Recenze: Hledání ztraceného autora

Co je více: sláva románu, nebo sláva autora? Francouzský spisovatel David Foenkinos nepochybně ví, o čem píše. Sám je slavný dosti. Přesto v románu Záhada Henriho Picka přehání někdy tam, kde by mohl ubrat, a ubírá tam, kde by si téma žádalo více. Kniha osciluje mezi smíchem a pláčem, mezi satirou a hlubším významem. Není to pouze módní „román o románu“, ale zejména román o hledání ztraceného autora.

David Foenkinos (* 1974) publikoval svůj první román v nakladatelství Gallimard v roce 2002. Stalo se tak poté, co byl odmítnut v zásadě všemi ostatními. Mohlo by nás zajímat, že jedna z postav této knihy Inversion de l'idiotie (Idiocie naruby) si myslí, že je synovec Milana Kundery. Spisovatel ho navíc ubytuje a nejde mu i práci u Gallimarda. Toto šibalství, považované některými kritiky za poctu Kunderovi, je charakteristickým rysem Foenkinosova psaní.

Kniha nebyla dosud do češtiny přeložena, na rozdíl od jiných – zejména cenami ověnčené Něžnosti (La délicatesse), zfilmované Davidem Foenkinosem a jeho bratrem Stéphanem v roce 2011, v hlavní roli s Audrey Tautou.

Být čten a být pochválen!

Román Záhada Henriho Picka (Le mystère Henri Pick) je Foenkinosovou třetí knihou přeloženou do češtiny. Konečně se v ní můžeme seznámit s autorem, který se nezabývá pouze a jedině (poněkud harlequinskými) vztahy. Po Něžnosti a Erotickém potenciálu mé ženy se obloukem vrací k původnímu východisku své tvorby, totiž touze psát… a býti čten.

Nápadem, který tvoří jádro románu, je Knihovna nepublikovaných rukopisů. Ta opravdu existuje v americkém Vermontu, inspirovaná knihou Potrat: historická romance 1966 (Abortion: An Historical Romance 1966, česky vyšla v překladu Jana Jařaba až v roce 1993) amerického spisovatele Richarda Brautigana. V bretaňském Crozonu se k podobnému nápadu odhodlává místní knihovník. Odtud se odvíjí příběh rukopisu Henriho Picka a několika románových postav kolem něj, tvořící celkové balábile literární produkce, v níž se postavy smyšlené setkávají s těmi, které skutečně existují.

Foenkinos, bdělý čtenář Brautigana, tu ale nevzdává pouze poctu tomuto tvůrci, on se především zabývá otázkou, co tvoří to skutečné napětí, pro které čtenáři berou do rukou knihu. Grálem podle něho není samotná publikace, skutečnost, že k něčemu takovému došlo, ale opak publikování. Nejhorším násilím, které můžeme spáchat na spisovateli, není jenom ne-publikování jeho děl, ale najmě nechat ho upadnout do naprosté anonymity. To se ve Foenkinosově překladové novince také stává jedné postavě, která je klíčem k celému románu.

Jak už věděl František Halas, nejen básník chce být čten (a pochválen). To, zda k tomu dojde, rozhodne v románu talentovaná nakladatelská redaktorka Delphine.

Smích i pláč, kýč i travestie

Foenkinos promlouvá velmi přirozeným jazykem, v němž mísí banality s některými ostrými postřehy, aniž by se dvakrát zabýval tím, zda dosahuje čistoty stylu. Je to kniha k smíchu i k pláči. Autor volí ryze bulvární postupy, nebojí se vaudevillu ani kýče, aby dosáhl toho, co si předsevzal. Vysmívá se zvláště nakladatelské praxi, při níž nejde ani tak o kvalitu textu, jako hlavně o způsob, jak knihu prodat.

Spisovatelé, toužící po publikování, jsou aktivními účastníky provozu, jenž nezná slitování. V travestii ústí zejména popis úspěchu, jehož v románu dosáhne kniha zesnulého pizzaře Henriho Picka. Knihu vydává nakladatelství Grasset, největší konkurent Gallimarda, rukopis objeví Delphine právě v Bretani mezi odloženými rukopisy. Jaké tajemství, jaká záhada za tímto literárním trhákem stojí?

David Foenkinos dokazuje, že umí psát lehce, vážné otázky klade s oblibou vedle nicotných; z jeho psaní ale cítíme, že mu na samotném psaní velmi záleží. I on ví, že humbuk, který on sám dokázal uspořádat kolem svého psaní, zajímá někdy novináře více než dílo skutečné. Přesto vyznívá jedna z postav, stárnoucí a deklasovaný literární kritik Jean-Michel Rouche, pátrající po skutečném autorovi Pickova rukopisu, vlastně dosti dojemně. Stejně jako Foenkinsův pokus popsat svět, v němž se násilí tak často spojuje s morálním kýčem, ten svět bez lítosti, kde jsme nakonec všichni odsouzeni přežít.

David Foenkinos: Záhada Henriho Picka (Le mystère Henri Pick). V překladu Danuše Navrátilové vydalo nakladatelství Argo, 2018.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Porozumění, nebo démonizace? O vraždě francouzského učitele vznikl film

Nový francouzský film L'Abandon (Opuštění) vypráví o posledních jedenácti dnech života Samuela Patyho. Učitele, jehož sťal zradikalizovaný islamista. Premiéru měl snímek mimo soutěž na festivalu v Cannes a reakce na něj, jak se dalo předpokládat, jsou rozporuplné.
před 8 hhodinami

Život hudebníka je lepší ve dvou, míní bratrské klavírní duo

Nizozemští klavíristé, bratři Lucas a Arthur Jussenovi, patří k hostům letošního festivalu Pražské jaro. Pocházejí z rodiny hudebníků a vystupují spolu od dětství. V Česku se poprvé představili před třemi lety.
před 13 hhodinami

Obrazem: „Holubička" i královna. Čím vším byla oslavenkyně Iva Janžurová

Měla jsem štěstí na báječné lidi, autory a režiséry, říká o své herecké dráze Iva Janžurová. Na kontě má stovky divadelních, filmových a seriálových rolí napříč žánry. Fotogalerie, sestavená u příležitosti osmdesátých pátých narozenin této herečky, připomíná některé z nich.
před 17 hhodinami

Na hlavě státu záleží, říká Kosatík v souvislosti s knihou o Benešovi

Edvard Beneš se zasloužil o stát, zasloužil se taky o českou povahu? Takovou otázku si v nové knize O tom Benešovi klade spisovatel a historik Pavel Kosatík. Přináší v ní kritický pohled na druhého československého prezidenta. „Nejde o to ukázat viníka, ale také o propojení s národem. Nebýt toho zásadního propojení, tak by nevykonal to, co vykonal,“ vysvětlil Kosatík v Interview ČT24, kde se ho ptala Tereza Willoughby.
18. 5. 2026

Eurovizi poprvé vyhrálo Bulharsko s písní Bangaranga zpěvačky Dary

Ve Vídni se rozhodlo o vítězce mezinárodní písňové soutěže Eurovize za rok 2026 – stala se jí bulharská zpěvačka Dara, která uspěla s písní Bangaranga. Na druhém místě skončil Izrael, třetí bylo Rumunsko. Český zástupce Daniel Žižka se se skladbou Crossroads umístil na šestnáctém místě.
16. 5. 2026Aktualizováno17. 5. 2026

Na Zemi ráj neexistuje, jsme tak prohnilí, říká držitel Nobelovy ceny

Ve svých románech se zabývá tématy domova, vykořenění či kolonialismu. Držitel Nobelovy ceny za literaturu Abdulrazak Gurnah navštívil pražský veletrh Svět knihy. Nejprestižnější ocenění v oboru získal v roce 2021 jako teprve druhý laureát ze subsaharské Afriky. Je autorem knihy Ráj a v rozhovoru pro ČT24 říká, že na Zemi ráj neexistuje. Rozhovor s ním vedl Tadeáš Hlavinka.
16. 5. 2026

VideoRezignace na debatu o válce brzdí ruskou občanskou společnost, říká rusista

Souostroví Rusko ve válce proti Ukrajině je název nové knihy rusisty z Curyšské univerzity Tomáše Glance, jednoho z účastníků mezinárodního veletrhu Svět knihy. Tímto literárním počinem Glanc navazuje na předchozí publikaci Souostroví Rusko: ikony postsovětské kultury. Souvislost názvů podle něj přitom není náhodná. „To předchozí souostroví vznikalo před patnácti lety, za tu dobu se Rusko proměnilo velmi radikálně,“ řekl autor v pořadu 90' ČT24. Pojmem souostroví Glanc odkazuje na pojetí ruské identity, která není jednotná. Autor se v knize zabývá také tématem ruské umělecké scény v době války proti Ukrajině. „Kulturní pole se z velké části odvíjí tak, jako by se neválčilo,“ podotýká. „Myslím, že největší problém i pro vývoj občanské společnosti v Rusku je právě rezignace na rozhovor o válce,“ dodal Glanc. Pořad moderovali Nikola Reindlová a Jiří Václavek.
16. 5. 2026

Restaurování hrobek v egyptském Luxoru odhalilo malby z 18. dynastie

Po dokončení restaurátorských prací v hrobce Samuta v nekropoli El Chocha na západním břehu Nilu v Luxoru se znovu objevilo několik staroegyptských maleb. Fresky na stěnách komplexu zachycují výjevy z každodenního života, pohřebních rituálů i náboženské motivy egyptské civilizace z doby před zhruba 3500 lety.
15. 5. 2026
Načítání...