O Damianu Haleovi se říká, že je mužem, který postavil New York. Vybudoval od základů své impérium a to, co vytvořil, ho činí nesmrtelným. Jenomže právě teď mu na záda dýchá Zubatá. A jemu (v duchu allenovského bonmotu) dochází, že nechce být nesmrtelný skrze své dílo, ale proto, že prostě neumře! Na účtech má miliardy, v kartotéce svého lékaře diagnózu rakovina a v ruce kontakt na dr. Albrighta, který to může možná zařídit. Takový je film Nesmrtelný.
Převlékání kůže a komfortní, dovádivé bytí v novém, neopotřebovaném těle, je lákavá sci-fi disciplína, která navíc příjemně škádlí přirozenou lidskou touhu o životě po životě. Když se všechno správně uchopí, přihodí se jedna letitá hvězda a jedna hvězda v nejlepších letech, zakvedlá se to vlažným, romantickým vztahem s latinskoamerickou krasavicí a holčičkou, která chce zpátky svého tátu, je o zájem diváků postaráno. Na tohle evidentně vsadili tvůrci Nesmrtelného, kteří se snaživě tváří, že nám předkládají inteligentní scifárnu, jež je ale (řečeno slovy dr. Albrighta) spíše jen „prázdnou schránkou“.
Někdo musel zemřít, aby on mohl dál žít
Musím se přiznat, že dokud to zpočátku rozjížděl autentický Ben Kingsley, bavilo mně skoro všechno. Když si to v lacině naaranžovaném doupěti dr. Albrighta v CT skenerech prohodil Kingsley s Ryanem Reynoldsem, začalo to jít, díky tupému, neinvenčnímu a vlažně akčnímu (jedním slovem blbému), scénáři, jemuž se Singhova režie disciplinovaně podřídila, pomalu, ale nezadržitelně do kopru. Bratři Alex a David Pastorovi postavili řídký scénář bez vlastních nápadů, na dvou premisách: Nesmrtelnost může mít fatální vedlejší důsledky a žádný pořádný pokrok neexistuje bez obětí. Svůj slepenec mixují zčásti jako sci-fi a zčásti jako akčňák s tisíckrát omletou hoňkou na ústředního hrdinu a žádnou díru do scenáristického světa s ním určitě neudělali.
Indický režisér a videoklipař Tarsem Singh (Cela, Sněhurka) to tentokrát příliš nerozbalil, což platí i o jeho pověstném vizuálu. Nedosáhl tak ani na Frankenheimerův originál Znovuzrození (1966), nominovaný na Oscara za černobílou kameru, ani na nedávnou, artově laděnou sci-fi Ex Machina Alexe Garlanda. Slušně sestavený casting nemá příliš co hrát, navíc Ben Kingsley vysublimuje dřív, než začne naplňovat očekávání, která nastolil, sympaťáka Ryana Reynoldse nutí scénář potloukat se od ničeho k ničemu, záporák Matthew Goode je sice konzistentně hnusný, ale v zásadě fádní, spolehlivý kámoš Victor Garber je prostě spolehlivý a sexy Natalie Martinezová, namíchána z americkokubánských genů, je příjemný bonus pro znovuzrozeného Damiana a osvěžením vlažné pointy, situované do Karibiku.
Nesmrtelný je divný film o výměně identity, žádná razantní šleha, spíše je takové plácnutí do stojatých vod žánru, které příliš nezčeřil a jeho cesta mezi utrápenou sci-fi a unavenou akční žánrovkou, jíž chybí drive i překvapivý zvrat, je fádní, předpověditelná a zrovna moc se toho na ní neděje. Když začne cítit, že se ztrácí a je mu u paty, jestli je někdo mezi ním a totálním zapomněním (protože zapomenout je možná právě to, co chce), budete s ním tenhle pocit radostně sdílet. Signalizuje totiž, že jeho i vaše utrpení se blíží milosrdnému konci, v němž se Nesmrtelný odpoutává nejen od své tělesné schránky, ale i od svého diváka, kterého měl původně docela na háku.
