Pseudonym Gregory Finn zapůsobí hlavně na fanoušky české indie-rockové formace Southpaw. Ačkoliv tato hudebními kritiky uznávaná kapela po třinácti letech své existence letos nadobro skládá zbraně, nemusí okolí truchlit dlouho. Z rozpadu Southpaw má česká scéna přece jen užitek. Frontman Jiří Burian totiž zásadně nespí na vavřínech. Král je mrtev, ať žije král! Přivítejte Republic Of Two, jeho nový projekt tvořící muziku, která není v českých luzích a hájích až tak obvyklá. Možnost křestu debutové alba dvojice Růžička/Burian se ve středu naskytla Paláci Akropolis. Jeho sál možná v době koncertu poprvé obsypaly židle. Vsedě šlo výjimečně lépe vychutnávat přímo fajnšmekrovský hudební zážitek!
Písničkář Ondřej Galuška opustil pódium celkem brzy. Ve svém repertoáru mohl zašátrat po více skladbách. „Nevím, jak byste na tohle chtěli tancovat,“ prohodil skoro provinile na adresu svých vybrnkávaných melodií. Jeho vyrovnaný hlas ukolébával všechny diváky do příjemné nálady a skvěle naladil přítomné na nadcházející sestavu.
Jindy obyčejné pódium nyní zabírala omšelá křesla, starý gramofon a zatím neposkvrněné malířské plátno. Mikrofony a zbylá technika jednadvacátého století do konceptu třicátých let nezapadala, nicméně bylo na co koukat. Když se do unavených křesílek posadili očekáváním nabití muzikanti, přítomní v sále zmlkli. Za necelou čtvrt hodinku ale diváci ústa zase otevřeli, ovšem jen proto, aby jim úžasem mohla spadnout brada. Ústřední dvojice Republic Of Two - Jiří Burian a Mikoláš Růžička - umějí zpívat, mají charisma, nápady na skvělé melodie, ale i na poetické texty. Oprostili se i od „české angličtiny“. Neexistuje nic, co by jejich vystoupení chybělo.
Svůj styl vymezují jako indie-folk. Neexistuje ale nic pozemského, co by jejich um dokázalo popsat. Tohle zkrátka musíte slyšet! Že jsou dvě kytary nuda? Růžička s Burianem nenechali nic náhodě a ke koncertování si přizvali kromě basové kytary i cello, které odnášelo fanoušky do dalekých hrdinských bájí. Terezie Kovalová se se svým nástrojem nedávno objevila i na akustických žních the.switch, nyní ale dostal prostor i její zpěv. Perfektně ladil s mužskými hlasy, a vtiskl tak kompletnímu projevu kapely punc snění.
Jsou to právě snové melodie, jimiž duo autorů okouzlilo celý sál. Zaznělo i pár písní od Burianovy domovské skupiny Southpaw a do akustické podoby byla přetransformovaná i píseň z Burianovy sólovky So Low.
Desku Republic Of Two Raising The Flag čekalo tradiční zmáčení obyčejným šampaňským. Jeho křtitelé už tak obyčejní nebyli. Kateřina Winterová a Jan P. Muchow, tedy kompletní sestava Ecstasy Of St. Theresa, toho sice moc nenamluvili, ale jejich následný hudební vstup to zcela vynahradil. S headlinery si totiž navzájem prohodili písně a každá kapela zahrála skladbu té druhé, samozřejmě ryze ve vlastním provedení. Mezitím se malířské plátno zaplňovalo abstraktním výtvorem, který v „přímém přenosu“ vytvářel Aleš Růžička.
Vrcholem večera byly např. skladby Pillow či All I Can Hear Is Gunshots. Duo Růžička/Burian má před sebou světlou budoucnost. Snad v Česku pochopíme, že vytvářejí jedinečnou hudbu, kterou by jim mohli závidět i v zahraničí. Pokud ano, nemusí být Raising The Flag bílým praporkem, ale vítěznou vlajkou.
