Recenze: Samotáři nešílí, jdou na Šumavu i do sebe

Kniha rozhovorů Aleše Palána Raději zešílet v divočině má jistě chytlavý název, podtitul pak vše objasňuje: Setkání s šumavskými samotáři. Autor jich shromáždil osm, každé z obsáhlých interview přitom nabízí nejen vzrušující osobní příběh, ale také podnět k zamyšlení.

Ono totiž snít v teple městské kavárny o romantice pobytu „na Šumavě“, o pasení oveček, zasněžených pláních a rozjímání je věc jedna, druhá pak skutečná realita – a každý, kdo na Šumavě skutečně žije, či žil, ví, o čem je řeč.

Důležitost samoty

I o tom Palánovi hrdinové (ale i dvě hrdinky) mluví - o životě a živobytí, které dokáže být velice tvrdé. Proč tedy dobrovolně podstupují tuto řeholi, proč odcházejí z pohodlí velkých měst, z tepla a žijí povětšinou ve velice spartánských podmínkách?

„Nejpodstatnější je pocit vnitřní svobody. Aby si to člověk uvědomil, je třeba zažívat hlubokou samotu. Ta ho obrací do vlastního nitra,“ vysvětluje například Jáchym Kaplan, původem Pražák žije dnes na Šumavě ve vlastnoručně postavené roubence.

O důležitosti samoty a jejího důsledného prožití mluví i další šumavští samotáři, řada z nich zmiňuje i různé duchovní zážitky. Naštěstí ani v jednom případě nejde o nějaké new-ageové blábolení, ale o zcela upřímné srovnávání se sama se sebou a s přírodou. Což je, pochopitelně, v případě nádherné Šumavy jaksi nabíledni.

Myšlenky raných křesťanů

A když je řeč o Šumavě jako takové, zajímavé jistě je - a rozhodně to není náhoda -, že právě zde je zvýšený výskyt lidí, kteří se rozhodli pro více méně samotářský způsob života, stranou civilizace. A také, že mnozí z nich nějakým způsobem, i v běžném životním konání, vyjadřují myšlenky, jež bychom mohli najít u raných křesťanů (ještě před institucionalizováním církve), buddhistů, vizionářů. Možná i proto, že se v rozhovorech vynořují osobní démoni, závislosti všeho druhu, včetně drog, krize – a právě cesta „do sebe“ přináší osvobození.

Překvapivé mohou být příběhy obou žen. Jaksi podvědomě by čtenář očekával, že k tak náročnému životnímu stylu se budou rozhodovat spíše muži – ani jedna si přitom nestěžuje na leckdy těžké podmínky.

Dva ze zpovídaných, dvojčata František a Ondřej Klišíkovi, tvoří mezi všemi výjimku, jsou totiž skutečnými šumavskými rodáky – ovšem je jasné, že i kdyby se narodili třeba v Praze, na Šumavě by nakonec stejně skončili. Ostatně, oba v Praze nějakou dobu žili. A opustili ji a vrátili se na „svou“ Šumavu.

Vnitřní cesta

Byla řeč o podnětu k zamyšlení. Neodbytně se při četbě opakovaně vynořuje otázka: A co ty, také bys byl ochoten opustit městské pohodlí, všemožné sociální i jiné vazby a žít jako oněch osm statečných? A pokud ano, vydržel bys to? A za jakou cenu?

Právě v těchto otázkách, které čtenáře napadají, je jeden z velkých kladů Palánovy knihy, nemluvě o citlivém, neinvazivním vedení rozhovorů a přiblížení osudů lidí, o nichž si může někdo myslet, že to jsou pouhopouzí magoři, možná asociálové – jiný v nich naopak může najít mnoho inspirací. A nemusí nutně skončit zrovna na Šumavě, protože (a také o tom se v knize mluví) vnitřní cesta je nejdůležitější.

Fotografický doprovod profesionála Jana Šibíka bohužel snahou o „Umění“ někdy připomíná kýčovitý kalendář, daleko autentičtěji a lépe, v souladu s duchem knihy, tak vyznívají fotografie, které kamerou obskurou vyrobenou z kartonové krabice pořizuje jeden ze „samotářů“ Roman Szpuk.

Nahrávám video
Kniha o šumavských samotářích
Zdroj: ČT24

Aleš Palán, Jan Šibík: Raději zešílet v divočině, vydalo nakladatelství Prostor, 2018.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 22 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...