Recenze: Nové album Tara Fuki je nápaditá sbírka Motyle

Tara Fuki přišli s albem Motyle. I na šesté desce v pořadí se duo zpívajících nadále drží svého charakteristického zvuku, a to včetně převažující polštiny. Jen vše opět posouvají dál.

Předcházející album Winna vyšlo v roce 2014. Nesvědčí to možná o přílišné aktivitě, zvláště když si uvědomíme, že svůj debut vydali Tara Fuki v roce 2001, a šest desek za téměř dvacet let, to skutečně není mnoho. Na druhou stranu každé z jejich alb bylo jedinečné, nebylo uspěchané a přišlo v pravý čas, zkrátka bylo vyzrálé.

V případě Tara Fuki je zároveň nutno připočíst skutečnost, že Andrea Kostankiewicz-Nazir žije již dlouhá léta ve Francii, což společné tvorbě jistě nenapomáhá, nemluvě o současných kovidových bariérách. O to víc novinka potěší.

Žádný prvoplánový smutek

Úvodní Kdyby sice začíná jako romantická etuda či violoncellový koncert, pak ovšem přijde zpěv, který tento dojem lehce rozmlží – nicméně ladění písně i její harmonie přesto zůstávají dosti melancholické, a to včetně textu. A dlužno dodat, že to samé platí pro řadu dalších písní.

Motyle
Zdroj: Tara Fuki

Texty, až na jednu výjimku původní, jsou velice osobní, intimní výpovědi, nečekejme však nějaký prvoplánový mollový smutek, byť své jistě dělá i samotný zvuk violoncell „naladěných co možno nejhlouběji“.

Promyšlené aranže

A mluvíme-li o zvuku, pro všechna alba Tara Fuki platí, že se duu dařilo přicházet s nápaditými aranžemi, díky kterým se vyhýbalo přece jen jistému omezení zvukové palety danému dvěma stejnými nástroji.

Krásný příklad toho, jak se Tara Fuki podařilo vyhnout monotónnímu zvuku, je skladba Rano – díky promyšlené aranži, kdy jeden z nástrojů spíše drží basy, jak to má v kapele na starosti basová kytara, zatímco druhé violoncello vybrnkává či hraje melodii, a také díky nápadité práci s vedením hlasů. Úvodem písně jen obě hudebnice skatují, do skatu pak jeden hlas drží melodii s doprovodem vybrnkávaných akordů.

Podmalováno Milošem Dvořáčkem

A k tomu přičtěme decentní zapojení elektroniky a perkusí hostujícího Miloše Dvořáčka a neustálé prolínání jak motivů, tak střídání způsobů hry – a máme pestrou nahrávku, jež dává zapomenout na jakékoli limity. Ještě k Dvořáčkově vkladu: jeho hra je v mixu decentně stažena, nahrávkám nedominuje, přesto je funkčně doplňuje, podmalovává a dodává jim vnitřní tep. Více jej slyšíme ve skladbě Rozmowy, ani zde však nevystupuje do popředí. 

S jistou komorností alba kontrastuje závěrečná píseň Samoty, jež navzdory názvu pořádně rockově zabouří, přičem neslyšíme náležitě vyostřenou elektrickou kytaru, ale zefektované violoncello.

A s podobnou otevřeností a nápaditostí přistupují Tara Fuki ke všem písním alba Motyle, jež je nahrávkou, která by rozhodně, i přes momentální nemožnost koncertního provedení, neměla zapadnout. Na to je až příliš poctivá a dobrá.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlín patří na týden designu

Ve Zlíně se koná týden designu. Mezinárodní festival do 13. května nabízí výstavy, módní přehlídky i workshopy. Akci nazvanou Zlin Design Week pořádá Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati.
včera v 16:07

Na Bartošku vzpomíná Eben, Trojan i Crowe. Ve Varech by mohl mít ulici

Velkorysý, charismatický herec i člověk se smyslem pro humor, opakuje se ve vzpomínkách na Jiřího Bartošku. Filmový a divadelní herec zemřel 8. května. O trvalejší vzpomínku usiluje petice, která se zasazuje o přejmenování ulice Moskevská v Karlových Varech na ulici Jiřího Bartošky. Ten byl několik desetiletí prezidentem tamního filmového festivalu. Na setkání s ním zavzpomínala i jedna z festivalových hvězd Russell Crowe.
včeraAktualizovánovčera v 15:08

Břečka, nebo budoucnost? AI obrázky v sobě mají morbidní odér, říká expert

Reklamy na plakátech, titulní stránky časopisů, ale i lidskoprávní kampaně – to všechno lze vytvořit pomocí obrazových generátorů, které nahrazují práci kreativců, grafiků či fotografů. Jejich práci ale předtím bez souhlasu vytěžily, podotýká v rozhovoru pro ČT24 reklamní fotograf Adam Bartas. Vizuální kultura se podle něj nenávratně mění, což prý přinese i inflaci tohoto syntetického obsahu.
včera v 11:30

„Obrovský frajer, rovný chlap“. Zemřel herec Jiří Bartoška

Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Filmografie tohoto herce, oblíbeného i díky charismatu, čítá desítky rolí. Zapsal se například v trilogii z pravěké Osady Havranů, jako lékař záchranné služby v seriálu Sanitka či v komedii Teorie tygra, za niž získal Českého lva. Přes tři desetiletí stál také v čele filmového festivalu v Karlových Varech, který po sametové revoluci pomohl znovu vybudovat.
8. 5. 2025Aktualizováno8. 5. 2025
Načítání...