Pro skandalistku Evu Olmerovou neměl režim pochopení

Praha - Nekonvenční, svobodomyslná a neuchopitelná Eva Olmerová by oslavila osmdesáté narozeniny. K nedožitému jubileu jazzové zpěvačky vychází kolekce jejích hitů. Na tři desky s názvem Já hledám štěstí - Zlatá kolekce vybralo vydavatelství Supraphon i méně známé nahrávky, včetně živého záznamu koncertu v pražské Lucerně ze šedesátých let. Některé nahrávky vycházejí na CD dokonce poprvé.

První disk obsahuje tradiční žánry country a gospel, druhý americké jazzové standardy od Berlinovy trvalky Alexander's Ragtime Band až po zlatou éru bossanovy, jež propojila sambu s jazzem. Výraznou tečkou je živá nahrávka ze závěrečného koncertu 1. ročníku Mezinárodního jazzového festivalu, který se uskutečnil 30. října 1964 v pražské Lucerně.

Majitelka syrového altu Olmerová nebyla ráda, když se o ní mluvilo pouze jako o jazzové zpěvačce. „Jsem zásadně proti škatulkování… Cítím muziku, a proto ji i tvořím. Nechám se při zpívání vždy strhnout a improvizacemi vyjadřuji, co zrovna prožívám. Françoise Saganová někde napsala, že jazz je zrychlená bezstarostnost. Podle toho přece nemůžu být jenom jazzovou zpěvačkou, vždyť já se místo bezstarostnosti vyzpívám tak akorát ze svých životních trablů,“ uvedla před lety Olmerová v časopise Melodie.

Nahrávám video

Eva Olmerová (1934-1993) už ve svých školních letech vystupovala s orchestrem Arnošta Kavky a Pražským dixielandem. V roce 1957 se stala zpěvačkou z povolání. Po pětileté pouti po kavárnách a nočních barech získala v roce 1962 angažmá v divadle Semafor. Vyhrála konkurz na místo, které se uvolnilo po Evě Pilarové.

„Ona tomu jazzu dala přesně to, co mu dávají nevýznamnější zpěvačky černé pleti - latinsky tomu říkáme feeling,“ podotkl tehdejší její zaměstnavatel Jiří Suchý.

O sedm let později zazářila na pražském jazzovém festivalu, avšak režim ji pronásledoval. Mohla zpívat jen mimo Prahu, přišly stres, deprese, alkohol a nemoci. V roce 1990 ji v drsně syrovém dokumentu Proměny přítelkyně Evy přiblížila režisérka Drahomíra Vihanová. Olmerová zemřela 10. srpna 1993 na cirhózu jater.

„Eva Olmerová byla citlivá ženská a zakrývala to drsnou tváří. Osobnost duchovní a pěvecká dovedla otevřít dveře fantazii tam, kde se otevřela i hudba. V ten moment začal váš osobní pocit, který vás unášel tam, kde to nikdo neznal,“ podotkl její manažer Josef Novotný.

Loni měl v pražském Divadle v Dlouhé premiéru muzikál ze života Evy Olmerové Nezemřela jsem. Životopisného díla se chopili mladí lidé z divadelní společnost NaDřeň production. Osud komplikované osobnosti Olmerové pochopitelně neunikl pozornosti ani filmařů. Scenárista Štěpán Hulík píše příběh, který nese název jedné z nejoblíbenějších písní zpěvačky Čekej tiše.

„Olmerová byla šílená bytost a nás hrozně baví, jak tahle šílená osoba existuje v režimu, který je také šílený, a jak ve své hrozné přímočarosti režimu ukazuje, co je zač. Je to i současné téma v tom, že si s těmihle lidmi většinou nevíme, co počít,“ řekl Hulík v rozhovoru pro ČT24. Film vzniká za spolupráce Filmového centra České televize a režírovat by ho měl Martin Krejčí.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
před 46 mminutami

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
před 15 hhodinami

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
před 19 hhodinami

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
včera v 08:00

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026

Soud zrušil verdikt, kterým poslal Jirouse do vězení za proslov

Soud zrušil verdikt, kterým poslal v roce 1978 na rok a půl do vězení představitele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magora. Za mřížemi skončil kvůli proslovu na vernisáži, během kterého prohlásil, že zanikne Socialistický svaz mládeže. Soudy v úterý rehabilitovaly také dva disidenty – Václava Bendu a Jaroslava Kukala.
23. 6. 2026

Hřebejk točí pro ČT Jobovku

Jan Hřebejk režíruje pro Českou televizi nový seriál Jobovka. Pojednává o rodinných vtazích, ústřední manželský pár hrají Marika Šoposká a Jiří Havelka. Natáčí se na západě Čech v Plzeňském kraji.
23. 6. 2026

Všechny Kunderovy francouzské romány už vyšly česky, jako poslední Pomalost

V brněnském nakladatelství Atlantis vyšel román Milana Kundery Pomalost, původně napsaný ve francouzštině. Všechny Kunderovy romány jsou tak již dostupné v českém jazyce.
23. 6. 2026
Načítání...