Recenze: Kouzelník

„Kouzlí, kouzlí kouzelník, vykouzlí vám za pětník žlutý šátek, rudou růži, ďáblu zaprodal svou kůži…“ Na úryvek z herecké rétorické hříčky a na to, že zázrak není trik, jsem si vzpomněla před pár dny v hledišti pražského A-studia Rubín, kde nyní kouzlí kouzelník Roman Štabrňák se svou temperamentní asistentkou Bárou Polákovou. Jejich rodinná show osvětluje zásadní rozdíl mezi kouzlem-trikem a kouzlem-zázrakem, které se povede, když se v něj doopravdy věří.

Příběh o chlapci se zvláštními schopnostmi se rodil kolektivně, Kouzelník byl napsán nejdříve rámcově jako scénář inscenace a postupně získával svou dialogickou podobu. „Napadlo mě, že bych se svým spolužákem z DAMU, hercem a profesionálním kouzelníkem Romanem Štabrňákem, udělal představení kombinující činohru s kouzlením. Stejná věc napadla asi před třemi lety Luďka Horkého, tehdejšího dramaturga Divadla ABC, což jsem předtím nevěděl. S Luďkem se známe z dětského vysílání České televize, tak jsem ho ke hře přizval, aby napsal její první verzi a na ní jsme pak pracovali,“ řekl po premiéře umělecký vedoucí Rubínu, dramatik a dramaturg Petr Kolečko.

Inscenační tým zahrnuje kromě dramaturgů i oba herecké představitele, režie se ujal Tomáš Svoboda. Zajímavostí je, že se jevištní situace po celou dobu zkoušely bez kouzel, zapojili je až dva týdny před premiérou. S výjimkou asistentky Polákové nikdo neví, jak „kejkle“ přesně fungují, Roman je jako správný iluzionista nemohl prozradit. „Kouzelník zná triky, v jádru jeho řemesla je potenciál určité cyničnosti a po této podstatě jsme jednoduše šli,“ doplnil ke vzniku hry Petr Kolečko.

Piknik na červené dece

Diváci jsou od počátku vtaženi do autentické přípravy vystoupení, během večera se jich několik dokonce vystřídá na scéně. Vidíme zblízka varietní rekvizity, králíka, hrdličky, oheň… Scénografii účelně navrhl režisér Tomáš Svoboda a zahrnul do ní i nápisy křídou na zeď. „Nejzajímavější bylo to, že jsem režíroval předměty a dlouho nevěděl, co některé z nich znamenají a co dovedou. Bavilo mě vše dostat do tvaru nesoucího příběh, který může na jednu stranu fungovat dojemně a na tu druhou jako show, při níž se diváci baví,“ uvedl režisér.

Petr Kolečko je zároveň dramaturgem Městského divadla Kladno, kterého je Tomáš Svoboda uměleckým šéfem, takže se brzy podobné typy projektů - spektakulárních představení (spojených se současnou dramatikou) - začnou objevovat i na kladenské scéně.

Gejzíry kouzel, jež vyprávění doprovázejí, posouvají děj a jednotlivé triky tvoří paralelu s momentálními proměnami vztahu kouzelníka a jeho asistentky. Romantiku pikniku na červené dece, kdy Roman krmí Báru hroznovým vínem a sní o budoucí kariéře, střídá rutina zájezdových štací s pachutí milostných dobrodružství s učitelkami tělocviku… Herci na zkouškách doplňovali repliky, improvizovali. Bára Poláková ztvárňuje asistentku, manželku, faráře, Štěpánku Haničincovou, učitelku a babičku. Zvládá rychlé převleky na jevišti, trochu zpěvu a akrobacie, s Romanem se znají z DAMU, jsou sehraní.

„Na začátku jsem kolegům některá čísla ukázal a časem jsme vypracovali dramaturgii kouzel,“ popisuje Štabrňák. V samotném příběhu prý autobiografie není, ale pravdivá je Romanova záliba v magii, kterou se zabývá už od dětství. „S kouzlením jsem začal asi ve dvanácti, třinácti letech. V té době jsem zašel za jedním mladým adeptem a zeptal se ho, zda existuje kouzelnická škola nebo kurz. Dal mi kontakt na Český magický svaz, kam jsem se přihlásil.“ Tak složil přísahu, zkoušky a začal jezdit na soutěže. Souběžně navštěvoval i dramatický kroužek a divadlo nakonec převládlo.

Romana Štabrňáka můžete potkat v Divadle Rokoko, v něm hraje také s Bárou Polákovou, a to v představení Monty Pythonův létající kabaret. Jinak působí především v Divadle Na Jezerce, kde účinkuje například v titulech Charleyova teta, Ženitba, Mandragora, Musíme si pomáhat. 

Mirákl v A-studiu si nenechte ujít. Uvidíte levitaci, zajímavý graf míry efektivity kouzel v závislosti na čase i odvrácenou tvář Štěpánky Haničincové. Zažijete ničím nepřikrášlený dabingový rozhovor cvičených hrdliček či sugestivní výstup s bednou smrti. První reprízy Kouzelníka připravilo malostranské A-studio Rubín na 7. 5. a 13. 5. od 19:30.

  • Roman Štabrňák v inscenaci Kouzelník zdroj: A-Studio Rubín http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1604/160351.jpg
  • Kouzelník zdroj: A-Studio Rubín http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1604/160354.jpg
  • Kouzelník zdroj: A-Studio Rubín http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1604/160350.jpg
  • Kouzelník zdroj: A-Studio Rubín http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1604/160357.jpg
  • Kouzelník zdroj: A-Studio Rubín http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1604/160355.jpg
  • Kouzelník zdroj: A-Studio Rubín http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1604/160352.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 21 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...