Jak Luke Skywalker v průběhu děje pro jistotu sám upozorňuje, v nejnovějším filmu ze série Star Wars není téměř nic tak, jak si myslíte. Poslední z Jediů vtrhává do českých kin 14. prosince a v neutuchajícím až zběsilém rytmu nečekaných zvratů, překvapivých zlomů a šokujících proměn je zakódována nejen síla, originalita a drive téhle epizody, ale rovněž neuvěřitelná spousta divácké slasti a chvíli hřmících a vzápětí ševelících emocí, které není možné na první dobrou všechny vstřebat.
Jakkoli jsem z prvních kusých ohlasů vyvolených, kteří na sklonku minulého týdne absolvovali světovou premiéru v L.A. (a svěřili své pocity sociálním sítím) přibližně věděl, do čeho jdu, stejně mě nezadržitelně pohltil stav divácké blaženosti prolnuté respektem k těm, kteří to takhle razantně odpálili. Navzdory stopadesátiminutové stopáži nemají nové Hvězdné války hluchá místa ani odpočinkové time outy.
Poté, co jsme z původní trilogie Star Wars (Nová naděje, Impérium vrací úder a Návrat Jediů) odskočili do trojdílné prequelovky (Skrytá hrozba, Klony útočí a Pomsta Sithů), naskočili jsme znovu do chronologického módu, který v roce 2015 zahájil snímek Síla se probouzí, na nějž Poslední z Jediů přímo navazuje.
Odboj má stále více mrtvých hrdinů, Rea stále menší šanci, že ukecá Skywalkera, aby se vrátil, a démon zla Snoke (proti jehož odpornému designu má Serkisův Glum z Pána prstenů eleganci manekýna) stále větší šanci, že se zmocní celé galaxie. A víc vám k ději neřeknu, protože spoilerovat je v tomto případě hrdelní zločin, páchaný na vašem diváckém zážitku.
Dobří záporáci
Nebojovat s tím, co nenávidíme, nebo zachránit to, co milujeme? Toť téměř hamletovská otázka, kterou osmička několikrát připomene. Kromě Hana Sola se v ní setkáme téměř se všemi figurami z předchozí epizody, které to tentokrát nemají snadné, protože tohle je likvidační válka na doraz, kde se nevyjednává, neberou zajatci a nepřijímá kapitulace.
Z početné sestavy mužských partů vyčnívá uzavřená, rozpolcená a s představou klidné smrti na svém ostrově na okraji galaxie se jen nerada loučící postava posledního Jediho Marka Hamilla, jejíž vliv na děj osudově graduje až do stejně silné jako překvapivé, emocionální a brilantně odrežírované pointy.
Tradičně dobře jsou na tom záporáci, představovaní (již zmiňovaným) Andym Serkisem, jehož tvář má kapotáž zrůdy, které je lepší se obloukem vyhnout, a Adamem Driverem, jehož Kylo Ren se sice snaží vzbudit pocit, že je lepší než je, ale ve skutečnosti by stejně nejradši nechal všechny staré zemřít, aby mu uvolnili místo.
Na dámské frontě Star Wars pak odvádí slušnou hereckou i atletickou práci jeho sparingpartnerka Rey alias Daisy Ridleyová, která celou dobu věrohodně směřuje k tomu, aby konečně zjistila, kam patří. A zvláštní kapitolou je poslední nostalgická vzpomínka na Leiu kultovní Carrie Ficherové, která zemřela po dotočení filmu loni v prosinci. Z nových figur se nedá přehlédnout pokoutní lamač kódů Benicio del Toro, s nímž byste asi nechtěli ztroskotat na opuštěné planetě.
Na plný galaktický plyn
Filmař Rian Johnson vstoupil do projektu Star Wars jako vskutku galaktický režisér a scenárista, který jede na plyn od první sebevražedné bojové sekvence, hraje si s vymazleným timingem akčních scén (viz mise posledního povstaleckého bombardéru), které střídá s mystickými a magickými scénami. Bez problémů zvládá paralelní střih několika dějových rovin, v němž neztrácíte orientaci, byť se střídavě přetahují o vaši pozornost.
Po celou dobu jede na plný tah, v hyperprostoru se dějí nevídané věci a jeho Poslední z Jediů šlape bez slitování a bez oddychu (nadstandardní stopáž mi absolutně nevadila). Tahle palba má velice solidní základ v brilantně postaveném scénáři, kde se jen těžko hledají nelogické přešlapy (a to je přitom, jak je stopáž nabitá dějem, co říct). ILM odvádí vizuálními efekty svůj standardní nadstandard a všechno to rámuje převážně hřmící partitura Johna Williamse.
Nejen pro fanklub
Celkově velké filmové potěšení (a to nejen pro skalní členy fanklubu), velký spektákl, velká zábava a velké očekávání, co bude příště (snad opět za dva roky na Vánoce a zřejmě znovu v režii J. J. Abramse, stejně jako předchozí Síla se probouzí).
Poslední z Jediů je super vánoční dárek, který nám navíc říká, že bez ohledu na minulost se nakonec stejně staneme tím, čím se máme stát, že nikdo není nikdy úplně ztracen a že nakonec stačí jen zachránit jiskru, která může v budoucnu zažehnout oheň. Tak šťastnou cestu povstalcům do další epizody a šťastnou cestu do kina vám šťastným, kteří máte tenhle galaktický ohňostroj teprve před sebou. Nedopusťte, aby vás minul, smiřte se s tím, že jednou vidět možná nestačí – a ať vás provází síla!
