Praha - Obří socha sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina, která na počátku komunistického režimu sedm let z Letné shlížela na Prahu, opět ožila v právě vydané knize Rudly Cainera Žulový Stalin. Osudy pomníku a jeho autora. Kniha vychází i z nedávno odtajněných protokolů z vyšetřování smrti sochaře Otakara Švece, oficiálního autora pomníku.
Cainer měl možnost vyzpovídat několik sochařů, kteří se na realizaci památníku, který byl největším sousoším v Evropě, podíleli. Kniha volně zpracovává příběh pomníku i sochaře Otakara Švece, který krátce před jeho dokončením spáchal sebevraždu.
Pomník v číslech
Pomník stál na 15 metrů vysoké železobetonové konstrukci. Vlastní sousoší bylo 15,5 metrů vysoké, 12 metrů široké a 22 metrů dlouhé. Náklady stavby dosáhly tehdejších 150 milionů korun. Na likvidaci památníku, která trvala dva měsíce a stála více než čtyři miliony korun, spotřebovali pyrotechnici dvě tuny trhavin a dva tisíce rozbušek.
Podle sochaře Josefa Klimeše, který se na stavbě podílel jako student 3. ročníku AVU, ve skutečnosti Švec není autorem pomníku. „Přišel za malířem Adolfem Zábranským a řekl 'Ado, nakresli mi něco, mám udělat pomník Stalina'. Návrh pak vymodeloval Rudolf Svoboda, můj spolužák z AVU, od kterého jsem to slyšel,“ říká Klimeš.
Příběh pomníku je také příběhem dvojího ponížení umělců - realizátorů, kterým nejprve komunističtí vůdci vnutili zakázku a nedlouho po jejím dokončení rozhodli o zničení díla, které stálo mnoho peněz, tvůrčí i fyzické energie tisíců lidí a spolykalo tuny cenného materiálu.
„Přišlo nám až komické, že lidé, kteří kolem stavby dělali takovou propagandu, to samé zbořili,“ říká Klimeš. „Bylo to pro nás drama - autor se zabil a investor nechal dílo zbourat,“ vzpomíná.
Monstrum bylo postaveno z tisíců tun kvalitní žuly a stovek tun železobetonu během šesti let (1949 až 1955). Stavbu památníku si vynutil jako dík za osvobození tehdejší sovětský vůdce Stalin. O jeho odstranění rozhodl v roce 1962 jeho nástupce Nikita Sergejevič Chruščov. „Demolice byla pro vládu velmi trapná věc, nemluvilo se o ní, nikdo tam nesměl,“ vzpomíná Klimeš.
Nyní jsou podstavec a jeho podzemní prostory poškozené, betonové konstrukce se drolí, ocel koroduje a stropy prosakuje voda. V místech, kde měl po věčné časy na Prahu hledět Stalin, stojí od roku 1991 metronom od sochaře Vratislava Nováka.
