Recenze: Samotáři nešílí, jdou na Šumavu i do sebe

Kniha rozhovorů Aleše Palána Raději zešílet v divočině má jistě chytlavý název, podtitul pak vše objasňuje: Setkání s šumavskými samotáři. Autor jich shromáždil osm, každé z obsáhlých interview přitom nabízí nejen vzrušující osobní příběh, ale také podnět k zamyšlení.

Ono totiž snít v teple městské kavárny o romantice pobytu „na Šumavě“, o pasení oveček, zasněžených pláních a rozjímání je věc jedna, druhá pak skutečná realita – a každý, kdo na Šumavě skutečně žije, či žil, ví, o čem je řeč.

Důležitost samoty

I o tom Palánovi hrdinové (ale i dvě hrdinky) mluví - o životě a živobytí, které dokáže být velice tvrdé. Proč tedy dobrovolně podstupují tuto řeholi, proč odcházejí z pohodlí velkých měst, z tepla a žijí povětšinou ve velice spartánských podmínkách?

„Nejpodstatnější je pocit vnitřní svobody. Aby si to člověk uvědomil, je třeba zažívat hlubokou samotu. Ta ho obrací do vlastního nitra,“ vysvětluje například Jáchym Kaplan, původem Pražák žije dnes na Šumavě ve vlastnoručně postavené roubence.

O důležitosti samoty a jejího důsledného prožití mluví i další šumavští samotáři, řada z nich zmiňuje i různé duchovní zážitky. Naštěstí ani v jednom případě nejde o nějaké new-ageové blábolení, ale o zcela upřímné srovnávání se sama se sebou a s přírodou. Což je, pochopitelně, v případě nádherné Šumavy jaksi nabíledni.

Myšlenky raných křesťanů

A když je řeč o Šumavě jako takové, zajímavé jistě je - a rozhodně to není náhoda -, že právě zde je zvýšený výskyt lidí, kteří se rozhodli pro více méně samotářský způsob života, stranou civilizace. A také, že mnozí z nich nějakým způsobem, i v běžném životním konání, vyjadřují myšlenky, jež bychom mohli najít u raných křesťanů (ještě před institucionalizováním církve), buddhistů, vizionářů. Možná i proto, že se v rozhovorech vynořují osobní démoni, závislosti všeho druhu, včetně drog, krize – a právě cesta „do sebe“ přináší osvobození.

Překvapivé mohou být příběhy obou žen. Jaksi podvědomě by čtenář očekával, že k tak náročnému životnímu stylu se budou rozhodovat spíše muži – ani jedna si přitom nestěžuje na leckdy těžké podmínky.

Dva ze zpovídaných, dvojčata František a Ondřej Klišíkovi, tvoří mezi všemi výjimku, jsou totiž skutečnými šumavskými rodáky – ovšem je jasné, že i kdyby se narodili třeba v Praze, na Šumavě by nakonec stejně skončili. Ostatně, oba v Praze nějakou dobu žili. A opustili ji a vrátili se na „svou“ Šumavu.

Vnitřní cesta

Byla řeč o podnětu k zamyšlení. Neodbytně se při četbě opakovaně vynořuje otázka: A co ty, také bys byl ochoten opustit městské pohodlí, všemožné sociální i jiné vazby a žít jako oněch osm statečných? A pokud ano, vydržel bys to? A za jakou cenu?

Právě v těchto otázkách, které čtenáře napadají, je jeden z velkých kladů Palánovy knihy, nemluvě o citlivém, neinvazivním vedení rozhovorů a přiblížení osudů lidí, o nichž si může někdo myslet, že to jsou pouhopouzí magoři, možná asociálové – jiný v nich naopak může najít mnoho inspirací. A nemusí nutně skončit zrovna na Šumavě, protože (a také o tom se v knize mluví) vnitřní cesta je nejdůležitější.

Fotografický doprovod profesionála Jana Šibíka bohužel snahou o „Umění“ někdy připomíná kýčovitý kalendář, daleko autentičtěji a lépe, v souladu s duchem knihy, tak vyznívají fotografie, které kamerou obskurou vyrobenou z kartonové krabice pořizuje jeden ze „samotářů“ Roman Szpuk.

Nahrávám video

Aleš Palán, Jan Šibík: Raději zešílet v divočině, vydalo nakladatelství Prostor, 2018.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
před 21 hhodinami

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
24. 6. 2026

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
24. 6. 2026

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026

Soud zrušil verdikt, kterým poslal Jirouse do vězení za proslov

Soud zrušil verdikt, kterým poslal v roce 1978 na rok a půl do vězení představitele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magora. Za mřížemi skončil kvůli proslovu na vernisáži, během kterého prohlásil, že zanikne Socialistický svaz mládeže. Soudy v úterý rehabilitovaly také dva disidenty – Václava Bendu a Jaroslava Kukala.
23. 6. 2026

Hřebejk točí pro ČT Jobovku

Jan Hřebejk režíruje pro Českou televizi nový seriál Jobovka. Pojednává o rodinných vtazích, ústřední manželský pár hrají Marika Šoposká a Jiří Havelka. Natáčí se na západě Čech v Plzeňském kraji.
23. 6. 2026

Všechny Kunderovy francouzské romány už vyšly česky, jako poslední Pomalost

V brněnském nakladatelství Atlantis vyšel román Milana Kundery Pomalost, původně napsaný ve francouzštině. Všechny Kunderovy romány jsou tak již dostupné v českém jazyce.
23. 6. 2026
Načítání...