Recenze: Po Nedotknutelných přicházejí Výjimeční. Vincent Cassel pečuje o autistické pacienty

Tvůrci populárního francouzského snímku Nedotknutelní, který slavil úspěch po celém světě, natočili nové filmové pohlazení s názvem Výjimeční. Příběh urputného Bruna v podání charismatického Vincenta Cassela, který vede organizaci starající se o těžké případy lidí s autismem, lze zařadit do stejné škatulky jako předchozí film. Opět se zde snoubí těžké životní příběhy, předvídatelný příběh a laskavý humor.

Bruno vede neziskovou organizaci pečující o autistické děti i dospělé. Na případy, které jiné spolky odmítají, opakovaně vstřícně odpovídá, že „to nějak vyřeší“. A tak se mu kupí případy, práce, papírovaní a dochází mu i kapacity. Každý okamžik svého dne věnuje péči o pacienty. To se podepisuje i na jeho osobním životě, který jednoduše nemá, což dokládá několik schůzek, ze kterých kvůli naléhavým případům utíká.

Parťákem a jeho nejlepším přítelem je Malik, jenž zaškoluje nové pečovatele z řad sociálně vyloučených dospívajících. Do skupiny přichází i Dylan, poněkud tajemný a vzpurný hoch, který se nakonec prokáže jako citlivý osobní asistent. Dostává na starost případ chlapce Valentina trpícího těžkým postižením autistického spektra.

Do téhle situace navíc vstupuje generální inspekce, která vyšetřuje Brunovu organizaci. Přestože funguje několik let, nemá příslušná oprávnění. Bruno se dostává do boje o nic menšího, než je podstata jeho života.

Stále stejný příběh

Kdo viděl Nedotknutelné a užil si je, bude pravděpodobně nadšen. Komu se Nedotknutelní zdáli jako až příliš laskavý a předvídatelný film, pocítí pravděpodobně totéž i u nového snímku.

Režiséři Olivier Nakache a Eric Toledano mají talent pro vykreslení pozadí příběhu a prostředí, ve kterém se jejich hrdinové pohybují. Nelze jim vytknout nepřesnosti v prostředí autistických případů. Dva roky studovali podobnou organizaci ve Francii, a tak se v zobrazované problematice orientují. Tvůrci ale divákovi předkládají jen ty nejtěžší případy autistických pacientů, což lze vnímat jako prvoplánovou metodu, jak diváka dojmout ještě dřív, než dojde na nějaký příběh.

Dějová linka snímku přitom též trpí. Scénář, který napsali sami režiséři, kopíruje princip „success story“. Životem těžce zmítaný hrdina bojuje (pochopitelně s humorem) o dobrou věc, nemá to jednoduché, po cestě napraví i ztracenou duši, aby nakonec dosáhl svého cíle. Takovou anotaci bychom mohli použít i na Nedotknutelné. Nakache a Toledano vypráví stále stejný příběh a to naprosto totožným způsobem. Liší se pouze prostředí našich hrdinů.

Předpokládejme, že výběr dějového pozadí nebyl kalkul, ale upřímná snaha o zobrazení palčivého problému. Pak ale musíme konstatovat, že se nepotkal s úspěchem. Před třemi lety natočený dokumentární film Miroslava Janka Normální autistický film poslouží jako příklad lépe uchopeného tématu. Nezáleží na tom, že Jankův film je dokument, nebo že se věnuje pouze případům Aspergerova syndromu. Režisér se zaměřuje na hrdiny samotné. Nenechal nikoho „normálního“ vyprávět za ně. Dal nahlédnout do jejich životů, do jejich vnímání světa.

A to se tvůrcům Výjimečných zoufale nedaří. Jedním z pokusů, jak docílit zmíněného, jsou scény těžce postiženého Valentina. V tomto případě režiséři zkouší předložit divákovi svět perspektivou Valentina samotného. Výsledkem jsou ale až příliš stylizované záběry z osobní perspektivy chlapce – rozostřený obraz, s nakloněnou kamerou a silným pískáním ve zvuku. Celé to působí jako představa „normálních“, jak autisté vnímají svět. Nehledě na to, že nám předkládají pouze to, co chlapec vidí. O vnitřním prožitku a vnímaní nemůže být řeč.

Výjimeční, režie Olivier Nakache a Eric Toledano, 2019
Zdroj: Bioscop

Příliš mnoho konců

Tvůrci filmu mají (snad) upřímnou snahu tematizovat ve filmu žhavý společenský problém. Celá jejich ambice ale působí spíš vypočítavě. I proto, že vyprávěcí linka je místy drásavě předvídatelná. Příběh trpí i zbytečnou doslovností, jako příklad může posloužit samotný závěr, který má přibližně pět konců. Režiséři se neubránili pokušení uzavřít všechny jednotlivé příběhy. Zbytečně tak zobrazují, jak dopadne každá z postav, přičemž výsledek je u všech stejně smířlivý.

Navzdory evidentní snaze býti filmem se společenským přesahem a apelem, jsou Výjimeční spíše romantickým snímkem. Zajímavé téma si režiséři vzali jako rukojmí, kterým se snaží ospravedlnit jinak předvídatelný film kategorie dojímavé hollywoodské produkce. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Muse na desátém albu zachytili signál z vesmíru

Anglická skupina Muse vydává desáté album. Kapela ve své hudbě dlouhodobě čerpá ze sci-fi motivů, její tvorba bývá řazena do žánru vesmírného rocku. Na nové desce The Wow! Signal odkazuje k mimozemským civilizacím.
před 21 hhodinami

VideoAbych psal, musím být rozzlobený, říká punker Wattie Buchan

Skotští punkeři The Exploited vydali poslední album před více než dvaceti lety. „Důvodů je mnoho. Prošel jsem si depresí. Abych mohl psát punkovou hudbu, musím být rozzlobený. Přitom jsem už dlouho šťastný,“ vysvětlil frontman kapely Wattie Buchan. Rozhovor České televizi poskytl při vystoupení na festivalu Mighty Sounds v Táboře.
29. 6. 2026

VideoOdbourává stres a uklidňuje. Projekt chce ke čtení přitáhnout více Čechů

Čtení považuje za prospěšné přes 80 procent populace, zároveň však téměř třetina dospělých nezvládne ani jeden titul za rok. V průzkumu to zjistila iniciativa Čteme za nároďák. Její strůjci chtějí k literatuře – kvůli jejím přínosům – přivést víc lidí. I krátká chvíle s knihou podle nich odbourává stres a stimuluje pozornost. Vědci si všimli, že děti chtějí číst o svých konkrétních zálibách, při výběru knihy je proto důležité zjistit, co je vlastně baví. Děti-čtenáři pak bývají podle výzkumů v budoucnu úspěšnější i spokojenější. Benefity pokračují v dospělosti, četba podporuje empatii, uklidňuje a zlepšuje koncentraci. Odborníci doporučují začít třeba stránkou denně, dospělí si mohou zdravý návyk vybudovat právě během čtení se svými dětmi.
29. 6. 2026

Varšavská výstava představuje surrealismus jako politickou zbraň proti fašismu

Nová výstava ve Varšavském muzeu moderního umění představuje surrealismus nikoli jako snovou fantazii, ale jako politicky angažované hnutí, které vzniklo v přímém protikladu k fašismu, nacionalismu a kolonialismu. Výstava potrvá od 26. června do 10. ledna 2027.
28. 6. 2026

Janssonová zůstala především autorkou mumínků

Od úmrtí finské spisovatelky a kreslířky Tove Janssonové uplynulo 27. června čtvrtstoletí, její dílo však stále žije a s velkou určitostí i bude žít – v příbězích o mumíncích totiž přivedla na svět postavy, jež od svého zrodu nepřestávají oslovovat stále nové generace čtenářů.
27. 6. 2026

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
26. 6. 2026

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
26. 6. 2026

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
25. 6. 2026

Evropský pohled