Recenze: Fantastická žena hledá znepokojivě transgenderovou identitu

Do filmové kolekce odtabuizovaného transgenderového formátu vstoupila nově Fantastická žena. Činí tak neokázale, bez hypertrofických ambicí, ale s tichou sveřepostí, jež hájí její jinakost.

Transsexualita je látka, za niž se filmové plátno už dávno nestydí a která na ně přinesla i docela zajímavé příběhy. Jenom si vzpomeňte na oscarovou Hilary Swankovou, jak dokazuje, že Kluci nepláčou, Můj růžový život nebo road movie, kterou zažívají dva transvestité a jeden transsexuál v Dobrodružství Priscilly, královny pouště.

A přihodit se dá i Vše o mé matce, tak, jak se o to s námi podělil Pedro Almodóvar, skvělá Hra na pláč Neila Jordana a – protože prakticky všechny zmíněné vyprodukovaly odvážné devadesátky – aktualizujme tenhle stručný přehled ještě nedávno uvedenou Dánskou dívkou s neuvěřitelným transsexuálním „chameleonem“ Eddiem Redmaynem.

Love story, která nedostala šanci

Fantastická žena je sice stále ještě v procesu přeměny ve stylu MtF (Male to Female), ale zároveň pro ni také něco zásadního neodvolatelně končí. Příběh servírky Mariny je příběhem lásky, která nedostala pořádnou šanci, i když to na počátku vypadalo na relaxační romantickou love story. Jenže pak Marinin vyvolený Orlando zemře a na Marinu se zaměří jeho nepřátelská rodina, která jejich vztah považuje za čirou perverzi, i ujetá vyšetřovatelka sexuálních deliktů. A někde v druhém plánu bobtná podezření, zdali Marina vlastně nezavinila jednu předčasnou smrt.

Fantastická žena
Zdroj: Artcam

Na rovinu je třeba říci, že Fantastická žena není fantastický, ale „pouze“ velice slušný, zajímavý a znepokojující malý film o velkých problémech, na nichž se často podílíme již tím, že předstíráme, že o nich nevíme. Proto je dobře, že byla natočena. Neboť znepokojení, které vyvolává, nepramení z Marininy jinakosti, ale z intolerance, agresivity a diskriminace, kterou dává najevo prostředí, jež ji nechce přijmout, protože ji pokládá za zrůdu, a kterým se po velké ztrátě musí sama probíjet k potvrzení své identity. Její (snadno předpověditelný) příběh není složitý, složité je spíše to, jak (a zdali vůbec) se s jeho zdánlivě triviálními, ale současně nemilosrdnými peripetiemi dokáže vyrovnat.

Proč mi to děláte?

Díla inteligentního chilského režiséra Sebastiána Lelia (který je i spoluautorem scénáře) pravidelně oslovují festivalové dramaturgie. A Fantastickou ženou dokazuje, že křehké a potenciálně kontroverzní téma dokáže uchopit empaticky a citlivě, vědom si rizik i vyprázdněných zjednodušení, která s sebou nese.

Fantastická žena
Zdroj: Artcam

Šťastnou ruku měl při sestavování týmově fungujícího castingu, a to zejména v okamžiku, kdy mu tu svoji podala skvělá Daniela Vega, která s titulní postavou absolutně splynula – a tohle je především její film, v němž předvádí poctivé a ukázněné herecké řemeslo. Je kredibilní a kontaktní v širších záběrech i detailech, a když se tiše zeptá „Proč mi to děláte?“, máte pocit, že tuhle otázku položila i za vás. Jejím partnerem je sympatický a zralý kliďas Francisco Reyes, který do snímku vnáší i prvek „ghost story“, a z postav v druhém sledu na sebe nechvalně upozorní hlavně policajtka Amparo Noguera.

Tušené je silnější než obnažené

Kamera Benjamína Echazarrety atmosféricky zachycuje odvrácenou tvář letního Santiaga i lidských povah a nebojí se ani symbolických aranžmá (Marina prodírající se ulicí proti prudkému vichru či nahatá a pozorující svoji tvář v zrcátku, uloženém v klíně). A i když vede objektiv své kamery milosrdně na hranici jen částečně odhalujícího, není úplně snadné některé sekvence odkoukat – neboť tušené je nezřídka silnější nežli explicitně obnažené.

Na druhou stranu je třeba se smířit s tím, že sem tam tu odezní didaktická věta typu „rozloučit se s milovaným je základní lidské právo“ (naštěstí tu takových není mnoho); že je třeba skousnout pár halucinogenních vsuvek, jejichž význam není zcela jasný; a trpělivě vyslechnout závěrečné pěvecké číslo, které je možná až příliš očistné.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Ochotníci se dostali na seznam UNESCO

Výbor UNESCO zapsal hraní amatérského divadla v Česku na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. V tiskové zprávě o tom informovalo české ministerstvo kultury a na síti X to uvedlo také samotné UNESCO. Je to desátá položka, kterou Česko na seznamu má. Už dříve na něj byly zapsány například jízdy králů, sokolnictví či modrotisk.
10. 12. 2025Aktualizováno10. 12. 2025

Méně filmů v kinech a streamovací obr? Co přináší přetahovaná o Warner Bros. Discovery

Paramount Skydance chce zabránit vytvoření dominantního giganta na filmovém trhu, který by vznikl, pokud by Netflix od Warner Bros. Discovery převzal filmová studia i konkurenční platformu HBO Max. Ve snaze zvrátit nedávno zveřejněnou dohodu proto Paramount nabídl, že odkoupí celou společnost WBD, tedy včetně kabelové televizní sítě. Hollywood i znalci zábavního průmyslu vedou diskuse, co tyto vlastnické změny můžou přinést. Ubude filmů pro kina?
9. 12. 2025

ČT chystá na jaro Místo zločinu Zlín, černou komedii Lajf i pečení

Česká televize představila programové novinky na jaro 2026. Mimo jiné se vrátí pořad Peče celá země a série Místo zločinu se rozšíří o Zlín. Tvůrčí dvojice Jiří Strach a Marek Epstein představí černou komedii Lajf. Novinkou zaměřenou na deváťáky je projekt DouČTo a ČT sport čekají přenosy ze zimní olympiády.
9. 12. 2025

Nominace Zlatých glóbů vede drama Jedna bitva za druhou

Nominace na Zlaté glóby ovládlo americké drama Jedna bitva za druhou režiséra Paula Thomase Andersona, získalo jich devět. Následuje snímek Citová hodnota s osmi nominacemi a film Hříšníci se sedmi.
8. 12. 2025Aktualizováno8. 12. 2025
Načítání...