Praha - Desáté výročí existence pražského Divadla Na Fidlovačce připoměla dnes odpoledne premiéra hry Aloise Jiráska Lucerna. Stala se tak 60. nastudovanou inscenací od obnovení této po léta chátrající scény, kterou vzkřísila k životu stejnojmenná nadace Fidlovačka.
Lucernu nastudoval režisér a ředitel nuselské scény Tomáš Töpfer podle svých slov s pokorou k autorovi. Tato více než stoletá perla české dramatické klasiky, v níž se setkávají reální hrdinové s nadpřirozenými bytostmi, má podle režiséra co říci i dnešnímu divákovi.
Alois Jirásek přinesl tuto svou hru začátkem minulého století do pražského Národního divadla bez názvu - ten jí dal až Jaroslav Kvapil, který Lucernu inscenoval jako „sen letní noci“. Fidlovačka ji bude uvádět i pro školy - během sezony hraje až 40 těchto představení. Podle Töpfera totiž Lucerna promlouvá k divákovi v každém okamžiku našich dějin. Ať už jde o symboly, národní identitu, hrdost, malost či maloměšťáckost.
„Udržet český jazyk začne být v době globalizujícího se světa problém. Dnešní děti už mluví anglicky, posílají si zkratky a zprávy SMS. A najednou na ně z jeviště zazní Jiráskova krásná původní čeština, bohatá na výrazy, které se už ani nepoužívají a málokdo je zná. Kdyby nic jiného a děti překvapila bohatost češtiny, udělali jsme dost,“ uvedl.
V roli mladé kněžny se objevila Tereza Bebarová, vrchním je Pavel Nečas, mlynářem Petr Rychlý, Haničkou Zuzana Vejvodová, starého vodníka Ivana hraje Miloš Vávra a jeho mladého a nešťastně zamilovaného kolegu David Hák.
Historie Divadla Na Fidlovačce
Nuselské divadlo v blízkosti proslulého potoka Botiče dal postavit na vlastní náklady (1 900 000 Kč) jeho první ředitel Stanislav Langer. Autory projektu byli architekti J. Dneboský a A. Zima. Stavba byla započata v dubnu 1921 a ukončena o sedm měsíců později. Tehdy vzniklo na zděné podezdívce dřevěné divadlo, už předem pokřtěné na Tylovo. K slavnostnímu otevření ve dnech 5. - 6. listopadu byly zvoleny dvě hry J. K. Tyla: Drahomíra a známá lokální fraška se zpěvy Fidlovačka.Tylovo divadlo bylo postaveno v místech, kde cech českých ševců pořádal od počátku 19. století lidovou jarní slavnost, nazvanou podle starého ševcovského nástroje Fidlovačka.
Ke svému původnímu názvu se vrátila až po květnu 1945. V letech 1948 až 1963 existovala jako Divadlo Na Fidlovačce. 1. července 1963 se Divadlo Na Fidlovačce spojilo s Hudebním divadlem v Karlíně a přejmenovalo se na Hudební divadlo v Nuslích. To se v roce 1976 pro veřejnost zcela uzavřelo. Z iniciativy Elišky Balzerové a Tomáše Töpfera (oba byli tehdy ještě „domovem“ v Divadle na Vinohradech) vznikla 4. ledna 1995 dvanáctičlenná Nadace Fidlovačka. Spolu s pěticí herců se v ní sešli představitelé i jiných tvůrčích profesí - s jedním společným cílem: zrekonstruovat pamětihodný stánek u Botiče tak, aby mohl důstojně plnit své původní poslání.
První tři inscenace, chystané ke znovuotevření nuselské scény, vznikaly za velmi ztížených podmínek a doslova za ohlušujícího hřmotu sbíječek. Tylova a Škroupova Fidlovačka (v režii Tomáše Töpfera) měla předpremiéru 22. 2. 1998 v ještě rozestavěném a nevytápěném divadle, odkud se na jaře a v létě vydala na kočovnou pouť po českých a moravských městech - jako za časů J. K. Tyla!
- Zaplněné hlediště Divadla Na Fidlovačce zdroj: Divadlo Na Fidlovačce http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/494/49327.jpg
- Zleva: Václav Sloup, Jaroslav Rutar, Milada Kratochvílová, Tomáš Töpfer, Věra Zemanová (tajemnice divadla, není členkou Nadace), Petr Rychlý, Eliška Balzerová, Tomáš Tvaružka, Milan Chabera, Alexandr Janovský, Helena Šimáčková, v podřepu Boris Hlaváček zdroj: Divadlo Na Fidlovačce http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/494/49328.jpg
