válcovat kontaktní podzemní a podvodní realitou, ve které by to sám už dávno vzdal.

Kdyby tenhle rutinní „survival“ nebyl natočen ve 3D formátu, byl by téměř k neukoukání, neboť po celou dobu stereotypně pokládá jedinou otázku – kdože je příště na řadě – a v otrle znuděném divákovi paradoxně nastoluje postupně sílící úlevný pocit, že už jich mnoho nezbývá a tiché přání, aby to oni i on už měli za sebou. Není tu nabídnuta uchopitelná možnost s někým se výrazněji identifikovat, komu držet palce a o koho se bát. Není tu nabídnuto nic víc (ale také nic méně!), nežli pocit intenzivní fyzické sounáležitosti - třeba když budete spolu s Joshem hledat v zatopených dutinách a 3D formátu nepatrné vzduchové kapsy, které vám dají šanci udělat ještě pár temp. Za pozitivum je možno považovat i fakt, že se tu alespoň nepoflakují monstrózní „gumíci“ z podzemního debaklu Jeskyně nebo vyhládlí humanoidní slepýši z dámské jeskyňářské jízdy Pád do tmy. A ke kladům je možné ještě přičíst pár oslovujících podmořských a přírodních záběrů ve chvílích, kdy kamera opustí umělou meganádrž queenslandského filmového studia, kde se točily ty „nejvýživnější“ scény.

Na to, že jeden ze spoluscenáristů (Andrew Wright) něco podobného zažil (a muselo to z něj evidentně ven), toho Sanctum v narativní rovině opravdu příliš nenabízí. Je to film o pocitech a také o staré známé pravdě, že když si to člověk rozdá s přírodou, dá mu to vždycky pořádně zabrat. Ve spíše „béčkovém“ aranžmá je tu do zrádných jeskynních katakomb spláchnuto každé žánrové klišé, které je na dosah, a má alespoň zdání věrohodnosti. Ale i když jde místy o vskutku sugestivní podívanou, nenechte se zmanipulovat a nevěřte všemu, co slyšíte! Třeba takové tvrzení Franka McGuirea, že ten, kdo umí dýchat a plavat, se umí i potápět, bych v zatopeném jeskynním světě bral přece jen s rezervou. Ale hlavně bych radil: Nelezte tam!

                                                                                                                   SANCTUM: USA 2011, 109 min., 3D. Režie: Alister Grierson, scénář: John Garvin, Andrew Wight, kamera: Jules O´Loughlin, hudba: David Hirschfelder, hrají: Richard Roxburgh, Ioan Gruffudd, Rhys Wakefield, Alice Parkinsonová, Dan Wyllie.

  • Sanctum zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2400/239999.jpg
  • Sanctum zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2400/240000.jpg
  • Sanctum zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2400/239994.jpg
  • Sanctum zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2401/240002.jpg
  • Sanctum zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2401/240004.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Umělci se Klempíře v divadle nedočkali, dva za ním půjdou na ministerstvo

Umělci, kteří pozvali ministra kultury Oto Klempíře (za Motoristy) na pondělní veřejnou debatu do pražského divadla Palace, akci po 16:00 ukončili. Klempíř se nedostavil. Moderátoři Aleš Cibulka a Michal Jagelka jako dva z těch, kteří ministra zvali, však přijali jeho pozvání k úterní debatě na resortu za zavřenými dveřmi. S Klempířem chtějí mluvit hlavně o budoucnosti Českého rozhlasu.
před 3 hhodinami

Katar chce být i kulturním centrem, peníze na to má

Největší světový organizátor veletrhů moderního a současného umění Art Basel rozšířil svou franšízu na Blízký východ. V katarském hlavním městě Dauhá skončil před pár dny vůbec první ročník této akce. Podle znalců trhu s uměním může oblast Perského zálivu kompenzovat poklesy prodejů na západních trzích. A zároveň veletrh potvrzuje snahy katarské metropole stát se předním kulturním centrem.
před 4 hhodinami

Filmoví kritici vyzdvihli Sbormistra

Nejlepším snímkem roku 2025 je podle Cen české filmové kritiky drama Sbormistr. Získalo dvě ocenění, stejně jako snímky Otec a Letní škola, 2001.
7. 2. 2026Aktualizováno7. 2. 2026

Brejchová byla nezapomenutelnou filmovou hvězdou, shodli se herci i politici

Jako na opravdovou hereckou hvězdu a ikonu českého a československého filmu vzpomínali v sobotu herečtí kolegové na Janu Brejchovou, která zemřela ve věku 86 let. Připomněli její talent, krásu i nezapomenutelné role. Hold legendární herečce a upřímnou soustrast její rodině vyjádřili také prezident Petr Pavel či premiér Andrej Babiš (ANO). Její úmrtí po dlouhé nemoci oznámili pozůstalí v pátek.
7. 2. 2026Aktualizováno7. 2. 2026

Zemřela „česká Bardotka“ Jana Brejchová

Ve věku 86 let zemřela po dlouhé nemoci herečka Jana Brejchová, oznámila její dcera Tereza Brodská podle serveru iDNES. Svoji první filmovou roli dostala už ve třinácti letech a brzy se zařadila mezi nejvýraznější a nejobsazovanější české filmové herečky. Pro její krásu se jí přezdívalo „česká Bardotka“. To vše přesto, že se celý život potýkala se svou plachostí a ostychem.
6. 2. 2026Aktualizováno6. 2. 2026

Kanadská zpěvačka podpořila americké olympioniky a má co vysvětlovat

Kanadská zpěvačka Tate McRaeová se objevila ve videu na podporu amerického olympijského týmu. Jenže rozladila tím řadu Kanaďanů, kteří zpěvačce mimo jiné vyčítají neohrabanost takového gesta v době, kdy jsou vztahy těchto dvou severoamerických zemí poněkud napjaté.
6. 2. 2026

Vyhnaná Gerta Schnirch si nese své trauma i ve filmu

Dvoudílný televizní snímek Gerta Schnirch podle knihy Kateřiny Tučkové se dotýká odsunu Němců z poválečného Československa. Vznikl v mezinárodní koprodukci, do níž se mimo jiné zapojila Česká televize a stanice HBO, kde je dramatický příběh nyní k vidění.
6. 2. 2026

Obrazem: Nominace na nejlepší design se najdou na hřbitově, Kostarice i v ústavě

Ceny Czech Grand Design představily finalisty dvacátého ročníku. Ocenění za nejvýznamnější počiny českého designu uplynulého roku budou udělena v devíti kategoriích, nově včetně prostorového designu. Kandidáty na objev roku určily odborné poroty poprvé pro každou kategorii, vítězný projekt bude ale jen jeden. Ceny budou předány 11. března v přímém přenosu České televize.
6. 2. 2026
Načítání...