Zástupci kulturní obce i veřejnost se v bazilice sv. Markéty v Praze-Břevnově rozloučili s dramatikem a básníkem Josefem Topolem, který zemřel 15. června. Biskup Václav Malý, který vedl zádušní mši, ve své řeči ocenil, že každé Topolovo slovo mělo „své místo a svůj jasný obsah“.
„Modlitbou Josefu Topolovi poděkujeme za všechno, co vykonal pro českou kulturu. Do svých modliteb zahrneme i jeho syna Filipa,“ připomněl biskup, že Topol před dvěma lety ztratil syna, hudebníka a frontmana kapely Psí vojáci. Jeho druhým synem je spisovatel Jáchym Topol.
K poslednímu rozloučení se připojilo na dvě stě lidí. Vedle rodinných příslušníků i ředitel Národního divadla Jan Burian, šéf činohry ND Michal Dočekal, herec Jan Potměšil nebo bývalý ministr Alexandr Vondra.
Josef Topol se k nejvýznamnějším českým dramatikům druhé poloviny 20. století zařadil zejména svými hrami ze 60. let. Mimo jiné podobenstvím z kolektivizovaného venkova Konec masopustu či existenciální Kočkou na kolejích, jíž zahajovalo Divadlo Za branou. Po podpisu Charty 77 upadl Topol v nemilost tehdejšího režimu a publikoval jen v samizdatu či pod cizím jménem. Na jeviště se vrátil těsně před revolucí vinohradskou inscenací hry Hlasy ptáků, která se stala jeho poslední divadelní hrou. V roce 1997 vyšla Topolova básnická tvorba v souborném vydání s názvem Básně. Loni vydalo nakladatelství Torst jeho eseje, úvahy o divadle, umění a fotografii, vzpomínky a rozhovory v souboru O čem básník ví.
