V Královské akademii umění v Londýně vystavuje přední osobnost konceptuálního umění Marina Abramovičová. Retrospektiva shrnuje více než půlstoletí její tvorby, při níž se performerka snažila překonávat hranice svého těla a mysli. O výstavě se v Británii mluví jako o jedné z hlavních událostí uměleckého podzimu.
Pro umění by skutečně zemřela. V Londýně rekapitulují tvorbu babičky performance
V Londýně připravili retrospektivu Mariny Abramovičové (zdroj: ČT24)
Původem srbská umělkyně Marina Abramovičová se označuje za „babičku performance“. Ve svých konceptech se přitom nebála jít za hranu. Známá se stala především performancí Rythm 0 (Rytmus 0), kterou uspořádala v polovině sedmdesátých let v Neapoli. Vystavila na šest hodin samu sebe.
Návštěvníkům navíc dala k dispozici 72 předmětů, od medu po nabitou zbraň, a instruovala je, ať je neváhají jakkoliv použít. Vše, co se dělo, přijímala nečinně. Neškodné kontakty přerostly v agresivitu a účastníci performance umělkyni rozřezali šaty a pořezali i přímo ji. „Bolest je důležitá součást našeho života. Tedy bolest, strádání i pomíjivost života,“ míní Abramovičová.
Přiznávala, že umění pro ni byla otázkou života a smrti a že některá vystoupení byla koncipovaná tak, že při nich mohla dokonce zemřít. Snažila se tak vytyčit limity lidského těla a hranice mysli.
Z očí do očí
Objektem Mariny Abramovičové se často stávali samotní diváci. Když v roce 2010 připravilo Muzeum moderního umění v New Yorku její retrospektivu, stala se většinu času součástí expozice. Dívala se zájemcům mlčky do očí, zatímco je pozorovali ostatní návštěvníci.
Výstavu navštívilo tři čtvrtě milionu lidí, i když před umělkyni usedl jen zlomek z nich. Někteří se při nepřetržitém očním kontaktu rozplakali – jako nakonec i sama umělkyně, když se proti ní objevil její bývalý partner Ulay. Pár i tvůrčí dvojici spolu tvořili více než desetiletí. K jejich nejsilnějším dílům patřila performance, při níž, přimknuti ústy, dýchaly stejný vzduch, až téměř do udušení.
Londýnská retrospektiva prezentuje tvorbu Mariny Abramovičové prostřednictvím soch, videí i instalací. Klíčové performance kurátoři znovu inscenují s pomocí archivních záběrů, některé ztvární mladá generace performerů, kteří se učili od Abramovičové.