V dramatizaci René Levínského a režii Ewy Zembok se v pražském netradičním divadelním prostoru DUP39 svobodně rozpíná Solaris/ Anything Goes. Nová inscenace Divadla X10 odlehčeně promlouvá k tématu mimozemských civilizací a našich emocí.
Dramaturgyně Lenka Havlíková přináší do kmenového repertoáru třikrát zfilmovaný ikonický sci-fi román z roku 1961 polského spisovatele a futurologa Stanislava Lema.
Jaký to má pro nás smysl
„Lem radikálně zpochybňuje možnosti lidského poznání, zachycuje člověka ztraceného v hlubinách vesmíru i lidské duše, v časoprostoru prázdné vesmírné stanice i planety Solaris,“ komentují inscenátoři nosnou ideu příběhu, v němž poznají psycholog Kelvin, kybernetik Snaut i biofyzik Sartorius své nezvané a záhadné hosty.
Hlavní hrdina, doktor psychologie Kris Kelvin (autentický Tomáš Petřík), se nečekaně setkává s přízrakem jménem Harey (průrazná Dana Marková), který má vzhled i povahu jeho před lety zemřelé ženy. Potlačované vzpomínky dostávají reálnou podobu, skutečnost se prolíná s flashbacky odžitého.
„Solaris vytáhne, co máme nejhlouběji vyleptané, a neví, jaký to má pro nás smysl,“ znějí slova scénáře – a divák spolu s aktéry poznává, že odpuštění nikdy není snadnou záležitostí, natož pak odpuštění sobě samému.
Genius loci s vtipem
Stěžejní dialogy Krise s Harey probíhají v komediálně konverzační linii. Hynek Chmelař jako podivínský Sartorius a Václav Marhold v roli mimoňského Snauta mne už tolik nenadchli, více mi vyhovuje přirozenost ústředního páru, režijně pojatého bez karikatury.
Celková aranž, prostředí, titulní herecké výkony a hluboká zamyšlení jsou záživnými momenty téměř dvouhodinové stopáže. Genius loci podzemního sálu funkcionalistického Domu uměleckého průmyslu na Národní třídě v Praze, jehož se stalo Divadlo X10 rezidentem, napomáhá sugestivnímu účinu hry.
Dekorace má retro vzhled, technickými rekvizitami jsou pletací stroj, fény, staré televize (výprava: performerka BioMasha). Živá experimentální hudba Michala Kořána podporuje napínavost děje a hru modernizuje.
Souboj s egem
Existuje vše, co nás obklopuje? Podobné otázky padají na opuštěné kosmické štaci, stejně jako v současném pozemském světě. Vědecké a filozofické sentence míchají postavy v jednom dramatickém osudí.
Vytoužený harmonický kontakt s bytostmi z jiných planet prohrává v souboji s lidským egem. Solaris sice vyluzuje tóny zvláštní synergie, k porozumění ovšem nedochází, stále nemáme dostatek empatie a informací. Možná ani nikoho jiného než sebe nehledáme.
Nacházení nových možností rozšíření Země v budoucnu třeba naše ega osvobodí. Na planetu Solaris se diváci mohou při nejbližší repríze vydat 26. září, představení je součástí festivalu příští vlna/next wave.
