Recenze: Roubík. Snøhetta. Rom. Arfo

Nikdy jsem nechtěl psát o Martinu Roubíkovi takhle a v takovéhle situaci. Nikdy mne nenapadlo, že budu muset vynaložit mnoho úsilí, aby zpráva o jeho první pořádné výstavě v Praze nebyla současně i jeho nekrologem. Přesto to všechno musí být v minulém čase. Výstava v Galerii Jaroslava Fragnera přibližující osobnost Martina Roubíka je možná nejvíce vzrušující architektonická výstava sezony. Otevírá oči a zasazuje Roubíkovu práci do pestrého a vzrušujícího puzzle vazeb, čitelných vývojových fází, podtextů, souvislostí, plánů i nerealizovaných snů či idejí.

Když nás seznámil v polovině  devadesátých let Emil Přikryl, připadal mi Roubík jako uzel emocí. Jeho výrazná kritičnost, obohacená dlouhým pobytem v zahraničí, souvisela s jeho rozhledem, nadhledem, vzděláním a zásadní poctivostí. O své práci na veřejnosti nijak zvlášť nehovořil, i když se za své projekty dokázal pořádně bít. Nepoužíval však zde obvyklé bratříčkování, jeho cesta (později spojená s nadanou architektkou Reginou Loukotovou) byla přímá i kostrbatá a přitom jasně profilovaná.

Don Quijote mezi architekty

Návštěvník výstavy, který doposud znal jeho účast v ateliéru Snøhetta, slavném zejména dvěma díly: Alexandrijskou knihovnou a Norskou národní operou, bude - jak se to v pasivních a neinformovaných Čechách děje často - překvapen. Výstava zasazuje Roubíkovu práci a dílo do vzrušujících souvislostí a profiluje obraz nadaného tvůrce a aktivního občana (pozor, to není fráze). Subjekty, kterými prošel či je spoluinicioval, jsou pro nás neznámé, jejich činnost příkladná a vzrušující. Výsledky, i když často na bázi účasti v soutěžích, přesvědčující.

Kurátor Petr Pištěk pojal prezentaci tak trochu jako literární sdělení – řada intimních výpovědí kolegů, známých či přátel skládá dohromady nejednoduchý obraz, otevřený, pestrý a bohužel také sebezničující.

Při i po prohlídce vás napadá – opět je pozdě. Běžná masová média s úrovní pavlačových drben na upadlém prvorepublikovém předměstí tak dlouho míjela eruptivní Roubíkovu osobnost, až se jim podařilo jej z běžné vědomosti a paměti vymazat. A přitom bylo stále o čem psát, bylo o čem diskutovat. Roubík byl živou součástí bohužel nefunkční občanské společnosti. Jeho komentáře, nápady a akce často připomínaly opravdu Dona Quijota.

Rád připomínám Roubíkův projekt velkého egyptského muzea pro Káhiru, který je snad nejzajímavějším architektonickým českým produktem devadesátých let, jeho snahu o založení soukromé kvalitní mezinárodní architektonické školy v Praze, účast na prohraném boji o novou Karolinu v Ostravě, jeho kritický pohled na mnohé špatné nebo hloupé projekty a realizace a korupci mezi tzv. lidovládou či jasnou analýzu kolabující soutěže na Národní knihovnu…

Jen krátká citace toho, co ve Fragnerově galerii uvidíte:

Dílo Martina Roubíka, který se kromě práce architekta v Oslu, které se z hloupých politických důvodů stalo jeho druhou otčinou, věnoval také uměleckým projektům a dalším aktivitám. V roce 1987 založil a několik let také řídil nadaci ROM for Arkitektur, zabývající se propagací architektury. Se stejnou skupinou stojí také za vznikem ateliéru Snøhetta, spolu s krajanem Jiřím Havranem rovněž založil fotografické studio – a později nakladatelství –  ARFO.

Snøhetta je renomovaný norský architektonický ateliér, který proslul již krátce po svém vzniku v roce 1989 díky překvapivému vítězství ve velké mezinárodní soutěži na budovu nové Alexandrijské knihovny. Již od svého vzniku se Snøhetta soustředí na spojení architektury a krajinářství. Architekti zabývající se krajinou a interiérem dnes tvoří celou čtvrtinu společnosti a přímo spolupracují s ostatními. Dnes má Snøhetta v pobočkách v Oslu a New Yorku celkem více než stovku zaměstnanců, z velké části cizinců, a pracuje na zakázkách po celém světě.

Nadace ROM for Kunst og Arkitektur (Prostor pro umění a architekturu) vznikla v roce 2005. Původní Galleri ROM for arkitektur, založená v druhé polovině osmdesátých let, a Institutt for Romkunst byly sloučeny do jedné neziskové organizace, která pořádá výstavy, semináře, workshopy a přednášky.

Současné nakladatelství ARFO založil Jiří Havran, přední norský fotograf architektury, pocházející z Československa, jako osobní firmu v roce 1996. Jméno původní společnosti zůstalo zachováno a byl k němu doplněn podtitul „Forlag for Arkitektur og Kunst“ (nakladatelství architektury a umění).

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Putina ve filmu hraje umělá inteligence i Jude Law

V lednu se shodou okolností dostalo pozornosti dvěma novým hraným filmům o Vladimiru Putinovi. Oba sledují jeho cestu k moci, každý ale jiným způsobem. V Polsku měl premiéru snímek s jednoduchým názvem Putin, který příběh ruského vůdce vypráví stylizovanou satirou i pomocí AI. Ve francouzské produkci se zase chystá politický thriller Mág z Kremlu, v němž byl pro roli Putina potvrzen Jude Law.
17. 1. 2025

Na Berlinale budou soutěžit dva české animované filmy

Česká kinematografie bude mít na letošním festivalu Berlinale zastoupení díky dvěma animovaným filmům. Světovou premiéru čekají loutkové Pohádky po babičce, natočené podle knihy Arntošta Goldflama čtyřmi režiséry. Do soutěže krátkometrážních snímků se po deseti letech od poslední české účasti dostal Kámen osudu od studentky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) Julie Černé.
17. 1. 2025

Zemřel režisér David Lynch, mistr matoucích filmů

Ve věku 78 let zemřel americký režisér David Lynch. Oznámila to jeho rodina. Lynch byl nominován na Oscara za filmy Modrý samet, Sloní muž a Mulholland Drive. Byl také spoluautorem televizního seriálu Městečko Twin Peaks. Jeho dílo se stalo v mnoha kruzích kultovním a inspirovalo množství napodobitelů, byť se svojí logikou snu vzpíralo jasným interpretacím. „Život je velmi, velmi matoucí, a tak by to mělo být dovoleno i filmům,“ sdělil v jednom z rozhovorů.
16. 1. 2025Aktualizováno16. 1. 2025

Celebrity kvůli požárům v Los Angeles pomáhají i kritizují

Devastující požáry v okolí Los Angeles zničily domov mnohým celebritám. Řada osobností se rozhodla pomoci finančně, třeba Leonardo DiCaprio nebo Beyoncé, některé také vyjádřily svůj názor na zvládnutí požáru. Ke kritikům patří například Mel Gibson. Negativní reakce schytávají influenceři, pokud sdíleli fotografie s ohněm za zády.
16. 1. 2025

Jsme zpátky a je nám jedno, jak se jmenujeme, hlásí The Prostitutes

Kapela The Prostitutes loni ohlásila překvapivý comeback a teď se ve zkušebně připravuje na koncerty a dokončuje nové album. Představila z něj už první singl.
16. 1. 2025

Jak fungovalo gestapo. Kniha přibližuje vedení nacistické policie

Fungování nacistické tajné policie v Protektorátu Čechy a Morava, její členy a jakou měli moc, shrnuje nová publikace s názvem Gestapo. Její spoluautor Jan Vajskebr z Ústavu pro studium totalitních režimů v Událostech, komentářích popsal, že se historici snažili zaměřit na velitelský sbor, který měl vliv na podobu tohoto bezpečnostního aparátu.
16. 1. 2025

Nejkrásnější knihou minulého století je Šumava umírající a romantická

Jak vypadají ty vůbec nejkrásnější knihy minulého století? Odpověď zjišťoval Památník národního písemnictví a projekt Identita. Odborníci ocenili deset knih. Za tu nejhezčí vybrali publikaci Šumava umírající a romantická od Josefa Váchala. Kniha z roku 1931 je neobvykle velká a váží kolem dvaceti kilogramů.
15. 1. 2025

Osm žen obviňuje Neila Gaimana. Nikdy jsem neměl nedobrovolný sex, reaguje

Britský spisovatel Neil Gaiman čelí obvinění osmi žen ze sexuálního obtěžování a znásilnění. Autor komiksové série Sandman či románu Hvězdný prach popírá, že by se kdy s kýmkoliv zapojil do sexuálních aktivit bez vzájemného souhlasu. V souvislosti s dřívějšími obviněními už byly pozastaveny seriálové adaptace některých jeho knih.
15. 1. 2025
Načítání...