Recenze: Habermannův mlýn - „koprodukčního“ Juraje Herze nepálí

Vyřizování účtů mezi Čechy a Němci v poosvobozenecké euforii je i pětašedesát let po skončení druhé světové války politicky horkou bramborou, která pálí v prstech obě strany. Nicméně je jasné, že – ostatně jako při každé změně – přišli mnohdy při uplatňování biblického pravidla o zub i lidé, kteří si takové zacházení nezasloužili, a naopak ti, kterým mělo být naloženo, stačili včas a nepozorovaně převléct kabát. Režisér Juraj Herz onu divokou dobu zažil a zúčtovat s ní chtěl filmařsky i, říkáno bez patosu, lidsky více než půl století. Jeho zatím poslední film Habermannův mlýn je nejzajímavější právě v této osobní rovině. Bez ní zůstává snímkem, který neurazí, ale taky nijak zvlášť nenadchne.

Habermannův mlýn vznikl v česko-rakousko-německé koprodukci a „koprodukční“ je i sám Herz. Německo, potažmo Němci, dýchalo na krk českému chlapci židovského původu, narozenému v ne zrovna šťastnou dobu (1934), zároveň se stalo tmou pod svícnem, když se jeho rodina za války schovávala před transportem, a německé blízkosti využil Herz v 80. letech poté, co emigroval z tehdejšího Československa.

ROZHOVOR S JURAJEM HERZEM: Habermannův mlýn byl pro mě povinnost

Hodní jsou hodní a zlí jsou zlí

V Herzově snímku jsou hodní zlí Češi i Němci, problém je, že tím jejich charakteristika víceméně končí. Příběh odehrávající se v Sudetech v letech 1938 až 1945 nabízí četné podněty pro proměnu lidské povahy, Herz se ale drží poněkud plochého rozlišení. Navíc, ač záměrem bylo vyhnout se klišé, mnohých se ve ztvárnění postav dopouští – esesák je prototypem železného árijce, kolaborant od pohledu úlisný, opravdový přítel neváhající… Vymezená linka, po které se postavy pohybují, vede k nepřekvapivosti (většina se vždycky zachová, jak divák očekává), a sporadické vybočení působí spíš jako nepatřičný omyl než přirozeně.

Možnost překvapení ještě snižuje, že film je natočen podle skutečné události, které se v zásadních věcech drží, takže divák víceméně ví, kdo jak dopadne, navíc konec Herz naťukne už počáteční scénou odehrávající se v roce 1945. Je to škoda, protože větší plastičnost postav a méně doslovnosti by filmu dodalo na šťávě, která se do půlhodiny od začátku téměř vytratí. Neznamená to, že by byl Habermannův mlýn nudný, na to je jeho téma příliš zajímavé, jen místy poněkud suchý a mdlý bez ohledu na to, že se zrovna na plátně odehrává něco dramatického.

Nemálo k takovému dojmu přispívá i německý herec Mark Waschke v roli čestného a spravedlivého mlynáře Habermanna. Vedle Karla Rodena, který hraje jeho českého přítele, lesníka Březinu, působí tak trochu chudokrevně, kolikrát člověka napadne, jestli by nebylo bývalo lepší obsazení prohodit. Možná Waschkovi (za svůj výkon získal Bavorskou filmovou cenu) ale na nevýrazné bledosti přidává klasický český filmokaz – dabing. Některé scény jsou otitulkované a autentičnosti snímku by nijak neuškodilo, spíš naopak, kdyby titulky nahradily dabing u všech německých dialogů.

To nejlepší na konec

Habermannův příběh se odehrává v sudetském pohraničí. Vzrůstající popularita německých nacionalistů a především pak mnichovská dohoda otřese ve vesnici řádně česko-německými vztahy. Od lidí, kteří po generace žili v sousedství, události vyžadují, aby se přiklonili na jednu, nebo na druhou stranu, není možné zůstat „koprodukční“. Nelehkost takového rozhodování Herz ve své škatulkované na hodný-zlý ale celkem pomíjí. I přesto, že hlavní pozornost se soustředí na německého mlynáře, jehož nejlepší přítel je Čech, žena Češka, navíc po otci Židovka, a bratr zapálený pro bílé punčochy. 

Některé následující dějové zápletky vyplývající z nezáviděníhodné rodinné konstelace jsou – i přes jedenáct verzí scénáře (nebo právě proto) – postaveny na vodě. Část z nich (utajený židovský původ Habermannovy manželky) autoři evidentně potřebovali k posunutí příběhu k závěrečné katastrofě, část zůstala jen vedlejším přílepkem (dezerce mladého Habermanna), který měl jen utvrzovat už tak dost jasnou škatulku postav. Nicméně s blížícím se koncem snímek opět získává na tempu, které si Herz neodpustil zabrzdit všeříkajícím záběrem na ženu s křesťanským křížkem na krku, židovskou hvězdou na šatech a bílou páskou pro Němce na rukávu.

Všechno odpuštěno?

Všechny nedomyšlenosti, klišé a zbytečné doslovnosti zachraňuje ale pro divákovu přízeň Herzův osobní příběh, jenž za filmem stojí, a téma, které si zvolil. I s oběma očima zavřenýma by bylo troufalé tvrdit, že Habermannův mlýn je nadprůměrný film (vzhledem k jemu podobným i nepodobným snímkům i vzhledem k Herzově kinematografii), je zkrátka zajímavý. Příliš ne způsobem, jakým vypráví, ale tím, o čem vypráví. Nevyřizuje si účty, neporovnává míru české ani německé viny, nemíchá se do politiky. Herz předkládá divákovi skutečností inspirovaný příběh, jeden z mnoha, s trochu didaktickým poselstvím, že je třeba - ať se nám to líbí, nebo ne - přiznat si nečernobílost některých dějinných událostí, přestože nejsou zfilmovány dvakrát nejpestřeji.

Habermannův mlýn – režie: Juraj Herz; scénář: Josef Urban (autor knihy Habermanův mlýn), Wolfgang Limmer, spolupráce na scénáři: Jan Drbohlav; hrají: Karel Roden (Habermannův přítel Březina), Mark Waschke (August Habermann), Hannah Herzsprungová (Habermannova žena Jana), Wilson Gonzasel Ochsenknecht (Habermannův bratr), Zuzana Kronerová, Ben Becker, Jan Hrušínský, Andrej Hryc, Oldřich Kaiser aj. Do kin vstupuje Herzův film ve dvou verzích – české a německé. V tuzemských se začne promítat 7. října, začátkem ledna bude uveden v německé a rakouské distribuci, v listopadu pak i v amerických kinech.

Spolu s Habermannovým mlýnem do kin uvádí Bontonfilm na trh edici pěti filmů, které Juraj Herz natočil v 60. a 70. letech. První film edice - Spalovač mrtvol - vyšel koncem září, následují Petrolejové lampy, Morgiana, Deváté srdce a nakonec, 21. října, Panna a netvor.

  • Ben Becker a Wilson Gonzales Ochsenknecht ve filmu Habermannův mlýn autor: Larry Horricks, zdroj: KN Filmcompany http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1946/194565.jpg
  • Hannah Herzsprungová a Mark Waschke ve filmu Habermannův mlýn autor: Larry Horricks, zdroj: KN Filmcompany http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1946/194555.jpg
  • Mark Waschke ve filmu Habermannův mlýn autor: Larry Horricks, zdroj: KN Filmcompany http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1946/194554.jpg
  • Natáčení Habermanova mlýna zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/938/93745.jpg
  • Z filmu Habermannův mlýn zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/938/93733.jpg
  • Z filmu Habermannův mlýn zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/938/93731.jpg
  • Karel Roden (Březina) a Radek Holub (Mašek) zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/938/93738.jpg
  • Habermannův mlýn autor: Larry Horricks, zdroj: KN Filmcompany http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1946/194568.jpg
  • Habermannův mlýn autor: Larry Horricks, zdroj: KN Filmcompany http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1946/194562.jpg
  • Habermannův mlýn autor: Larry Horricks, zdroj: KN Filmcompany http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1946/194557.jpg
  • Juraj Herz při natáčení filmu Habermannův mlýn zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/938/93736.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kočka na kolejích v divadle Mana prověřuje lásku

Vršovické divadlo Mana sáhlo po psychologickém dramatu Josefa Topola Kočka na kolejích. Příběh o rozpadajícím se vztahu a lidské nejistotě v šedesátých letech proslavil herec Jan Tříska. Nové nastudování je příležitostí pro Bořivoje Čermáka a Emu Klangovou Businskou.
před 8 hhodinami

Studenti UMPRUM vezou do města módy textilní odpad

Studenti pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové (UMPRUM) představí na Týdnu designu v Miláně svou instalaci s názvem Wasted Waste. Na přehlídce designérských značek upozorňuje na narůstající objem textilního odpadu a neudržitelnou výrobu. Expozice inspirovaná třídírnou v Broumově ukazuje, že recyklace sama o sobě nestačí.
před 9 hhodinami

Knihou roku 2025 se stala Mariborská hypnóza

Mariborská hypnóza Dory Kaprálové získala ocenění Kniha roku 2025, hlavní cenu soutěže Magnesia Litera. Podle poroty v ní autorka postupy blízkými magickému realismu líčí příběhy skutečné i smyšlené. Literární ocenění se udělovalo v jedenácti kategoriích – od prózy či knih pro děti a mládež přes nakladatelský čin a překlady až po humoristické počiny.
včeraAktualizovánopřed 21 hhodinami

Pokračování počítačové hry Kingdom Come získalo cenu BAFTA za nejlepší příběh

Počítačová hra Kingdom Come: Deliverance 2 českého studia Warhorse získala cenu BAFTA v kategorii nejlepší příběh. V konkurenci pěti dalších nominovaných děl porazila i úspěšnou francouzskou hru Clair Obscur: Expedition 33, která v letošním ročníku získala cenu za nejlepší hru roku.
včera v 17:24

Zemřela francouzská herečka Nathalie Bayeová, držitelka čtyř cen César

Ve věku 77 let zemřela francouzská filmová a divadelní herečka Nathalie Bayeová, informovala s odvoláním na její rodinu agentura AFP. Bayeová natočila přes osmdesát filmů a spolupracovala s hlavními tvůrci francouzské nové vlny Claudem Chabrolem, Francoisem Truffautem či Jeanem-Lucem Godardem. Za svůj život získala čtyři francouzské filmové ceny César.
včera v 12:45

Zemřel Jan Potměšil. Hrál létajícího ševce či ve filmu Bony a klid

Ve věku šedesáti let zemřel ve čtvrtek herec Jan Potměšil. Ztvárnil řadu filmových a televizních rolí, byl také tváří dobročinných iniciativ a je spojen s děním během sametové revoluce. Potměšil byl od začátku devadesátých let upoután na invalidní vozík, v posledních třech letech se potýkal s vážnými zdravotními problémy. Kolegové na zesnulého herce vzpomínají jako na statečného člověka, který svůj talent uplatnil i přes osudové zranění.
17. 4. 2026Aktualizováno17. 4. 2026

„Díky, Timmy!“ Chalametův pobuřující výrok zvýšil prodej vstupenek

Ředitel Královské opery a baletu v Londýně poděkoval hollywoodské hvězdě Timothéemu Chalametovi za to, že pomohl zvýšit zájem o představení této scény. Vstupenky se začaly více prodávat po hercově problematickém výroku, že opera a balet „nikoho nezajímají“.
17. 4. 2026

Vojta Náprstek se narodil před 200 lety. Do Prahy přinesl vzdálené civilizace i feminismus

Vojtěch či Vojta Náprstek byl mužem mnoha talentů, ovlivnil tak tuzemskou společnost mnoha nejrůznějšími způsoby. Jeho odkaz dodnes přetrvává například v muzeu mimoevropských kultur v Praze, které nese jeho jméno.
17. 4. 2026
Načítání...