Recenze: Ode dna

Divadlo DNO, během několikaměsíčního sběru nápadů a asi tří týdnů intenzivní práce na nové látce, připravilo svůj původní projekt pro loď Tajemství. Představení Ode dna, které premiérovalo minulý měsíc, nyní uvádí v dalších reprízách. Hraje se na zádi lodi, zabydlený prostor akceptuje zvuky parníků i tramvají z okolí náplavky u Rašínova nábřeží v Praze 2. Velká voda přináší několik ztroskotanců s jejich obvyklými rituály. Příběh zachycuje dva bratry a dvě sestry (Jiří Kniha, Marie Jansová, Irena Kristeková, Vítek Maštalíř) na rozbouřeném moři po potopě. Jsou spolu na voru, možná jediní na světě.

V inscenaci se prolíná stereotyp neutěšených hodin plavby s fantazijním světem mořských sirén. Režisér Jakub Šmíd (autor i ostatními obalované kostry textu) zvolil prostředky alternativního a pohybového divadla, k nimž má divák k dispozici ještě dialogy, v několika pasážích improvizované.

Tradiční scénická náhražka vody- igelit, zaplňuje přední část jinak reálné lodní scény. Protagonisté se pod ním, celkem předvídatelně, schovávají ve vlnách. Herci využívají horizontální kovovou konstrukci, na níž, mimo jiné, křídou zapisují dny, nedobrovolně odžité na moři. Perspektivu jeviště určuje záď lodi, její autentické prostředí. Skutečná voda, která je zde také přítomná, obrazově i zvukově dokresluje téma hry.

Tajemství mořského dna

„Na hladině plavaly stoly, postele…“, uvádí autorský text, který je doplněn živou hudbou (klarinet, zpěv: Jan a Bára Kratochvílovi) kapely DVA. Mimochodem, originální hudba patří k nejsilnějším dojmům z představení. Civilně pojatá bezprostřednost dne (holení, toaleta, cigaretka, jídlo…) kontrastuje s beznadějí a záludnostmi nekonečné hladiny. Pohybové pasáže působí divadelně, ale méně přirozeně než ty všednodenní. Každá z postav má svou oblíbenou aktivitu. Jedna ze sester si na voru založí zahrádku, starší bratr, „táta výpravy“, chytá ryby jako na dovolené a dodává ostatním optimismu. Na voru panuje občasná ponorková nemoc, nálady se střídají. K tomu se mladší bráška zamiluje do mořského přízraku. Vlastně jde o vodní psychodrama s černým humorem a filmově dekadentní scénou se zpěvačkou (pod vodu nečekaně zmizelou sestrou). Zpěvačka přináší do mořského baru „model světa“, totiž maketu divadelní scény s diskotékovou koulí. Škoda, že právě v tomto případě nebyl zpěv dostatečně nazvučen, protože sugestivnost obrazu se povedla a tanec hlavních hrdinů s mrtvými syrovostí předčí Titanic.

Když se ztratí ségra, „nezbývá než prozkoumat dno“. Herci si obléknou žluté pláštěnky s legrační výstrojí a vyrazí na průzkum. „Tajemství mořského dna, to jsou ty věci, které chci prokouknout,“ říká jedna z postav, slyšíme racky a z věčně slané vody všechno vlhne a rezaví. Holínky, hadry, modré zástěry, figurína záhadného trosečníka, nefunkční žehlička, umělý déšť. Scénografie Radky Vyplašilové využívá svěřeného místa a nezanese ho ničím nadbytečným, ostatně na vor se toho stejně nevejde příliš. Snad jen ta „igelitová voda“ působí vedle té skutečné přeci jen uměle.

Hraje se bez přestávky, po skončení nedlouhé produkce se můžete jít nadechnout ozónu na záď lodi k maringotce a zkusit si repliku starší sestry o tom, že: „Svět je jenom lesklá klouzavá voda“. Odrazit se Ode dna lze na lodi Tajemství 21., 22. a 24. září od 20,30h.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 21 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...