Divadlo v Dlouhé nastolilo čas válečného kabaretu. Premiéra Hovorů na útěku od Bertolta Brechta zasáhla všechny přítomné. Inscenace Jana Borny a Miroslava Hanuše přenese diváky do dráždivě dekadentního salonu čtyřicátých let, poskytne jim intelektuální azyl a zahrne je černým humorem drsných songů londýnského tria Tiger Lillies.
Recenze: Hovory na útěku neutíkají před ničím
Orchestr, složený z piána, kontrabasu, klarinetu, akordeonu a bicích, dodává šťávu svému okolí. Muzikanti v groteskním líčení, kostýmech a maskách, stejně jako kabaretní umělci vynikají expresí a bizarní image. Hudební a činoherní pasáže jsou přesně dávkované, avantgardní medikament zabírá perfektně. Výrazový zpěv herců není kulisou, ale rovnocenným vyprávěním, partnerskou protiváhou dialogických forbín stěžejních aktérů.
Volně žít, volně myslet
Představení uchopuje emigraci v její historické šíři a se současným uprchlickým či migračním přesahem. Dva krajané, co odešli ze země, se sešli v místě, kde čekají na přidělení pasu. Dočasnost jejich pobytu určuje podobu rozhovorů, týkajících se závažných kulturně-politických témat.
„Hovory na útěku nejsou hra, ale debata… Brecht je nedopsal ani nepřipravil k vydání, je to torzo. Ale torzo brilantní, které má skvělý jazyk i myšlenky,“ domnívá se jeden z hlavních představitelů, autor jevištní úpravy i hudebních textů Miroslav Hanuš.
Scénu Jaroslava Milfajta sledujeme shora díky – pro tuto příležitost – speciálně vystavěné elevaci. Schody kabaretního pódia lemují neony, nad jevištěm bliká poutač s nápisem Smích. Devět civilních výstupů, pojednávajících o pasech, zemích, praještěrech, vzdělávání, válce, vládě, informacích, národech a ctnostech, komentují titulky, zobrazené projekcí a nadbytečně zvýrazněné též hlasově. Rozpravy dvou mužů, sedících u omšelého stolu, osvěcují tři bílé „štychy“, party umělců a kapely mají efektně vytvořený koncertní light design.
Miroslav Hanuš o inscenaci (zdroj: ČT24)
V kontrastu jsou nejen filozofující a hudební část kusu, ale rovněž diskutující hrdinové. Oto Miloše Kopečného zastupuje intelektuální typ badatele, sepisujícího své paměti, Wintr Miroslava Hanuše zase žoviálního parťáka. Oba představitelé jsou výteční. V jednom z intermezz herce doplní dřevěná loutka, kromě velké knihy, termosky s čajem a esšálkem nevyužijí žádné další rekvizity. Zvolenou divadelní formu charakterizují rytmus a prolínání. Divák se nestačí divit, jak tento epochální půldruhé hodiny dlouhý výlet bez pauzy rychle uteče.
První reprízu Hovorů na útěku v Divadle v Dlouhé uvedou 27. prosince.