Recenze: Habermannův mlýn - „koprodukčního“ Juraje Herze nepálí

Vyřizování účtů mezi Čechy a Němci v poosvobozenecké euforii je i pětašedesát let po skončení druhé světové války politicky horkou bramborou, která pálí v prstech obě strany. Nicméně je jasné, že – ostatně jako při každé změně – přišli mnohdy při uplatňování biblického pravidla o zub i lidé, kteří si takové zacházení nezasloužili, a naopak ti, kterým mělo být naloženo, stačili včas a nepozorovaně převléct kabát. Režisér Juraj Herz onu divokou dobu zažil a zúčtovat s ní chtěl filmařsky i, říkáno bez patosu, lidsky více než půl století. Jeho zatím poslední film Habermannův mlýn je nejzajímavější právě v této osobní rovině. Bez ní zůstává snímkem, který neurazí, ale taky nijak zvlášť nenadchne.

Habermannův mlýn vznikl v česko-rakousko-německé koprodukci a „koprodukční“ je i sám Herz. Německo, potažmo Němci, dýchalo na krk českému chlapci židovského původu, narozenému v ne zrovna šťastnou dobu (1934), zároveň se stalo tmou pod svícnem, když se jeho rodina za války schovávala před transportem, a německé blízkosti využil Herz v 80. letech poté, co emigroval z tehdejšího Československa.

ROZHOVOR S JURAJEM HERZEM: Habermannův mlýn byl pro mě povinnost

Hodní jsou hodní a zlí jsou zlí

V Herzově snímku jsou hodní zlí Češi i Němci, problém je, že tím jejich charakteristika víceméně končí. Příběh odehrávající se v Sudetech v letech 1938 až 1945 nabízí četné podněty pro proměnu lidské povahy, Herz se ale drží poněkud plochého rozlišení. Navíc, ač záměrem bylo vyhnout se klišé, mnohých se ve ztvárnění postav dopouští – esesák je prototypem železného árijce, kolaborant od pohledu úlisný, opravdový přítel neváhající… Vymezená linka, po které se postavy pohybují, vede k nepřekvapivosti (většina se vždycky zachová, jak divák očekává), a sporadické vybočení působí spíš jako nepatřičný omyl než přirozeně.

Možnost překvapení ještě snižuje, že film je natočen podle skutečné události, které se v zásadních věcech drží, takže divák víceméně ví, kdo jak dopadne, navíc konec Herz naťukne už počáteční scénou odehrávající se v roce 1945. Je to škoda, protože větší plastičnost postav a méně doslovnosti by filmu dodalo na šťávě, která se do půlhodiny od začátku téměř vytratí. Neznamená to, že by byl Habermannův mlýn nudný, na to je jeho téma příliš zajímavé, jen místy poněkud suchý a mdlý bez ohledu na to, že se zrovna na plátně odehrává něco dramatického.

Nemálo k takovému dojmu přispívá i německý herec Mark Waschke v roli čestného a spravedlivého mlynáře Habermanna. Vedle Karla Rodena, který hraje jeho českého přítele, lesníka Březinu, působí tak trochu chudokrevně, kolikrát člověka napadne, jestli by nebylo bývalo lepší obsazení prohodit. Možná Waschkovi (za svůj výkon získal Bavorskou filmovou cenu) ale na nevýrazné bledosti přidává klasický český filmokaz – dabing. Některé scény jsou otitulkované a autentičnosti snímku by nijak neuškodilo, spíš naopak, kdyby titulky nahradily dabing u všech německých dialogů.

To nejlepší na konec

Habermannův příběh se odehrává v sudetském pohraničí. Vzrůstající popularita německých nacionalistů a především pak mnichovská dohoda otřese ve vesnici řádně česko-německými vztahy. Od lidí, kteří po generace žili v sousedství, události vyžadují, aby se přiklonili na jednu, nebo na druhou stranu, není možné zůstat „koprodukční“. Nelehkost takového rozhodování Herz ve své škatulkované na hodný-zlý ale celkem pomíjí. I přesto, že hlavní pozornost se soustředí na německého mlynáře, jehož nejlepší přítel je Čech, žena Češka, navíc po otci Židovka, a bratr zapálený pro bílé punčochy. 

Některé následující dějové zápletky vyplývající z nezáviděníhodné rodinné konstelace jsou – i přes jedenáct verzí scénáře (nebo právě proto) – postaveny na vodě. Část z nich (utajený židovský původ Habermannovy manželky) autoři evidentně potřebovali k posunutí příběhu k závěrečné katastrofě, část zůstala jen vedlejším přílepkem (dezerce mladého Habermanna), který měl jen utvrzovat už tak dost jasnou škatulku postav. Nicméně s blížícím se koncem snímek opět získává na tempu, které si Herz neodpustil zabrzdit všeříkajícím záběrem na ženu s křesťanským křížkem na krku, židovskou hvězdou na šatech a bílou páskou pro Němce na rukávu.

Všechno odpuštěno?

Všechny nedomyšlenosti, klišé a zbytečné doslovnosti zachraňuje ale pro divákovu přízeň Herzův osobní příběh, jenž za filmem stojí, a téma, které si zvolil. I s oběma očima zavřenýma by bylo troufalé tvrdit, že Habermannův mlýn je nadprůměrný film (vzhledem k jemu podobným i nepodobným snímkům i vzhledem k Herzově kinematografii), je zkrátka zajímavý. Příliš ne způsobem, jakým vypráví, ale tím, o čem vypráví. Nevyřizuje si účty, neporovnává míru české ani německé viny, nemíchá se do politiky. Herz předkládá divákovi skutečností inspirovaný příběh, jeden z mnoha, s trochu didaktickým poselstvím, že je třeba - ať se nám to líbí, nebo ne - přiznat si nečernobílost některých dějinných událostí, přestože nejsou zfilmovány dvakrát nejpestřeji.

Habermannův mlýn – režie: Juraj Herz; scénář: Josef Urban (autor knihy Habermanův mlýn), Wolfgang Limmer, spolupráce na scénáři: Jan Drbohlav; hrají: Karel Roden (Habermannův přítel Březina), Mark Waschke (August Habermann), Hannah Herzsprungová (Habermannova žena Jana), Wilson Gonzasel Ochsenknecht (Habermannův bratr), Zuzana Kronerová, Ben Becker, Jan Hrušínský, Andrej Hryc, Oldřich Kaiser aj. Do kin vstupuje Herzův film ve dvou verzích – české a německé. V tuzemských se začne promítat 7. října, začátkem ledna bude uveden v německé a rakouské distribuci, v listopadu pak i v amerických kinech.

Spolu s Habermannovým mlýnem do kin uvádí Bontonfilm na trh edici pěti filmů, které Juraj Herz natočil v 60. a 70. letech. První film edice - Spalovač mrtvol - vyšel koncem září, následují Petrolejové lampy, Morgiana, Deváté srdce a nakonec, 21. října, Panna a netvor.

  • Ben Becker a Wilson Gonzales Ochsenknecht ve filmu Habermannův mlýn autor: Larry Horricks, zdroj: KN Filmcompany http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1946/194565.jpg
  • Hannah Herzsprungová a Mark Waschke ve filmu Habermannův mlýn autor: Larry Horricks, zdroj: KN Filmcompany http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1946/194555.jpg
  • Mark Waschke ve filmu Habermannův mlýn autor: Larry Horricks, zdroj: KN Filmcompany http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1946/194554.jpg
  • Natáčení Habermanova mlýna zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/938/93745.jpg
  • Z filmu Habermannův mlýn zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/938/93733.jpg
  • Z filmu Habermannův mlýn zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/938/93731.jpg
  • Karel Roden (Březina) a Radek Holub (Mašek) zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/938/93738.jpg
  • Habermannův mlýn autor: Larry Horricks, zdroj: KN Filmcompany http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1946/194568.jpg
  • Habermannův mlýn autor: Larry Horricks, zdroj: KN Filmcompany http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1946/194562.jpg
  • Habermannův mlýn autor: Larry Horricks, zdroj: KN Filmcompany http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1946/194557.jpg
  • Juraj Herz při natáčení filmu Habermannův mlýn zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/938/93736.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
před 18 mminutami

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
před 20 hhodinami

Dirigent Hrůša je umělec roku, shodli se světoví hudební odborníci

Porota International Classical Music Awards (ICMA) složená z šéfredaktorů předních světových hudebních časopisů a zástupců významných kulturních institucí ocenila dirigenta Jakuba Hrůšu titulem Umělec roku. Ocenění označované někdy za „Oscara klasické hudby“ potvrzuje výjimečné postavení Hrůši na světové hudební scéně. V kategorii komorní hudby uspěl také český soubor Pavel Haas Quartet.
13. 1. 2026

Po Sudetském domě se Javůrek rozveselil Léty sametovými

Autor trilogie Sudetský dům Štěpán Javůrek vydává nový román. Po osudu lidí ze Sudet chtěl prý napsat něco veselého. Léta sametová jsou hořkosladkou komedií z přelomu osmdesátých a devadesátých let.
13. 1. 2026

Nová alba vydávají Alter Bridge či The Cribs

Po dvou vánočních týdnech se kola hudebního průmyslu opět roztočila. Kapely začínají vysílat do světa čerstvé nahrávky. Vycházejí třeba nová alba Alter Bridge nebo The Cribs.
12. 1. 2026

Kvíz: Vypátráte správné odpovědi o detektivkách Agathy Christie?

Od úmrtí spisovatelky Agathy Christie uplynulo půlstoletí. První dáma detektivních příběhů promýšlela rozličné motivy a provedení zločinů v sedmdesátce románů a dalších povídkách a divadelních hrách. Zapátrejte v paměti a ověřte si v kvízu, jestli přijdete na správné odpovědi o detektivkách Agathy Christie.
12. 1. 2026

Zlaté glóby v hlavních kategoriích získaly filmy Jedna bitva za druhou a Hamnet

Zlatý glóbus v kategorii komedie či muzikál získal v noci na pondělí na slavnostním vyhlašování amerických filmových cen film Jedna bitva za druhou s Leonardem DiCapriem v hlavní roli, který ztvárnil vyhořelého revolucionáře, který pátrá po své dceři. V kategorii nejlepší filmové drama vyhrál snímek Hamnet, který sleduje vyrovnávání se manželského páru Agnes a Williama Shakespearových se smrtí jejich syna.
12. 1. 2026Aktualizováno12. 1. 2026

Pragovky mimořádného významu. Resort kultury přispěl na výkup desítkami milionů

Rekordních padesát milionů korun vyplatilo loni ministerstvo kultury na dotacích pro výkup předmětů mimořádného významu. Peníze získalo osmnáct muzeí a galerií. Nejvíc, 34 milionů korun, šlo do Národního technického muzea, které koupilo automobilové veterány značky Praga. Výzvu k podávání dotací na mimořádné výkupy pro letošní rok vyhlásilo ministerstvo koncem prosince, není však aktivní. Muzea a galerie musí počkat, až bude schválený státní rozpočet pro letošní rok.
12. 1. 2026
Načítání...