Jedenácté září 2001 se zapsalo do historie jako událost definující předěl ér. Teroristické útoky ovlivnily globalizovaný svět na mnoha úrovních – od americké mezinárodní politiky přes situaci na Blízkém východě až po pravidla bezpečnosti na letištích. Jako význačný milník se útok na Světové obchodní centrum ukázal být i pro sféru kulturní. Umělci hledali způsob, jak se s krutým činem vypořádat, jak na něj reagovat a jaká poučení si z katastrofy vzít. Bezmoc a tryzna se mísily se vztekem a emoční koktejl inspiroval filmy, divadelní hry, prózu i poezii či hudbu.
Přetočené scény, trýznivé verše i tóny naděje. Útoky z 11. září se výrazně otiskly do kultury
Přesně měsíc po útocích na Světové obchodní centrum usedlo před televizní obrazovky třicet milionů Američanů, aby sledovali 173. epizodu populárního seriálu Přátelé. Tento čtvrteční večer se Rachel chystala říct Rossovi o tom, že čeká potomka, zatímco čerství novomanželé Chandler s Monicou vyrazili na líbánky a potýkali se s jiným šťastným párem.
Původně ale zápletka třetího dílu osmé série byla jiná. V originální verzi, kterou Američané onen říjnový čtvrtek neviděli, Chandlera a Monicu zadrží letištní ochranka, když prvně jmenovaný žertuje o tom, že u sebe má bombu. Tvůrci Přátel tuto zápletku promptně nahradili, protože ji považovali za necitlivou za daných okolností. Poprvé mohli lidé vidět původně zamýšlené scény až o tři roky později – a nikoliv v USA, ale v Británii na DVD.
Chandlerovo vymazané vtipkování o výbušninách a explozích je jen jedním z mnoha příkladů toho, jak se teroristické útoky z 11. září otiskly do kultury. Kvůli násilně pozměněnému panoramatu Manhattanu a radikální změně nálad ve společnosti se přestříhávaly či rušily celé filmy, hudebníci zachycovali dění v písních a básníci ve verších.
Film a televize
Přímo o událostech 11. září vznikl bezpočet dokumentárních i hraných filmů. Mezi nejoceňovanější snímky patří Let číslo 93 zachycující dění na palubě stejnojmenné linky amerických aerolinií. Pasažéři tohoto boeingu se dozvěděli o útocích na Světové obchodní centrum a vzepřeli se únoscům.
Některé filmy naopak v důsledku teroristických útoků vůbec nevznikly. Přesně 11. září 2001 mělo začít natáčení snímku Nosebleed. Akční hvězda Jackie Chan měla v této komedii hrát čističe oken ve Světovém obchodním centru, kterému se podaří překazit teroristický útok. Sám Chan měl být v osudné úterý na střeše jednoho z mrakodrapů, natáčení se ale zrušilo kvůli opožděnému scénáři.
James Cameron také plánoval pokračování snímku Pravdivé lži, v němž Arnold Schwarzenegger zápolí s islamistickými teroristy a zachraňuje vlastní manželství. Režisér zrušení projektu zdůvodnil tím, že téma terorismu po 11. září už nelze brát na lehkou váhu. Jedenácté září ovlivnilo také další Schwarzeneggerův film Protiúder – premiéru studio odložilo o čtyři měsíce kvůli tomu, že zachycuje teroristický útok v Los Angeles a únos letadla. Ten byl nakonec vystřižen zcela.
Trable přinesl pád věží obchodního centra střihačům. Ti zasahovali například v původní upoutávce na filmového Spider-mana z roku 2002. Trailer obsahoval scénu, v níž Peter Parker chytí helikoptéru s padouchy do pavučiny natažené mezi Dvojčaty. Mrakodrapy se nakonec neobjevily ani ve filmu.
Změny se dočkal už i vydaný Armageddon. Při své televizní premiéře na stanici ABC postrádal scénu, kdy meteorit zasáhne budovu WTC. Výrazné zásahy čekaly film Agent bez minulosti. Tvůrci přetočili mnoho scén, protože se obávali, že portrétování CIA jako padouchů by si mohli diváci vyložit jako antiamerické.
Přizpůsobit se realitě po jedenáctém září musela i televizní tvorba. Dvojčata zmizela z úvodní znělky Rodiny Sopránů, některé stanice vyřazovaly epizodu Simpsonových Město New York vs. Homer Simpson či vystříhávaly scény s budovami WTC.
Tvůrci se neomezovali pouze na vizuální zásahy do existujících děl, ale v reakci na teroristické útoky se snažili o nabídku vlastního pohledu a interpretace. Například autor televizního dramatu Západní křídlo a oceňovaný scénárista Aaron Sorkin se prostřednictvím speciální epizody tři týdny po útocích vyjadřoval k tématu terorismu a upozorňoval na to, že jej nelze zaměňovat s islámem.
Divadlo
S následky útoků, při nichž zemřely tisíce lidí, se vypořádávali také divadelní autoři. Inscenace z pera Wajahata Aliho The Domestic Crusaders vypráví příběh americké muslimské rodiny s kořeny v Pákistánu v letech po zářijových útocích. Válečná reportérka Anne Nelsonová se ve hře The Guys zabývá osudy hasičů, kteří zahynuli při zásahu ve věžích obchodního centra.
K širší debatě o kapitalismu, terorismu, populární kultuře či feminismu a spravedlnosti využily pozadí zářijových útoků Theresa Rebecková a Alexandra Gersten-Vassilarosová v inscenaci Omnium Gatherum, jež sleduje noblesní večeři na Manhattanu – nikoliv pouze jako tíživé drama, ale v záblescích rovněž jako odlehčenou komedii.
Formou muzikálu se s dědictvím teroristických útoků vypořádali Irene Sankoffová a David Hein v produkci Come from Away. Těžiště děje leží v den ataku nikoliv na Manhattanu, ale v odlehlém Newfoundlandu, kam ale přistane kvůli uzavření vzdušného prostoru osmatřicet letadel, které znásobí populaci ostrova. Kritici na muzikálu ocenili folklórní prvky, stejně jako silné emocionální jádro a příběh lidské sounáležitosti v trýznivých časech.
Literatura
Kromě literatury faktu zachycující události kolem jedenáctého září vznikla také díla beletristická, v nichž postavy prožívají osudný den a musí se vypořádat s jeho následky, či poezie odkazující k teroristickým útokům.
Mezinárodní PEN klub v roce 2003 ocenil třicetistránkovou novelu The Caribou Herd australského spisovatele Milese Hitchcocka, v níž senior s demencí letí do New Yorku v den útoků a vzpomíná na 20. století. Pozornost kritiků získal román Když byl bůh králík, debutové dílo Sarah Winmanové, v němž hlavní hrdinka zápolí s myšlenkou, že její milovaný bratr 11. září zahynul.
Bezprostředně v místě tragických událostí se odehrává román Frédérica Beigbedera Windows on the World. Dílo se jmenuje podle restaurace nacházející se ve 107. podlaží severní věže WTC. Kritici knihu ocenili pro její „odvážné a dojemné zprostředkování“ posledních momentů otce a jeho dvou synů.
Vřelého přijetí kritiků se dostalo románu Claire Messudové Císařovy děti nemají šaty, jenž se odehrává na Manhattanu v měsících předcházejících teroristickým útokům. V knize Philipa Rotha Jako každý člověk se protagonista ze strachu po jedenáctém září stěhuje do New Jersey.
Sandhya Shuklaová z Univerzity ve Virginii, která se ve svých kurzech dopady 11. září na literaturu a kulturu obecně zabývá, v plejádě beletrie upozorňuje na román Nizozemě z pera Josepha O'Neilla, o němž se v minulosti s nadšením vyjádřil také americký exprezident Barack Obama. „Tento román značil posun k závazku multikulturní společnosti a novému světu,“ míní Shuklaová.
„Příběhy jsou s přibývajícími roky od útoků bohatší a různorodější. Nyní máme výhodu, že vidíme dlouhodobé efekty jedenáctého září a americkou odpověď na něj,“ konstatuje dále lektorka.
Jedenácté září 2001 se ukázalo být silným motivem pro řadu básníků. Polská nobelistka Wisława Szymborska v básni Fotografie z 11. září (sbírka Okamžik) zachycuje moment, kdy zoufalí lidé páchali sebevraždu skokem z mrakodrapů. Šest slok se inspiruje fotografiemi, jež tyto chvíle zaznamenaly.
Zkázu útoků zaznamenal ve verších Anything Can Happen také irský nobelista Seamus Heaney, kolaps jednoho patra na druhé přenesl na papír v básni Curse držitel Pulitzerovy ceny za poezii Frank Bidart. Nad globalizovaným světem po jedenáctém září se pět let po katastrofě ve sbírce Inventory zamyslela kanadská básnířka Dionne Brandová.
Hudba
Hudebními tóny své verše a elegie za oběti jedenáctého září rovněž doprovodila celá řada autorů. Například jen „boss“ amerického rocku Bruce Springsteen se teroristickým útokům přímo věnuje v desítce písní na albu The Rising, v nichž převážně reflektuje trýzeň pozůstalých.
Svědkem pádu obou věží byl před dvaceti lety frontman a zakladatel kapely My Chemical Romance Gerard Way, kterého hrůza toho dne inspirovala k napsání skladby Skylines and Turnstiles a samému založení řečené formace. Ztrátou lidských životů se v písních Undivided či Another Reason to Believe zabývají Bon Jovi.
A zatímco americký písničkář Alan Jackson se ve skladbě Where Were You ptá posluchačů, kde v osudné hodiny byli, popová hvězda Beyoncé odpovídá I Was Here – já tu byla. Stejně tak Leonard Cohen, jenž v On That Day zpívá o zraněném New Yorku.
Progmetalisté Dream Theater v úvodu písně Sacrificed Sons využívají autentické záznamy z jedenáctého září, zpěvák David Draiman z Disturbed zase o teroru ve skladbě Prayer rozmlouvá s Bohem, zatímco nizozemská kapela Epica se ve Facade of Reality na události z Manhattanu dívá očima sebevražedných atentátníků v kokpitu letadla.
Frontman Coldplay Chris Martin písní Politik zkoumá v důsledku jedenáctého září vlastní pochopení lidské smrtelnosti, Paul McCartney zase vzývá Freedom – svobodu.