Recenze: Mimi Fortunae / Kytice

Soubor, který má za sebou řadu zahraničních zkušeností z Francie, Anglie, Indie, USA nebo Jordánska - Taneční divadlo Mimi Fortunae - oslavil své pětadvacetiny. Nejdříve v Divadle Bolka Polívky v Brně, poté, prvního dubna, pražskou premiérou v Divadle Na zábradlí. Slavil Kyticí Karla Jaromíra Erbena, respektive jejím výrazově akčním scénickým pojetím. Kompozici charakterizuje pohyb, tanec, zpěv a doprovodné básnické slovo. Podle tvůrců, jimiž jsou Hana Smičková-Látalová, Zuzana Solčányová a Slavoj Látal, jde v nové Kytici o vytvoření sugestivního, mírně hororového tvaru, který diváky místy i rozesměje.

Scénický tanec kombinuje Mimi Fortunae s dalšími žánry tak, že je inscenace dostupná širokému spektru diváků a vhodná i pro dětské publikum. To jistě ocení pestré kostýmy a masky Miroslavy Staré, které dominují jednotlivým obrazům. Zvolené látky užívají možností organzy, záclonoviny, barevných stuh. Výtvarnice přiznává lesklé taneční trikoty a na ně vrství dobové oděvy. S nadsázkou ilustruje všechna prostředí vybraných balad, která diváci znají z četby, jiných divadelních zpracování či z výtvarně velkorysého filmu F. A. Brabce. V nedávné době diváky zaujala například znovu nastudovaná Kytice Jiřího Suchého (k padesátinám Divadla Semafor) nebo originální erbenovská adaptace Divadla Šumperk v režii Ondřeje Elbela.

Kytice v taneční vazbě

Předností Kytice je svižné tempo, které není dáno pouze tancem v choreografii Hany Smičkové-Látalové. Autoři dali baladické hře pevný zábavný rámec, v němž početná renesanční herecká společnost, v čele s principálem, obráží různé štace a hraje obvykle jen za nocleh a jídlo. Průvod herců, flétna, kytara, bezprostřednost replik v chvatu přípravy dalšího hereckého angažmá… Každý výjev startuje principál průpovídkou a gongem. Přehledná struktura děje, po třetím obraze (tedy přesně v půli) přestávka. Protagonisté Mimi Fortunae vedou diváky bezpečně a vlídně, příliš neexperimentují, pracují se srozumitelnými symboly. Zdařile vybraný reprodukovaný doprovod našich i světových skladeb umocní atmosféru dramatického děje. K zamyšlení svádí, zda by takto aktivní divadelníci dobře nepořídili s živou autorskou muzikou.

Svatební košile, Polednice, Vrba, Štědrý den, Dceřina kletba, Vodník. Choreografie všech balad se musely malému jevišti Divadla Na zábradlí přizpůsobit. Bylo znát, že je hra koncipována pro větší prostor, ale útulnost legendárního pruhovaného sálu umožnila dobrý kontakt s hledištěm. Navíc šlo o ojedinělý výroční večer, spojený s výstavou fotografií z historie souboru. Moderní scénický tanec ovlivnil MIMI FORTUNAE už koncem osmdesátých let. V době svého založení, v roce 1985, se divadlo zabývalo převážně historickým scénickým tancem a bylo u nás vůbec prvním uskupením tohoto směru. K jejich známým titulům patří tanečně-divadelní projekt Být či nebýt…?, osobitě pojaté Bolero Maurice Ravela, niterná choreografie Já, mystické taneční obrazy Keltský obřad Beltaine a Kult.    

Krásně hororová klasika                    

Polednici hraje muž, což je už téměř tradiční volba obsazení této strašidelné postavy. Recitace pokulhává za tancem, spíše jen z úcty k autorovi dokumentuje, co známe. Místy je figura nadbytečně dublována (Vodník), některé repliky říká sama, jiné za ní tlumočí v tu chvíli přicházející vypravěč. V každém z příběhů se střídá chór s tanečními sóly hlavních hrdinů. Diváci reagují na televizně pohádkovou scénu čarodějnic v barevných parukách, tančících kolem kotle (Vrba). Líbí se i parodické zařazení muže do skupiny baletek v tanci sněhových vloček (Štědrý den). K nejvíce působivým vážným místům děje patří smrt ženy v baladě Vrba, zlověstné vidění budoucnosti pod ledem ve Štědrém večeru nebo oběšení dcery v Dceřině kletbě. Povedená je hudební moralita „tance ctihodných“, lidských postav s prasečími hlavami. „Ctihodní jdou, mají sváteční procesí, pěkně růžoví jsou, svědomí jest jim hrou.“

O Erbenovi uvažovali manželé Hana a Slavoj Látalovi několik let, dvouhodinové představení ve své režii začali zkoušet letos na podzim. Hodilo se jim výročí dvaceti pěti let a metafora souboru, který tu káru táhne pořád dál. „Kytice je krásně hororová klasika. Předtím jsme hodně cestovali a dělali čistě pohybové věci, bez mluvení. Přidali jsme si kejklířské písničky, chtěli jsme, aby šlo o kompaktní, a přitom odlehčené tvůrčí představení, ne o jednu baladu za druhou. Cílem bylo oslavit kejklířství, komediantství a herectví jako takové,“ uvedla po premiéře Hana Smičková-Látalová, zakladatelka a umělecká vedoucí souboru.

Kde a kdy: 9. 4. 2011 Brno, ZOO; 28. 5. 2011 Praha, festival Mezi ploty.

  • Mimi Fortunae / Kytice zdroj: Archiv tanečního divadla Mimi Fortunae http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2451/245063.jpg
  • Mimi Fortunae / Kytice zdroj: Archiv tanečního divadla Mimi Fortunae http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2451/245062.jpg
  • Mimi Fortunae / Kytice zdroj: Archiv tanečního divadla Mimi Fortunae http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2451/245060.jpg
Načítání...