Jsem Ricki Rendazzová a tohle je moje kapela – The Flash s báječnou sólovkou sympaťáka Grega, který hraje úplně jako Rick Springfield, a navíc se zdá, že mě miluje. A tohle je příběh o tom, jak jsem se po létech na chvíli vrátila zpátky domů, abych napravila to, co jsem prošvihla, a pokusila se být současně rockerkou i mámou. Protože Nikdy není pozdě.
- „Noty“ k tomuto hudebnímu (skoro) komediálnímu opusu dodala oscarová laureátka, scenáristka Diablo Cody, která otevřeně přiznává, že reálnou předlohou pro figuru stárnoucí rockerky Ricki byla její tchýně Terry, která i jako šestinásobná babička pravidelně válí se svojí kapelou v New Jersey rokenrol. Ani tentokrát nenapsala blbý scénář, i když na Oscara to zřejmě nebude.
A kdo že bude vyprávět? Především oscarová, tvrdě pracující a tudíž vždy precizní Meryl Streepová, jež je ozdobou každého filmu, na který kývne. Její proměny jsou neskutečné. Nedávno jsme ji viděli jako elegantní, mocnou celebritu módního světa ve snímku Ďábel nosí Pradu a teď – v kožené bundě, upjatých kalhotách a martenskách, olepená korálky, řetízky a koženými náramky řádí v Nikdy není pozdě na pódiu se svojí rockovou kapelou The Flash.
A pak je tu ten, jenž tuhle rockovou rodinnou vypalovačku diriguje, režisér Jonathan Demme, držitel Oscara za kultovní Mlčení Jehňátek, jenž svůj vztah k rockové scéně vyjádřil již před léty dokumentem Stop Making Sense. Navíc bokem natočil i pár hudebních klipů, třeba pro Ricka Springfielda, takže mu tahle látka sedla a pro Springfielda se v ní našel ideální a vděčný part, v němž se může předvést jako charismatický herec i brilantní hudebník.
Ta právě dostala kopačky od své lásky, z čehož je úplně na plech, a tak se Ricki vydává do Indiany, aby ji přivedla na jiné myšlenky. Zanechala tam kdysi svého manžela a tři děti, aby rozjela svoji rockovou kariéru, která jí ale vynesla jen jedinou desku a vystupování v místním baru, jištěné prací v pokladně supermarketu. A teď se s nimi po létech znovu setká a vůbec si není jistá, jestli to zvládne.
V outfitu rockerky a s pocity probuzené matky
Nikdy není pozdě je vlastně docela jednoduchý příběh Ricki, která kvůli své (nevalné) hudební kariéře spoustu věcí zmeškala a teď se to snaží alespoň trochu dohnat. Hlavně je to ale film, kde Meryl Streepová vystupuje se svojí skutečnou dcerou, zpívá na jeden mikrofon s Rickem Springfieldem a hraje na akustickou i elektrickou kytaru v kapele, kterou Jonathan Demme pro tyto účely postavil a s níž nacvičila deset songů, které ve snímku autenticky zazní.
Na tohle se bude chodit, protože jinak tento příjemný a relaxační opus nabízí jen jednoduchou story stárnoucí rockerky. Žádné velké drama ani žádná velká legrace se tu nekoná, jen příběh, který si na nic nehraje, prošumí kolem vás, lehce pohladí po duši a dopadne tak, jak předpokládáte, což je nakonec docela dobře. Každý přece někdy potřebuje trochu lásky a trochu svobody – trochu drsné Ricki s něhou a pochopením v srdci.
Ve slušně sestaveném castingu dominuje skvělá Meryl Streepová, která je buď zázrakem přírody, nebo zázračným výsledkem práce maskérů (více než třicet let faktického věkového rozdílu mezi ní a její dcerou Mamií byste nikdy nehádali). Jonathan Demme tu nevytvořil žádnou převratnou pecku, ale zkušeně namixoval legraci i dojetí, takže jeho snímek je spíše melodramatický, nežli komický. Ricki se v něm sice trochu bojí, ale přesto vpadne do své bývalé středostavovské, seriózní rodiny jako vítr, který sice čeří klidné hladiny a cuchá vlasy, ale nakonec mu, ve velkém (a očekávaném) hudebním finále, rádi podlehneme.
